Osama

Jeden z mnoha výkřiků do tmy mladé dívky Osamy ze země, která je pro mě svým postojem, zneužíváním Koránu a to všechno ještě za vlády Talibanu, zcela nepochopitelným jevem. Absolutně si to nedovedu představit ve velkém měřítku, ale žel to je skutečnost a my jí tady nijak neovlivníme. Jen to množství naprosto nesmyslných obřadů mě šokovalo a to bylo jen malé zrnko v písku, co jsem viděla a nebo co mám možnost sledovat ve sdělovacích prostředcích. Ani jsem nevěděla, jestli se mám smát při obřadném mytí "semeníku"....třikrát vlevo, třikrát vpravo..........a nebo brečet. Všechno je to jedna velká šílenost a já jsem vážně ráda za ten koutek, v kterém žiji i když tady dávají lišky dobrou noc. Já jen tiše doufám, že tam jsou snad i nějaké krásné věci, pro které stojí za to žít. (14.05.2015)

Postavení žen v Afganistánu za vlády Talibanu = postavení židů za doby nacistického teroru v Evropě a jelikož je toto postavení součástí příběhu, tak jsem při sledování bijáčku Osama v sobě cítil slušnej vánek emocí. Ona celá ta situace a to že Talibové používali, tedy spíš zneužovali Korán k teroru vlastního obyvatelstva a myšlenka, že tomu tak skutečně bylo (a dle zdrojů co mám i stále někde je ) mě chutná asi jako zkažený vajíčko. Zajímalo mě kde pan režisér točil tento film a jestli neměl či nemá problémy ve své rodné zemi ? Je velká škoda že nemohl přiletět na festival osobně a uvést tento snímek. Ano z hlediska filmařskýho se jedná o průměr, ale z hlediska emocí se jedná o silný zážitek. Napadá mě co takhle naše televize zařazovat podobný snímky do svých programů.......aha, tam už jsou pořady o tom která naše celebrita má hezčí ponožky. (12.01.2013)

Ani ne tak šokující jako bezútěšný příběh mladé dívky, která je za doby talibanské zlovůle nucena změnit identitu. Z dívky se stává chlapcem, aby její rodina vůbec měla co do úst. Plachost, neustálý strach z prozrazení a dívčí rysy jí ve chlapecké škole přinášejí posměch, neustálé podezírání a šikanu. Siddiq Barmak zachytil na tomto nekomplikovaném a tolik žalostném příběhu talibanský režim, jenž metodou zastrašování a prosazováním ultraortodoxního islámského práva prakticky rozložil tamější společnost. Ženy pozbyly jakékoliv možnosti na seberealizaci a staly se loutkami v rukou slepé a fanatické víry. Polodokumentární způsob natáčení dosazuje ději surovou emocionální korunku. (11.06.2004)

Osama je vlastně úplně obyčejný film - jeden z masy dalších podobných, jaké vznikají v rozvojových zemích. Z této masy jej vyzdvihuje jen celosvětová distribuce a téma - snad nemá cenu dodávat, proč mnoho západních diváků skočí raději po snímku z tálibánského Afghanistánu, než by sledovali sociální drama z Bangladéše. Naději na zajímavou filmařinu dává působivý prolog, v němž je kameran přímo jednou z postav filmu, ale režisér záhy tento nápad opustí (byť se s oním kameramanem ještě jednou setkáme), aby rozjel ničím nevybočující a ve smyslu filmařské stylistiky decentní obžalobu zrůdného režimu Tálibánu, který několik let vymačkával poslední zbytky sil z afghánského obyvatelstva, jež od sedmesátých let trpělo pod náporem válek a občanských nepokojů... Jako memento afghánského utrpení funguje film dobře, jsem ovšem docela na pochybách, zda může nabídnout ještě něco víc a jak jej vůbec může západní publikum příjmout. Osama totiž vesměs zpodobňuje afghánskou realitu pouze tak, jak si ji všichni představujeme ze zpráv na Nově. Obávám se tedy, že pro většinu diváků se Osama stane jen prostředkem v utvrzení zkresleného názoru na "ty islámské země tam kdesi v pozadí světa" a jakémusi sebedojímání na tím, jak dokáží jejich obyvatele olitovat a oplakat. (08.08.2009)

Toto velmi silné drama mě bavilo zhruba do poloviny, kdy se Osama rozhodla, že bude neustále vyluzovat kvílivé zvuky, posmrkovat a slzet. Chvíli mi jí bylo líto, po chvíli jsem chápala slzy, ale naprosto jsem nechápala její okolí, že je schopno poslouchat její kvil a neukamenovat ji. Já bych tak učinila s velkou radostí. Škoda, nebýt pazvuků vycházejících z hrdla hlavní hrdinky, byl by to vynikající film. Ale tohle bylo příliš rušivé. /// Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (01.04.2015)