Ohnivé ženy

K Ohnivým ženám mne přivedl kamarád: čas od času vypouštěl podezřelé hlášky, které s jeho běžným projevem neladily a byly k popukání („...teď už je nám všechno putna, hlavně že nám ten chlast chutná...!", „tělo nebere" nebo „já chci ženský tělo...!) Ukázalo se, že se jedná o citace z téhle Podskalského třídílné legrácky. Co zaujme je vskutku příšerná televizní produkce, jíž neomlouvá ani rok 1984 a která trumfne i v tomto ohledu neméně příšerné „Křtiny” stejného tvůrce. Když se přenesete přes kulisy a soundtrack jako ze Studia Kamarád a zároveň budete mít pochopení pro humor v tradici vorlíčkovské absurdní veselohry, skvěle se * jako já * pobavíte. Kombinace skvělých komediálních výkonů (Hlaváčová, Veškrnová, Kanyza, debutující Roden) a scénáře postaveného na stejných tricích, jako jiné příběhy vrhající postavy z jiných časů do současnosti, produkuje vedle řady roztomile pitomých několik mistrných dialogů a scén („...to ale - vypadalo jako koma”, „nepůjdeš se mnou v noci do lesa? potřebuju byliny” LOL). Je obrovská škoda, že v tradici vorlíčkovské komedie, která měla sice základ ve skutečnosti, že tvorba vyjadřující se k aktuálním tématům nebyla zcela svobodná, v české kinematografii nikdo nepokračuje, Dokonce ani ten Vorlíček ne. Když tak o tom přemýšlím, překvapivě nejblíž je tomu Vorel, ha ha ha. (21.03.2012)

Ohnivé ženy jsou televizní inscenací, kterou velice poznamenal zub času. Ve své době, kdy v televizi promlouval jen Gustav Husák a pouštěly se filmy o rudé armádě, byly velice originální. V kombinaci fantazie založené na cestování časem dvou upálených čarodějnic a komedie tu bylo něco, co tehdejší socialistický divák neznal. Možná tak jedině západoněmecká STRAŠIDLA ZE SPESSARTU, tedy jestli se to tu vůbec mohlo vysílat... Ovšem scénář je chabý. Především co se týče převtělování upálených čarodějnic do mrtvých těl lidí, kteří zahynuli při autohavárii. To probuzení na operačním sále, kdy z nehybného těla začaly poskakovat dvě živé ženské, mi přišlo hodně nereálné. I neustálé pindání Veškrnové o mladém uchu Rodenovi je hodně ubohé. Stejně tak ubohé, jak se samotný Roden snaží o tu mladou husičku v nemocnici. Ovšem nejslabší na celém filmu je především levné technické zpracování. Převážně v dnešní době je už to hodně znát. Obzvláště v porovnání se zmiňovanými, mnohem staršími STRAŠIDLY ZE SPESSARTU, které i 60 let od natočení jsou krásnou moderní duchařskou pohádkou. [2005. hodnocení, 44. komentář, 63%] (09.12.2020)

Čarodějnice Marta a Magdaléna jsou jedna z mých srdečních záležitostí. Poprvé jsem film viděl již v dětství a ihned se mi zalíbil. Šlo o něco nového s vtipnou tématikou a milou zápletkou. Dodnes si skoro každé léto rád tuto komedii připomínám a to díky skvělým hereckým výkonům a částečně úsměvné, leč zdařilé grafice (na tu dobu). Tyto dvě ženské mě stále baví a myslím si, že to bude ještě dlouho trvat. (27.08.2015)

První ze tří filmů o Ohnivých ženách je nejlepší a docela ráda jsem se k němu nyní, po mnoha letech, vrátila. Jana Hlaváčová je kouzelná, Samozřejmě Dáša, nyní Havlová je tu taky výborná, svá, ještě trošku praštěná. Obě ohnivačky mi tenkrát učarovaly a já jsem zjistila, že tenhle druh "kouzelných bytostí" a příběhů mám ráda. Navíc, tenkrát v naší filmografii to bylo pro mě něco nového, neokoukaného a milého. Písničku, kterou si zasněně zpívá Magdalena jsem si pobrnkávala na kytaru...no, klidně se na to za čas podívám znovu. (12.11.2015)

Už tfista let poforuju, že f mufskíma to de od 5 ke 4. Tá hláška je až v dvojke, videl som to dávnejšie tak som sa sekol (to viete starecká demencia). Šušlavá Dáša Veškrnová je zábavná rovnako ako zápletka so zámenami tiel, Janu Hlaváčovú je zbytočné komentovať, tá je dobrá snáď vo všetkom čo kedy hrala. Jediným trapasom je tu Kája Roden, ale ten je pre mňa trapasom všade. (PNP - Píšerne Nesympatický Pičus). (03.03.2015)