Osama

Sociálno kritická depka z Afganistanu. Berte alebo nechajte byť. Osama sa však časom stáva tak obľúbeným detským filmom, ktoré nám menej násilným spôsobom na festivaloch prinášajú sondy do iných kultúr. Film potom nie je tak explicitne násilný, ako keby sme pozerali nájazdy a vraždenie Talibánu, ale iba smutný. Formou ani scenárom nie je nijak zvlášť vybočujúci, nič tu negraduje, proste kamera akoby iba zaznamenávala pomaly plynúcu realitu života v Afganistane a Talibanskom tábore, pričom ale vyberá iba udalosti, posúvajúce dej vpred. Neodporúčam odporcom americkej zahraničnej politiky, film týmto zachytením reality volá po zmene, ale ako som spomenul, nie neustálym zobrazovaním páchaného násilia. Na druhú stranu si možno poviete, že miešať sa do ich záležitostí a kultúry nemá zmysel, že stáročné tradície, akokoľvek pre nás nepochopiteľné, proste nijako nezmeníme. (25.02.2015)

Na příběhu mladé afghánské dívky nám film přibližuje pouhé střípky toho, jakých zvěrstev byli Talibanáni schopni vůči vlastním lidem a jak dobře víme, nejen vůči nim. Není to věru pěkná podívaná, ale rozhodně stojí za to, se na tento snímek podívat! [Dubnová Challenge Tour 2015 - 30 dní, 30 filmů, 30 zemí] (16.04.2015)

Osama je vlastně úplně obyčejný film - jeden z masy dalších podobných, jaké vznikají v rozvojových zemích. Z této masy jej vyzdvihuje jen celosvětová distribuce a téma - snad nemá cenu dodávat, proč mnoho západních diváků skočí raději po snímku z tálibánského Afghanistánu, než by sledovali sociální drama z Bangladéše. Naději na zajímavou filmařinu dává působivý prolog, v němž je kameran přímo jednou z postav filmu, ale režisér záhy tento nápad opustí (byť se s oním kameramanem ještě jednou setkáme), aby rozjel ničím nevybočující a ve smyslu filmařské stylistiky decentní obžalobu zrůdného režimu Tálibánu, který několik let vymačkával poslední zbytky sil z afghánského obyvatelstva, jež od sedmesátých let trpělo pod náporem válek a občanských nepokojů... Jako memento afghánského utrpení funguje film dobře, jsem ovšem docela na pochybách, zda může nabídnout ještě něco víc a jak jej vůbec může západní publikum příjmout. Osama totiž vesměs zpodobňuje afghánskou realitu pouze tak, jak si ji všichni představujeme ze zpráv na Nově. Obávám se tedy, že pro většinu diváků se Osama stane jen prostředkem v utvrzení zkresleného názoru na "ty islámské země tam kdesi v pozadí světa" a jakémusi sebedojímání na tím, jak dokáží jejich obyvatele olitovat a oplakat. (08.08.2009)

Toto velmi silné drama mě bavilo zhruba do poloviny, kdy se Osama rozhodla, že bude neustále vyluzovat kvílivé zvuky, posmrkovat a slzet. Chvíli mi jí bylo líto, po chvíli jsem chápala slzy, ale naprosto jsem nechápala její okolí, že je schopno poslouchat její kvil a neukamenovat ji. Já bych tak učinila s velkou radostí. Škoda, nebýt pazvuků vycházejících z hrdla hlavní hrdinky, byl by to vynikající film. Ale tohle bylo příliš rušivé. /// Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (01.04.2015)

Nemám rád Islám, nemám rád společenské poměry v Islámských státech, neuznávám Korán. Vždy jen kroutím hlavou, když v televizi vidím záběry nebo čtu články v novinách z těchto bohem zapomenutých oblastí.. Nedokážu si v tamních podmínkách představit život tak, jak jsem jej doposud znal (samozřejmě bych mluvil jinak, narodit se tam). Osama ukazuje každodenní obraz života v Kábulu za nadvlády Talibanu. Ano, je to tragický příběh, ale podán strašně fádním způsobem, stejně fádním, jaké jsou životy afghánských obyvatel. I když je poselství filmu hrozivě skutečné, já se docela nudil. (28.10.2008)