Studujeme za školou

Zkostnatělého, samolibého a povýšeného kantora hraje F.Smolík famózně. Škoda, že aplaus svých studentů získá teprve poté, co přes noc plnou příprav popře svou povahu (pěkná aliterace) a začne před nimi bohapustě debilkovat. Což je druhý extrém. S.Beneš jako jeho mladší kolega se chová o poznání normálněji, češtinářka N.Gollová tuto spíše neveselou veselohru pouze přizdobuje. (22.12.2008)

Staré spôsoby učenia verzus nové spôsoby „škola hrou“. O reformu školstva sa v škole snažia už od roku 1939 podnes a zdá sa, že ešte aspoň ďalších 80 rokov to bude trvať. Medzitým všetko zostarne, ale to nevadí, začne sa odznova. V tomto film sú snahy o reformu sympatické, detské postavy hrajú naozaj deti a nie herci stredného veku, ako bolo zvykom v iných filmoch. –––– Prosím, tatínek říkal, že je to hloupost takto se to učit. (13.02.2018)

Film je více než názorným pohledem na odvrácenou tvář prvorepublikového školství. V určitém ohledu jde jak nad CESTU DO HLUBIN ŠTUDÁKOVY DUŠE, tak ŠKOLU ZÁKLAD ŽIVOTA. Vypovídá mnohé i o své době. Jeho sociální záběr je pozoruhodný. A jeho umělecké ztvárnění v kontextu dobových možností pozoruhodné. (30.07.2020)

„Hele, ono sem prší. Podle teoretického předpokladu by sem vlastně pršet nemělo, protože sem navečer ten otvor ucpal. A prší sem.“ - „Ono sem vlastně teoreticky neprší, ona sem jen prakticky kape voda.“ Kvůli nižšímu hodnocení a srovnávání s 2 nejmenovanými školními stálicemi jsem se filmu dlouho vyhýbal. A přestože kvalitou je snímek opravdu někde trochu jinde, pořád je to sranda. Krom klasického (vděčného) školního prostředí se tu těží ještě ze střetu teorie a praxe (probuzení do reality u velkoobchodníka Vichra). Postavy možná nejsou až tak výrazné, přesto Smolík, Hrušínský, Kovařík, Kemr, Májová a další mají své momenty, hlavně první jmenovaný tu má dokonce i nějaký ten vývoj, jakkoliv se může konec zdát strašně naivní. Sem tam nechybí i nějaká ta podařená hláška, takže za mě spokojenost a solidní 4*. „Tři roky se člověk dře na obchodní akademii, nechá se týrat od kantorů, a nakonec aby tady někomu dělal nádeníka, ne?!“ - „Hochu, každý začátek je těžký. I ten Kolumbus musel začít od píky, když chtěl vynalézt to vajíčko.“ (03.11.2019)

Úvodný obraz triedneho reliéfu, cez symboly zobrazujúceho spätosť priemyslu, medicíny a poľnohospodárstva, by som bez poznania kontextu švacol rovno do roku 1953 a nie do 1939. Ale keď neskôr učiteľ k žiakom zrúkne: "Mlčet! Nikdo nemá právo si něco představovat! Vy máte jen právo mlčet!", je jasné, že film poskytne priestor i výhradám k vyučovaniu. Kritický tón filmu ale zriedi učiteľské sebamrskanie v závere. Študentská veselohra tak môže skončiť rovnako, ako začala - optimistickou kolektívnou piesňou. Až tak vzdialené 50. rokom to nebolo. Tam sa vo filmoch tiež často vyskytol škodný figliar či huncút. Správne konajúci súdruhovia ho ale vždy odhalili a potrestali. Systém sa vyladil a s úsmevom na perách sa mohlo mašírovať v ústrety šťastným zajtrajškom. Tento prvorepublikový aj protektorátny film (distribučná premiéra 5. januára 1940), nesie už znaky zmeny režimu. Okrem spomenutého reliéfu, plného symbolov kolektivizmu (nákova, kladivo, dymiace fabrické komíny vzhliadajúce k symbolu medicíny podobne ako z druhej strany zväzok pšeničných klasov), portrétna obrazová výzdoba školy obsahuje len fotky sôch antických hrdinov (Diskobolos, Sofokles..). Nikde žiadny český národovec ani politik. (24.01.2021)