Pohraniční pásmo

Park Chan-wook mi svým OldBoyem představil pro mě do té doby neznámý korejský film. Joint Security Area je druhý Parkův film, který jsem viděl. A znovu mi vyrazila dech ta nápaditost, co se úhlů záběru a zajímavých střihů týče. Parkovy delší, kompozičně čisté a jednoduché záběry ostře kontrastují s dnešním trendem "uspěchaného" střihu. Z herců je mi známý pouze Byeong-heon Lee, který perfektně ztvárnil hlavní roli ve snímku Bittersweet Life. Zde je jeho výkon trochu slabší, přesto pořád nadprůměrný. Samotný příběh je vyprávěn podobným stylem jako v OldBoyovi. Postupně se dozvídáme, jak se vyšetřovaná událost vlastně odehrála. Park mistrně příběh graduje a co bych ocenil ještě víc, dokáže ho úderně zakončit. Shrnul bych to tedy tak, že se rozhodně těším na tohoto korejského mistra u dalšího z jeho filmů. (19.12.2009)

Úžasné drama o přátelství přes hranici dvou znepřátelených států a jeho tragických důsledcích. Po mstitelské trilogii další film od Parka, který nelze než označit jako výtečný - skvěle napsaný, natočený i zahraný. Park Chan-wooka považuji za jednoho z nejlepších režisérů současnosti - fascinujícím způsobem se u něj doplňuje vyprávěný příběh s tím, jakým způsobem jej podává. (15.10.2006)

Zatímco Parkův film Sympatie pro pana Vendetu (2002) působí, že mohl být natočen klidně včera, oproti tomu jeho předchozí film JSA (2000) stihl za tu dobu v některých ohledech dost "zestárnout". Je to dáno ale především tím, že měl Park zřejmě potřebu si vyzkoušet efekty, které možná na svou dobu působily hrozně "cool", ale dnes již vypovídají čistě o režisérově tehdejší nevyzrálosti, používat něco efektního avšak bez významotvorné hodnoty (přiblblé prolínačky, unavující 360° švenky během hovoru, matoucí jumpcuty). Je však neuvěřitelné jak velký krok k první trilogii pomsty za ty dva roky učinil, protože v jeho dalších filmech již vždy zručně balancuje na hraně manýrismu a nikdy nepřepadává přes okraj. Jsou to tedy spíše maličkosti, nedotaženosti či samoúčelné frajeřinky (ze kterých však Park hned v následujícím filmu "vyrostl"), které mě během filmu rozptylovali. Ať už jde o naprosto zbytečné a spíše matoucí podtitulky; nevyváženost linie psychologické a detektivní, kdy ta druhá vlastně jen slouží k tomu, aby prohulubovala napětí jak to celé dopadne (ale její vlastní příběh, postavy /kapitán mluvící pravděpodobně naučenými anglickými replikami by zasloužil celý vystřihnout/ a proces pátrání jsou zcela postradatelné); či mi vadily pitomosti typu, že se kameramanovi podaří natočit záběr nakřivo. Dílo je však dojemné ve své upřímné naivitě a pro Korejce (jak jižní, tak i severní) musí představovat důležitý snímek pro své pacifistické poselství. (16.06.2013)

Ďalší premyslený príbeh natočený pod taktovkou jedného z najtalentovanejších a západu najznámejších kórejských režisérov Chan - wook Parkom. Joint Security Area začína ako detektívny príbeh. Priestor v ktorom sa odohráva je minimálny, pretože sa jedná o hranicu medzi južnou a severnou kóreou. To čo sa spočiatku javí ako obyčajný politický zločin, ktorý môže prerásť do vojnového konfliktu je ale omnoho citlivejší ako by sa na prvý pohľad mohlo zdať. Druhá časť filmu nám osvetľuje minulosť a tým divákovi ukazuje čo predchádzalo incidentu. Táto časť je oproti prvej a poslednej omnoho pozitívnejšia a veselšia. Je príjemným spestrením celého filmu a hlavne pred finálnou kapitolou nám umožňuje zamilovať si hlavných hrdinov. Posledná kapitola je venovaná dôsledkom. Park brilantne mení atmosféru všetkých troch častí a umožňuje nám nahliadnúť do duše tentokrát mužského osadenstva zmietajúcich sa medzi povinosťou a morálkou. Film je bez akčných scén, bez výraznejších kamerových experimentov, obsahuje len niekoľko výborných prelínačiek, ale aj tak sa nejedná o nudný, alebo zbytočný film. Oldboy ale samozrejme prišiel až o tri roky neskôr. (22.08.2012)

JSA je pro mě obrovským filmem se srdceryvným příběhem. Vyšetřování samo o sobě sice není až tak zajímavé, ale dává tomu hlavu a patu. O mnoho zajímavější je postupné odhalování minulosti, při němž se člověk občas i trochu zasměje. Bylo to tak hezké, že jsem málem zapomněla, jaké tragédii to předchází. V tomhle případě prostě vůbec neváhám a pálím nejvyšší hodnocení. (17.12.2012)