Osama

Znalost Koránu a společenských měřítek, společně s pochopením úplně odlišné mentality afghánského národa, asi budou při sledování Osamy nezbytnou pomůckou, při jejímž použití se divák bude ve filmu a jeho dějově-tematických peripetiích, pohybovat s elegancí baletu. S absencí každého výše vypsaného faktu se hranice pochopitelnosti automaticky radikálně snižuje. Nebudu tvrdit, že jsem se ve filmu orientoval s naprostou lehkostí, ale základní dějová struktura, jeho síla, emoční náboj a hlavně myšlenka mi v hlavě utkvěly. Jednoduchá forma se dá shrnout tím, že kromě střídavě roztěkané a statické kamery s televizně naladěným filtrem, se nedočkáme ničeho zajímavého, nedej bože převratného. V čem tedy spočívá síla Osamy ? Dohromady v ničem, protože ač na první pohled působí jako výkřik jedné dívky v tisícihlavém davu chlapců, nakonec stejně zůstane „překřičen“ davem a i přes svou naléhavost bude platný asi tak, jako jedno plivnutí do moře. (10.07.2005)

Postavení žen v Afganistánu za vlády Talibanu = postavení židů za doby nacistického teroru v Evropě a jelikož je toto postavení součástí příběhu, tak jsem při sledování bijáčku Osama v sobě cítil slušnej vánek emocí. Ona celá ta situace a to že Talibové používali, tedy spíš zneužovali Korán k teroru vlastního obyvatelstva a myšlenka, že tomu tak skutečně bylo (a dle zdrojů co mám i stále někde je ) mě chutná asi jako zkažený vajíčko. Zajímalo mě kde pan režisér točil tento film a jestli neměl či nemá problémy ve své rodné zemi ? Je velká škoda že nemohl přiletět na festival osobně a uvést tento snímek. Ano z hlediska filmařskýho se jedná o průměr, ale z hlediska emocí se jedná o silný zážitek. Napadá mě co takhle naše televize zařazovat podobný snímky do svých programů.......aha, tam už jsou pořady o tom která naše celebrita má hezčí ponožky. (12.01.2013)

Nemám rád Islám, nemám rád společenské poměry v Islámských státech, neuznávám Korán. Vždy jen kroutím hlavou, když v televizi vidím záběry nebo čtu články v novinách z těchto bohem zapomenutých oblastí.. Nedokážu si v tamních podmínkách představit život tak, jak jsem jej doposud znal (samozřejmě bych mluvil jinak, narodit se tam). Osama ukazuje každodenní obraz života v Kábulu za nadvlády Talibanu. Ano, je to tragický příběh, ale podán strašně fádním způsobem, stejně fádním, jaké jsou životy afghánských obyvatel. I když je poselství filmu hrozivě skutečné, já se docela nudil. (28.10.2008)

Ani ne tak šokující jako bezútěšný příběh mladé dívky, která je za doby talibanské zlovůle nucena změnit identitu. Z dívky se stává chlapcem, aby její rodina vůbec měla co do úst. Plachost, neustálý strach z prozrazení a dívčí rysy jí ve chlapecké škole přinášejí posměch, neustálé podezírání a šikanu. Siddiq Barmak zachytil na tomto nekomplikovaném a tolik žalostném příběhu talibanský režim, jenž metodou zastrašování a prosazováním ultraortodoxního islámského práva prakticky rozložil tamější společnost. Ženy pozbyly jakékoliv možnosti na seberealizaci a staly se loutkami v rukou slepé a fanatické víry. Polodokumentární způsob natáčení dosazuje ději surovou emocionální korunku. (11.06.2004)

Toto velmi silné drama mě bavilo zhruba do poloviny, kdy se Osama rozhodla, že bude neustále vyluzovat kvílivé zvuky, posmrkovat a slzet. Chvíli mi jí bylo líto, po chvíli jsem chápala slzy, ale naprosto jsem nechápala její okolí, že je schopno poslouchat její kvil a neukamenovat ji. Já bych tak učinila s velkou radostí. Škoda, nebýt pazvuků vycházejících z hrdla hlavní hrdinky, byl by to vynikající film. Ale tohle bylo příliš rušivé. /// Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (01.04.2015)