Ong-bak

Tak pod slovním spojením Made in Thailand už se neskrývají jenom boty a trička pochybné kvality, ale i filmy. Nevím jak vypadjí ty ostatní, ale soudě podle tohoto, tak kinematografie je v Thajsku pravým opakem textilního průmyslu. I když mi vrtá hlavou, co je na Ong-Bak tak vyjímečného. Příběh o chudém vesnickém klukovi, který se vydává do velkého světa Bangkoku, aby našel ztracený posvátný artefakt, není nijak objevný ani pro domácího diváka, který něco podobného zná z normálních pohádek. To co dělá Ong-Bak tak vyjímečným je forma, která sice obsah přebíjí snad ve všech směrech, ale na druhou stranu jej neubíjí úplně a nechává mu jistý prostor. Oboje se vzájemně podřizuje druhému, takže vzniklá symbióza nikoho neurazí. Hledat mouchy na formě se asi nevyplatí. Choreografie akčních scén je našlapaná a divákovi nezbývá nic jiného než tiše zírat. Přesto však musí přijmout jistá pravidla hry, která film vytyčí. A tím nejdůležitějším je neustálé opakování zpomalených záběrů, pouze z jiného kamerového úhlu. Opakování je sice matka moudrosi (prý i posmoderny), ale od diváka to chce trošku shovívavé trpělivosti. Ale jenom o kopancích akce není. Viděl jsem mnoho (ale opravdu mnoho) honiček na všem možném, od aut přes kola až po lodě. Ale ještě nikdy jsem neviděl honičku tříkolových rikší. Originální nápad (na můj vkus určitě), ale jeho inspirace leží někde jinde. Za mořem u hamburgerového národa. Zpomalování a zrychlování záběrů má v popisu práce Tony Scott. Inspirace jeho filmy je zde viditelná dost zřetelně. A film sám to nepopírá, když se v jedné scéně na dveřích objeví plakát ke Scottově akčnímu thrilleru Spy Game . Díky tomuto děkovnému aktu před filmem smekám a uznávám, že se jedná pouze o inspiraci a ne vykrádání. Ong-Bak rozhodně není na škodu shlédnout. Pro diváka, který se o výchoasijskou kinematografii nezajímá nijak aktivně (třeba já), je Ong-Bak hodně příjemným překvapením a velmi zajímavým zpestřením jinak v poslední době příšerného jídelního lístku, předkládaného hamburgerovým národem. (13.04.2005)

SIlně absurdní příběh o hlavě sošky Boha z jedné malinké vesničky. Odsud vesničané vyšlou jednoho chlapce/muže, aby hlavu našel a navrátil jí do dne oslav nebo bude vesnice postižena katastrofou. Mladík je velmi bojově nadaný a některé scény připomínají starší holywoodské filmy(třeba souboj jeden na jednoho ala Indi). Bojové scény jsou perfektní a bezchybné. Opravdu mě chvílemi padala čelist, když jsem sledoval schopnosti mladíka. Ikdyž jeho naivita mě zase pořádně vytvořila úsměv na rtech :). Příběh je primitivní a prakticky o ničem, ale je stále na co se dívat. Až uvidíte jednu z mnoha bojových sekvencí . Třikrát za sebou a pokaždé z jiného úhlu pochopíte ;-). Bohužel mě tento film nepřesvědčil o 5*, ale 4* a ... půl jednoznačně :) (11.03.2005)

Atletické schopnosti Tonyho Jaa jsou téměř obdivuhodné ("téměř" říkám proto, že si nemyslím, že něco takového stojí za ty roky tvrdé dřiny a tréninku). Bohužel je celý film jen záminkou k tomu, aby je mohl předvádět, a proto jsou všechny scény, kde se zrovna neutíká, nekope a nemlátí, což je přece jen většina filmu, svou prostoduchostí a nepříliš dobrou režií skoro k nepřežití. A robotický hlas ze syntezátoru hlavního záporáka mi byl přímo fyzicky odporný. Přesto film stojí kvůli mnoha Tonyho cirkusovým kouskům za vidění, a kdyby z nich udělali pětiminutový videoklip, ocenil bych je víc. (10.06.2005)

Po tomhle filmu jsem si oblíbil thajskej box, to co tam předváděl Tony Jaa to byly prostě a jednoduše jatka a ještě k tomu stačil dělat různý bojový kreace. Nechápu jak je možný že se neobjevil mnohem dřív, ty jeho skoky a akrobatický kopy jsou prostě úžasný. Jediný co mi v těch soubojích chybělo. byly nějaký pořádný zraněný, je sice pravda, že potom by to bylo hodně brutální, ale zase na druhou stranu tady Tony Jaa umlátí haldu protivníků lokty a koleny přímo do hlavy nebo do hrudníky a přitom jim nic moc neni, ale jinak to je paráda a na tuctovou zápletku a hodně jednoduchej děj se dá v klidu zapomenout (26.08.2005)

Uááá, naprostá bomba. V Thajskej dedinke je ukradnutá hlava buddhy Ong-baka, a tak sa miestny talentovaný bojovník Ting vydáva do mesta po jej stope. Samozrejme, jeho cesta bude dlhá a tŕnitá... Wow, tak na čom stráca klišoidný príbeh, na tom získava jedným slovom DOKONALÁ akcia. Tak realistické, až dokumentárne surové súboje sa len tak často nevidia. Ďalšie devízum spočíva v použití klasickej "ručnej" práce, bez použitia wire-fu, alebo počítačovej grafiky. Zabudnite na divné uhly kamier zakrývajúce osobný kontakt bojovníkov, tu je doslova vidieť, že herci si skutočne poriadne namlátia. V neposlednom rade treba spomenúť herca v hlavnej úlohe Phanoma Yeeruma (iným menom Tony Jaa), ktorému by mohol jeho "gumovitosť" závidieť aj sám Jackie Chan. Čo stvára ten chlapík, je až k neuvereniu. Nezostáva mi už nič iné, len všetkými desiatimi Ong-bak doporučiť. Ani na minútu z neho nespustíte oči. PS: Chcete viac? Skúste Born to Fight! (16.06.2004)