Nebo

Tykwer na nebezpečné cestě směrem k full-Malick. Obsažená romance je zároveň nepravděpodobná a nezamýšleně akademicky chladná, takže k radosti zbývá jen Tykwerova láska ke zdánlivě nepodstatným detailům, srandovní využívání žánrových propriet (hard-boiled Bullit u výslechu) a samozřejmě spolehlivá práce Griebeho za kamerou, která z celého příběhu dělá mnohdy větší film, než ve skutečnosti je. (14.11.2020)

Mistrná psychologická drobnokresba, díky které Tykwer jako obvykle otvírá nejniternější kouty lidské duše, tentokrát vychází poněkud vniveč díky absenci hutnějšího děje a poněkud rozporuplnému morálnímu vyústění. Jednoduchý a mnohokrát omletý příběh na téma zločinu a trestu se bohužel v druhé polovině stává značně odosobněnou záležitostí, neboť téma viny je odsunuto úplně mimo a Tykwer se věnuje pouze vtahu dvou úplně odlišných lidí. Sice mistrovsky, jenomže schovat morálku za nádherné kamerové leporelo a fantastický casting? Bohužel (23.12.2005)

To, že je Tom jeden z nejzajímavějších (nejen německých) režisérů současnosti dokazuje v každé scéně tohoto filmu. Dlouhé, táhlé záběry, většinou z různých plošin, které čím výše jsou, tím zajímavěji záběry vypadají. Jenže s tím problémem, že i když Cate Blanchett a Giovanni Ribisi mají docela pěkné role, tak ve filmu, který kromě vizualizace je docela nuda a neskutečně zbytečně dlouho se táhne. A ten závěr? Ten vypovídá o celkovém vyznění samotného filmu. Totálně vychází do prázdna. (07.08.2018)

Tom Tykwer si po Parfume vzal opäť na mušku človeka - vraha, ako obeť plnenia vyšších ideálov, no zatiaľ čo Parfum ma priviedol do stavu úplného citového rozpoloženia, Nebo ma napriek intímnej réžii nepriviedlo do emocionálneho tranzu (neba), ale do úzkostlivého prechodu (očistca). Mužské zoskupenie presadzujúce tvrdou rukou silu zákona a v tom chaose žena ako svetlý bod, navonok nepreniknuteľná, vo vnútri poddajná. Následky za nepremyslené rozhodnutia, výčitky svedomia a snaha dosiahnuť mier v poetickom nálete citlivej kamery do útrob duše. Tešila som sa na tento film, pretože Tykwera milujem práve za to zmyselné konečné ,,odovzdanie sa" v Parfume, no Nebo je chladné ako smrť a diváka si napriek krehkému hudobného motívu získava len s veľkou námahou. Túžila som po detailnom rozbore postavy Cate Blanchett, no okrem úprimného zdesenia sa (v policajnej kancelárii) nad činom, za ktorý zaplatili nevinní ľudia, mi neponúkla nič. Je hriech nevyužiť taký bohatý potenciál. (10.06.2009)

Tak neviem, ono mi to celé nejak vyšumelo do prázdna, veľmi, ale veľmi nepravdepodobná historka o úteku mladej ženy a policajta. Do Ribisiho by sa v jeho imidži zvoleného pre tento film nezalúbila ani Murriel, ktorá sa vydáva. Melanchólia z Princezny a bojovníka možno trochu zostala, ale silný príbeh už nie. Aj keď námet je podľa ohlasov výborný. Už trochu moc vyumelkovaný Tykwer. (01.08.2009)