Ťažko ho zabiť

Tohle becko je uz snad klasika. Seagal tu je uz sice mirne vrascitej, ale rozhodne nic strasnyho, jako v jeho novejsich filmech a hlavne neni tlustej jako prase. Bitky a prestrelky tady v jeho podani nepusobi nijak smesne a pribeh to ma celkem slusnej a docela napinavej. Sice sem to uz videl hodnekrat, ale tohle je jeden z mala filmu se Seagalem na kterej se klidne kouknu znova. (18.05.2005)

"Vedomie, že smrť prichádza je horšie než smrť sama." Pomerne dobrá a tak trochu umiernená revenge movie. Rozhodne jedna z tých lepších seagaloviek, samozrejme hodne naivná, ale aspoň ten "Stývn" je tu ešte vo forme. Občas som sa posmešne zasmial nad možno až príliš komickými scénami (útek z nemocnice, napr.), ale aspoň som sa bavil a nie nudil... A aby som nezabudol - akcia je fajn. S najväčšou pravdepodobnosťou Seagalova TOP5, takže vcelku pekné 3*. (23.06.2007)

Filmy so Seagalom boli vlastne vždy stupidné, je jedno v akom roku sú natočené (v tých starších mal aspoň hlavný predstaviteľ formu a nejakých 50 kíl menej...:) Hard to Kill je nenáročná zábavka kde logika nemá miesto a slúži akurát na pobavenie a zabitie nudy...Super som sa pobavil na scénach, kde mi Steven s briadkou a dlhými vlasmi pripomínal Serja Tankiana zo System of a Down:))) (21.08.2007)

Starší filmy Stevena Seagala doslova zrajou jako víno. Čím starší, tím více mě při sledování dostává neodolatelný pocit nostalgie. Seagal přesně vystihl dobu (1988-1995) do které zasadil svůj akční styl. Jakožto drsný a hrdý akční hrdina je totiž naprosto dokonalý. Zde se ještě navíc můžeme opřít o hutný příběh s relativně silným romantickým podtextem a výtečné akční scény. Nad jejich brutalitou občas zůstavá rozum stát a dublerům by se mělo platit zlatem. V žádném případě nelze Těžko ho zabít přirovnávat k současnému trendu akčních filmů, kde je vulgarismu a perverzního vtipu asi stejně jako kulek vystřelených z kulometu (čímž novodobé akční snímky nezavrhuji). Tohle je ovšem značně diferentní vlna. (03.12.2006)

Včera jsem se v komentáři k novýmu (a děsnýmu) Rambovi otřel o Seagala, no a při tý příležitosti jsem se rozhodl znova zkouknout pár jeho starejch fláků. A začal jsem tímhle. No co k němu dodat - Mistr po sedmiletým kómatu chvíli na to jezdí na nemocniční posteli výtahem sem a tam, pak si nechá v čínský čtvrti obstarat akupunkturní jehly, prošpikovanej medituje před sochou Vznešenýho a nedlouho poté už zase skáče přes kaluže a masakruje nepřátele. Seagalovy hlášky, Seagalovy grimasy, Seagalův gel ve vlasech, Seagalovo lámání rukou a nohou. Seagalovky jsou prostě specifickej žánr, člověk u nich může řvát smíchy i vzteky, Seagala nesnášet, obdivovat ho, nebo se mu smát. Já osobně si jeho filmy většinou perverzně užívám (jejich nechtěná zábavnost je na vysokým stupni), ale taky u nich občas trpím jako zvíře. Tentokrát je scénář přece jenom o něco slabší, těžkopádný, kostrbatý, nepříliš epický. Seagalovo ego už tu dosahuje galaktických rozměrů, takže některý scény působí až parodicky, což je ovšem u jeho filmů hodně častej jev. Na druhou stranu Stevenovi asistuje moc pěkná zrzka (jedna z jeho někdejších žen, se kterou má tři děti). Každopádně vám ale nehrozí to, co u novýho Ramba - tedy otrávená nuda. (25.11.2019)