Paklíč

Pravda, první setkání Eduarda Fikera s filmem, tedy Krok do tmy, bylo šťastnější, ale nutno shledat, že též Paklíč je atraktivní domácí detektivkou. Leč toto protektorátní setkání s Ludvou Lácem (alias Gabrielem Andělem) nabízelo trochu více, Ludva a Lola jsou totiž tím, čím je pro Agathu Christie Tommy a Pentlička nebo pro Dashiella Hammetta Nick a Nora. Oldřich Nový a Jiřina Steimarová měli tedy všechny předpoklady zářit, nicméně v Cikánově režii byly ještě určité mezery v tempu a realizovat tento námět například Frič, byla by kadence vtipu svižnější. Takto byl téměř pohřben i takový suverénní výstup, jaký nabízela situace s dvojí identitou pro Ference Futuristu. Bylo by mi ctí sledovat všechna předepsaná Fikerova dobrodružství s Ludvou s tváří Oldřicha, o tomto ovšem mohu bohužel jen sníti. Neb dějinné mechanismy byly kruté v této krajině a nadějný traumpaar Nový / Steimarová dostal druhou šanci znovu až ve Slovo dělá ženu v 52. roce a to je věru pěkná ťafka za ucho. (12.08.2016)

Komedie o tom, jak každý chtěl okrást každého mě pobavila jako v poslední době máloco. Jediná výtka patří nevyrovnanému osobnímu profilu filmové manželky Oldřicha Nového. Na začátku působila daleko inteligentněji, než se pak projevovala svými roztomilými kiksy na konci. Ale je to komedie, takže to tak nevadilo. (11.02.2018)

Bláznivá komedie o bláznivém spisovateli a jeho bláznivé manželce, kteří nedobrovolně prožijí bláznivou noc s bláznivými podvodníky - a kteří mají střelenou služebnou. Lépe nad dějem moc nepřemýšlet, protože by se člověk zasekl v podivných motivacích postav, zvláště těch podvodníků, kteří navíc o sobě jednou vědí, podruhé se neznají... Třeba jeden podvodník využije podvod druhé skupiny, aby spisovatele se ženou vylákal na noc z bytu, ale herdek, kde se o tom druhém podvodu dozvěděl? No nic. Nový hraje svůj standard a myslím, že poprvé použije své oblíbené "Na co?... Aha, nashledanou.", ale film velmi oživuje Jiřina Steimarová, bez ní a jejího zářivého úsměvu by to celé bylo nudné a šedivé. Pár replik je tu dobrých ("Někdy mám pocit, že blízké soužití lidi od sebe vzdaluje." nebo "To je koníček. Dnes je poněkud dřevěný."), ale jiné vtipy zapadnou nebo nejsou ani vtipné, natož břitké. Ke konci už to začíná nudit, a závěrečné sbírání podezřelých mi připomnělo film Rozpuštěný a vypuštěný - kdoví, jestli se tady někdo neinspiroval. Jako ano, příjemně se na to dívá, ale z celku mám pocit, že to šlo ještě líp ošetřit a pošéfovat (třeba mne napadlo, že ti zloději mohli být najatí rozvodovým právníkem, aby rozvádějící se manželé museli strávit noc pod jednou střechou - ale ono né.) (05.04.2019)

Kvalitní česká žánrovka, která si dokázala se ctí poradit s importovaným modelem neuvěřitelně zamotaných zápletek, do nichž je zatažena dvojice muž-žena, který při tom všem stíhají v konverzačních přestřelkách řešit i své vztahové problémy. Oldřich Nový a filmem upozaďovaná Jiřina Steimarová dokáží dát svým postavám a jejich interakci jiskru a esprit, Jaroslav Marvan zde hraje další ze svých klasických rolí, ale jak se brzy ukáže nic není tak jak se zdá. Snímek oživují i groteskní fyzická extempore Emana Fialy, zvláště v kontrastu s překvapivě umírněným a uhlazeným Ferencem Futuristou. Protektorátní kinematografie byla překvapivě otevřená vnějším vlivům co se týče filmového žánru a ve většině případů si s nimi dokázala poradit, což Paklíč dokazuje - film má tempo, dialogy švih a ironii, po řemeslné stránce film odpovídá dobovému standardu zvládnuté ateliérové tvorby (i když překvapivý prostor získávají i exteriérové scény). V pamětnických filmech určitě jedna z nejtrvalejších položek. (16.02.2013)

„Milostivá paní, prosím vás, teď běžte ke dveřím a hlídejte tam. A kdyby někdo šel, tak začněte zpívat, to jistě uteče.“ Začátek byl obrovská jízda. Úvod (zvláště dialog vedený hádavým manželským párem) bylo radost sledovat, hrátky s češtinou a skoro hlášku na hlášce zase poslouchat. Zároveň to výborně vystihlo styl humoru, kterým se Paklíč prezentoval. Bohužel, počátečním svižným tempem si na sebe tvůrci upletli bič. A postupně pod ním přestali stíhat tvořit, takže koncentrace opravdu vtipných scén se plíživě snižovala, předvídatelnost vtipů naopak zvyšovala, a to až do bodu, kdy některá místa byla téměř hluchá. Odráželo se to i v mimice herců. Jestliže byly Fialovy kreace (např. ty s láhvemi) celkem dlouho vtipné, ke konci už člověku přišly spíš únavné až pitvořivé. Na druhou stranu, určitou úroveň humoru si film dokázal udržet po celou dobu a řada scén je alespoň úsměvných. Stejně jako konec. Celkově si proto Paklíč ty slabší 4* ještě zaslouží. „Tak ono se tu střílelo…“ - „No, to víte, pane inspektore, v každé rodině je něco…“ (11.05.2017)