Alucarda, la hija de las tinieblas

Mne tieto staré Satanistické horory dokážu nahnať oveľa väčší strach ako hociktoré dnešné moderné duchárske horory ktoré svoj des a hrôzu zakrývajú v úbohých stotinových lakačkách s ktorých, v drvivej väčšine, nevzíde nič iba príchod nejakej postavy do deja. Je zaujímavé ako do tohoto veľmi úzko profilovaného Nunsploitation ktoré je kvalitatívne na tej istej úrovni ako pekelná snímka Devils dokázali tvorcovia vtesnať zaujímavé surrealistické prvky. Celé to je vlastne iba o dvoch počestných dievčatách ktoré sa nechajú v lese zlákať starým cigáňom ktorý už na pohľad javí známky diabla. Onedlho na to už v snovom opare prichádzajú prvé krvavé rituáli nakrútené fakt skvelo. Netrvá dlho a dievčatá s pred mníškami prezradia keď sa na hodine začnú rúhať Bohovi a sľubovať poslušnosť Satanovi. Ako inak na scénu nastupuje exorcizmus ktorý však na moje prekvapenie nie je samoúčelný a netvorí hlavnú časť filmu. Vrcholom filmu je záverečný masaker v kláštore kde Alucarda, posadnutá diablom, dokáže vyslovením bezbožného slova spáliť osobu. Pozrie sa na niekoho a ten sa vznieti sám od seba. Bolo to spracované kvalitne, ľudia horeli a utekali v totálnom chaose. zhorelo aspoň tucet pánpičkárov. (11.05.2014)

Juan López Moctezuma určite zbožňoval Friedkinovho Exorcistu. Zbožňoval natoľko, že sa pustil to tohoto lacnučkého rúhačského rituálu o kláštore s "drastickými prejavmi posadnutia a exorcizmu". Rozprávanie veľmi strohé a priame, bez odbočiek alebo influencií ktoré by zápletku zahustili, ozvláštnili či prichutili, hlavne že nahé ženské lezú z rakiev naplnených krvov. Autenticita na úrovni kčerstvých kusov ovocia v jogurte je predsa len irelevantná, nakoniec nemožno poprieť zvláštu až snovú silnú atmosféru, dominantu tejto strohosti, dobre vystihnuteľnú práve fonetikou anglického slovíčka "weird". K Alucarde sa možno postaviť dvoma cestami, buď kriticky ako k úplne plytkej historke zamieravajúcej sa na (dnes už zastaralé, no pre mňa o to príťažlivejšie) prvoplánové šokovanie diváka, alebo ako k bizarnému objektu zábavy, -úchylky tých istých atribútov- ktorý nemožno brať seriózne. Maškarádová-blasfémia, lacný čierny karneval, kde sa je možné veľmi dobre zabaviť. Úsmevná obskúrnosť. (02.02.2013)

Teda, podle toho krásného plakátu jsem čekal něco přiměřeně dobrého, ale... Alucarda je divný film. Ze začátku je to takové zfetlé, cikáni (a ten jeden co vypadal jak čertík bertík) běhání po lese... Pak příjde nějaký ten Satan, spousta křesťanských kravin a nakonec nějaký ten osobní armageddon, který byl ale udělán fakt dobře. Stejně jako když Justine povstane z krve. Zklamání. I když některé scény byly fajn. Maska kozla byla strašná, působila směšně. A erotika v těchhle starších filmech mi příjde tak nějak neerotická. (06.03.2011)

Obskurní, ano, přesně tohle slovo mě po celou dobu napadalo. Chvíli TV inscenace, chvíli divadelní hra. Scény v levných papundeklových kulisách střídají reálné v lese. Pár scén je oku lahodících - satanský rituál či mše v kostele. Divák se dočká i nahoty a gore, které je však až na postupné useknutí hlavy spíše umírněné. Nejvíce mi vadilo, že snad půl filmu ženské postavy nepříjemně ječí. Horror? Hmmm, ne. Naopak určité scénky, jako třeba bičování, vzbuzují úsměv, co se snadno přehoupne do těžkého záchvatu smíchu. Já se bavil, i když asi jinak, než tvůrci zamýšleli. Naivní ptákovina, nic víc. (14.11.2015)

Satanističtí cikáni, hořící jeptištky, místo řeholního roucha jakési obvazy, papundeklové kulisy, neustálé vřeštění, dementní dialogy a samozřejmě moře umělé krve. V kontextu doby a místa vzniku možná radikálně provokativní, ovšem nyní už notně vyčpělé. Béčko jak vyšité, ale spíše pro zkušeného diváka, zoceléného sledováním filmů Jodorowského a Arrabala. (11.12.2012)