Neviditelná manželka

Den osynlige je přesně tím, proč mám rád severské filmy. Zejména filmy natáčené na začátku nového Milénia, jsou tím nejlepším. Příběh je mrazivý a napínavý. Scény jsou brutální a skvěle natočené a herci jsou výborní. Zejména Gustaf Skarsgard ukázal, že herecký talent je v jejich rodině dědičný a on s otcem a bratry patří mezi nejlepší hereckou rodinu, co nám může filmový průmysl dát (kam se hrabou Baldwinovi). Měl jsem nutkání dát plný počet, ale bohužel jsem nemohl přehlédnout pár nelogických věcí. Policie se tu chovala jak parta retardů - nechápu, jak by jim mohl vrah utéct třikrát, protože v reálu by podle měl nemohl mít šanci a pak se policie rozhodne, že vraha nechá na chvíli s obětí v pokoji samotného, aby dokončil, co nezvládl v prvním pokuse. Druhá věc, co mi vadila, že se až moc tlačilo na polidštění vraha. Umím si to sice v některých případech představit, ale určitě ne v případě, kdy se pár desítek minut před tím dívám, jak mu ten vrah doslova rozšlapává hlavu. Samotný příběh však diváka pohltí a po shlédnutí odchází s pocitem uspokojení, a to je hlavní. (10.03.2023)

Takže si to shrňme (komentář vše vyzrazuje): Hlavní hrdina Nicklas coby nadaný mladík bohužel trpí typickým druhem frustrace – a zřejmě to není náhoda, že jediným jeho kamarádem je zrovna šikanovaný jedinec. Tomu se nedaří splácet dluhy zlé a drsné (a zároveň i trochu křehké) dívce šéfující tříčlenné školní komando. Takže klišé a klasika, dál ale pozor. Samozřejmě dochází k určitému konfliktu, který ovšem zcela postrádá logiku [domnělou vinu nese šikanovaný jedinec, jelikož jiná postava pro tento účel není k dispozici], a po němž Nicklas končí s explicitně rozdupanou hlavou v rygólu. Druhý den nicméně normálně přijde do školy, nikdo ho však nevidí a neslyší. Pro divákovo potěšení se tedy nechává srazit dvěma auty a přejet kamionem, nefunguje ani brokovnice. Následky jeho činů existují pouze naoko!!! Ve formě jakéhosi hmotného ducha tak sleduje svou matku, sleduje kamaráda a školní komando, bloumá a zuří. Jednoho dne se poštolka ve velké rychlosti čelně potká s oknem jeho pokojíčku. Spolu s hlavním hrdinou po jejím dojemném skonu zjišťujeme, že jeho tělo dosud v lesích nezemřelo. Vyšetřující kriminalista ovšem spolehlivě ignoruje všechny způsoby, jak případ rozumně řešit! Takže se zatím dozvídáme, že brutalita a vzdor mladé gangsterky pochází z neutěšené rodinné situace a že vlastně zabíjet nechtěla. Dostáváme se do fáze, kdy se poloduchu Nicklasovi podaří sblížit se s duševnem své brutální vražedkyně. Policajti pak přece jenom začali být trochu dotěrní, a tak slečna nakonec dodriftuje na ruční brzdu do nemocnice k Nicklasovu bezvládnému tělu, aby mu vyhozením pojistek pomohla odebrat se z tohoto světa. Romantická hudba do titulků na konci. (18.07.2011)

„Je to můj život, jen můj. Rozhoduju si o něm sám. Jestli zůstanu tady, chcípnu!“ Aby tak měl ještě pravdu ten chlapec…Tak předně, tupý a maximálně zavádějící český název ihned pusťte z hlavy a vůbec si o filmu zkuste nic nezjišťovat, aby se váš zážitek umocnil. Celovečerní režijní debut dvojky Sandquist - Bergvall nedopadl nijak špatně. Hlavnímu hrdinovi přejete, aby si splnil vlastní sen, tím spíš, když jeho dominantní matka se sebevědomou přítelkyní mají potřebu nalajnovat mu budoucnost dle jejich představ. Jenže když Niklas začne poznávat svůj život z poněkud jiné stránky, film dostane nový náboj. Je pravda, že tvůrcům ta „fyzičnost“ občas poněkud haprovala (do některých dveří může, do jiných ne? Může být slyšen jen jednou postavou?), přesto mě to nepřekáželo v tom, abych Niklasovi fandil v dosažení jeho cíle, a stejně jako on si při své bezmoci kladl spoustu otázek. A nakonec se z toho vyklubala docela originální podívaná s koncem, který nešel odtušit od první chvíle. Až na pár momentů jsem s filmem neměl větší problém, dávám slabší 4*. (08.07.2023)

Tohle jsem vážení vůbec nečekala. Je to existenciální drama týnejdžrů ovšem okořeněné brutalitou jedné z hlavních postav a posléze duchem. Já jsem se divácky uspokojila i když tuto dobu už mám fuckt za sebou. Nicméně vidět mladinkou Tuvu Novotny a ještě mladšího Gustafa Skarsgarda (Floki) byl zážitek. A ten konec? Ten mě zabil a dokonce mi vypadlo i pár slz z očí, ale dopadlo to tak jak mělo. Za mě 88% (03.01.2022)

Už dávno na mňa nezapôsobil film tak silno ako tento. Srdcervúca precízna dráma s bezchybnou réžiou, ojedinelými hereckými výkonmi, tajuplnou mrazivou atmosférou, dramatickým neprekombinovaným dejom a chcela by som vyzdvihnúť aj nepredvídavosť filmu a hlavne hrdinky Annelie, pri ktorej nemáte potuchy, čo sa chystá spraviť a čo sa v nej v skutočnosti skrýva . Chválim aj pomalú gradáciu filmu, vďaka ktorej si od prvého momentu obľúbite hlavného hrdinu a v závere už vás určite nenechá chladnými. Podobné filmy: The Invisible, Zátoka ticha. (01.03.2010)