Entr'acte
Intermission
Obsahy(1)
"Jde o skutečnou mezihru, přestávku v nudě monotónního života, plného obludného a směšného obdivu ke konvencím," řekl tvůrce scénáře Francis Picabia. Krátký film natočil po svém debutu PAŘÍŽ SPÍ René Clair a uplatnil v něm prvky dadaismu, který už byl tou dobou před svým zánikem. Přestože je tato inspirace přiznaná (mj. ve filmu vystupují slavní dadaističtí umělci Man Ray a Marcel Duchamp), o dadaistické vyznění se vedou spory. Film totiž nepůsobí zcela samoúčelně a má i jistou dějovou linii. Clair využívá již ve své rané tvorbě typické prvky svých pozdějších snímků, lásku ke komice, poetičnost a fascinaci pohybem.
V první části vidíme Picabiu a Erika Satieho (tvůrce hudby) při manipulaci s dělem, z něhož je nakonec vystřeleno. V další pak dva šachisty, jimž hru překazí vodní příval. Vše vrcholí v desetiminutové honičce truchlících za pohřebním vozem. Z převržené rakve nakonec vylézá živý eskamotér, který je nejspíše poctou G. Méliesovi. Děj je vázán asociativním střihem na základě podobnosti obrazů na plátně, což má posílit dojem hravosti.
Snímek byl poprvé promítán jako skutečná mezihra Picabiova baletu Zrušené představení a velké překvapení způsobil také na matiné avantgardního umění v Berlíně v roce 1925. Obnovené premiéry se pak dočkal roku 1974 v Cannes.
(Hwaelos)
Recenzie (30)
Clairova Mezihra měla doprovázet Picabiův balet "Dnes se nehraje" na představení Švédského baletu. A ono se opravdu nehrálo. Provokující humor škodolibě napalující "inteligenci" byl jednou z částí dadaismu, kam již zmíněná Mezihra patří. Vždyť Francis Picabia, jeden z předních členů tohoto hnutí, sepsal scénář, z něhož Clair abstrahoval a dotvořil ho. Vzniklo tak nečekané, mystifikátorské dílo, stavící hlavně na své briskní vizualitě, poezii plynutí. Facka pro všechny, kdo chtěly toto dílo interpretovat, zařadit, logicky vysvětlit. Styčné body se tu sice dají najít, přesto se jedná především o pocitovou záležitost. V "první části" můžeme spatřit samotného Picabiu, Mana Raye či Marcela Duchampa - svérázná grotesknost jejich výstupů pak rozehrává "druhou část" - pohřební. Vůz s rakví tažený dromedárem, za ním bizarně pochodující průvod. Vůz se dostane do zběsilé rychlosti, lidé za ním utíkají. Fantastické komično, které z každého záběru sálá, se později uplatnilo i v režisérových pozdějších filmech. ()
Spočiatku ma film príliš neoslovil, avšak postupom času a jeho neuveriteľným gradovaním si u mňa získal uznanie nielen po vizuálnej stránke, ale aj pre správne načasovanú gradáciu deja, svoj rytmus, extrémnu rapid montáž a vypointovanie príbehu. Pokiaľ niekto nevidel klasicky dejové Clairovovo sci-fi Spiaca Paríž, hor sa na to! ()
Viete, kto jediný dokáže rozstreliť puškou vajíčko tak, aby z neho vyletel živý vták? Skúsený strelec či erudovaný ornitológ? Nie, no predsa surrealista. Jediný človek, ktorý môže do filmu napchať čokoľvek. Pohrebný voz má na sebe vence, ktoré sú jedlé, pretože ťava. Je toho samozrejme omnoho viac, ale keď už sme pri tom škatuľkovaní, rozmýšľam, že by predstavitelia tohto žánru, či vlastne umeleckého smeru, mohli usporadúvať nejaký ten pochod. Volalo by sa to Andalusian Pride a jednotliví umelci by tam vykračovali napríklad dole hlavou alebo by sa vznášali za pomoci mihalníc, prípadne neviditeľného rogala. Proste umenie, nejaký problém? Viac takýchto filmov do centier pre liečbu drogovej závislosti. A pacienti budú mať odstrašujúci príklad nadosmrti. Alebo ich to len unudí, ako mňa, pretože podobný sled obrázkov by mi bohato stačilo sledovať na priestore kratšom o dve tretiny. Musím však uznať, že aj keď má tento počin snáď 100 rokov, pôsobí asi iba na 97, na základe čoho som vrcholne nesurrealisticky vyrátal, že mu dám tri hviezdičky. ()
Po formálnej stránke revolúčnosti je to taký malý, farncúzsky "Muž z kinoaparátom" vyjadrujúci hlavne radosť zo života, hranie sa s rytmom, oslobodením pohybu od akýchkoľvek fyzikálnych obmedzení. Navyše v druhej polovici (naháňanie vozu s rakvou) vďaka až dadaistickému humoru je to aj veľmi zábavné. Nehovoriac o samotnom konci, v ktorom jeden z účinkujúcich prerazí filmové plátno s nápisom KONIEC, ale vzäpatí je niekým iným stiahnutý naspäť do sveta filmu, jasne mu tak naznačujúc, že jeho konanie je prípustné iba v intenciách filmového sveta, ktorého je Medzihra živou a nesmierne hravou esenciou. ()
Rád bych upozornil na to, že tento film byl natočen pět let před Andaluským psem. Je zvláštní, že některé filmy přejdou do zlatého fondu kinematografie a ví o nich každý a na jiné, třeba i lepší, zajímavější, zásadnější, aby člověk chodil skoro sám ve tři odpoledne do Ponrepa, aniž by o nich kdykoli předtím slyšel. Mezihru si doporučuju sehnat, vzhledem k roku vzniku je to opravdu zajímavé dada pokoukání. ()
Zaujímavosti (4)
- Film má dvě části. První je krátký Prolog, který byl promítán během ouvertury baletu Erika Satieho "Reláche", což znamená "Představení zrušeno". Druhá je pak přibližně 18minutová část " Entr'Acte", neboli „Mezihra“, která byla skutečně promítána během nebo místo přestávky mezi dvěma dějstvími baletu. Do jednoho filmu tyto části spojil sám René Clair až v roce 1967. (Aelita)
- Film Entr’acte je unikátní pro tvorbu René Claira vzhledem k tomu, že ani předtím, ani poté již nikdy nespolupracoval s surrealisty a nenatáčel podobné avantgardní a dadaistické filmy. (Aelita)
- Balet "Reláche" neboli "Představení zrušeno" se stal posledním baletem avantgardního skladatele Erika Satieho. Hudba k filmu je součaně jeho úplně posledním dílem, které ve svém životě složil. Dva měsíce po premiéře, která se uskutečnila 4. prosince 1924, se Satie ocitl v nemocnicie Saint Josepha, kde 1. července 1925 zemřel. (Aelita)
Reklama