Mistři

Uzavretosť miesta i postáv. Sledovanie príbehov deviatich ľudí žijúcich v odkvitajúcej osade na česko-nemeckých hraniciach počas jedných MS v hokeji vypovedá viac o ľuďoch i spoločnosti ako premyslené psychologické drámy. Drobné závisti, xenofóbie, zakomplexovanosť, nadradenosť i v malej komunitke sa ukazujú v plnej nahote. Halucinácie pod vplyvom vypitého riedidla sa zažerú pod kožu reálnosťou, ktorú našťastie vyvažuje oslobodzujúci smiech z ich konkrétneho vyobrazenia. (23.10.2004)

"Zdenóóó...jsme Mistři!!" Hodně silný čtyři! Mrzí mě, že Mistři zůstali nepochopený. Výborný vykreslení pár různých (většinou záporných) charakterů, jejich slabostí i silných stránek. "Češi....češi...vole" Má to všechno, zajímavý úvod, skvělý herce, vtipný vsuvky, pasující hudbu, dobrou gradaci i jakousi pointu. A hlavně je to všechno naprosto uvěřitelný. Hrozně by se chtělo (a všichni to tady dělají) říct, že je to film o "české malosti". Ok, ale s tim zobecněním na celý národ jděte do háje. Ono vůbec, už to nadužívání slova "národ", obzvláště ve spojení se slovy "český", "malost", "ubohost" a celkově to sebeshazování mě na vás pěkně sere! "Ty máš zkrátka iluzi, že tvůj táta byl bílej, že nejsi cikán, je ti po tom líp..." "Tak to já bych mohl říct, že ty máš iluzi, že máš hospodu." "Ale já mám hospodu!" (85%) (17.05.2014)

V plodné době posledních let, kdy česká produkce tlačí na plátna jednu pseudo-dramatickou průměrnost za druhou, jsou Mistři tak trochu pomyslným zrnem mezi plevami. Od samotného průměru je odráží Najbrtova přesná režie a především herecký kolektiv, kterému náramně vévodí Jiří Ornest. Jeho role velice autenticky vystihuje náturu typického člověka žijícího v České republice - bohužel… (15.12.2008)

Jedna moje teta bydlí v absolutní prdeli světa. Ta vesnice má sice několik desítek čísel, ale když se tam projdete třeba i v pravé poledne, myslíte si, že má obyvatel jen pět. Tím chci říct, že pokud tvůrci chtěli vyprávět o několika jediních, nemuseli představovat lidi ze širokého okolí atd. atd. Tenhle film je neuvěřitelně těsným spojením reality a jakéhosi "soukromého světa", do kterého všichni utíkáme - to je vyjádřeno i těmi iluzemi, které mají všichni zůčastnění - ta si myslí, že ji miluje, ten zase, že má hospodu a onen, že není Cikán. V takovém zapadákově se asi nic jiného než pít, souložit a dívat na hokej, nedá. A člověk, tváří v tvář hokejovým a jiným úspěchům (které se vám mimochodem stejně vykouří z hlavy několik dní potom, co reprezentanti přistanou se speciálem v Ruzyni) si je vědom malosti a marnosti svého života. Snímek byl opravdu nečekaným zážitkem - tragikomickým, smutným, ale i radostným. Nejen Svěrákova Jízda je důkazem, že se dnes dají točit vynikající filmy za málo peněz. A ta hudba, Legas? Vynikající! :-) (19.05.2004)

Autoři chtěli tímto filmem, dle svého vyjádření, analyzovat českého člověka a jeho povahu. Problém je, že neanalyzují ani tak českého člověka, jako spíš letitou představu českých filmařů o českém člověku, potažmo české vesnici. Ti lidé, které sledujeme, pochází z jakési vesničky mé střediskové, která přišla o všechen vtip. Pochopil jsem, co tím chtějí autoři vyjádřit, ale proč na těch pár plytkých postřehů potřebují 100 minut, vážně nevím. Přijde mi to jako slibné studentské cvičení, aby si kluci vyzkoušeli jak se to dělá. (13.10.2009)