Bean: Najväčšia filmová katastrofa

Nešika všech nešiků to zkusil v celovečerním filmu (a bohužel pak i znovu) a všechny přesvědčil, že není moudré posílat ho coby uměleckého experta z britské Královské národní galerie do Spojených států a už vůbec ho nechávat o samotě se slavným obrazem. Stačí jedno kýchnutí na olejomalbu, která platí za jedno z nejslavnějších děl amerického umění mimo USA, a na trable je zaděláno. Ovšem na ty si doktor Bean zadělal už v letadle nebo jako „terorista“ po přistání. Tvůrci sice vrství dříve viděné, ale šílené grimasy a ještě horší nápady i tady poměrně spolehlivě fungují. Právě samotných nápadů je méně, ovšem když divák jednoduše hodí stranou, že tomuhle magorovi stoprocentně víc sedí televizní formát o jednom bytě, než celovečerní záležitost, může se poměrně spolehlivě pobavit. Holt kasy pokladen kin se chtějí plnit opakovaně. Půlka z nás výsledek čekala a ta druhá doufala v zázrak. Dopadlo to tak nějak napůl. (17.12.2020)

Ale jo, když se na to dívá člověk se špatnou náladou, tak ji mu to zvedne. Třeba scéna v umývárce, kde si Bean pocákal kalhoty (vodou) a tak je suší, nebo následně když už to má usušený, jak to předvádí ostatním. Sice je to slabší, než televizní seriál, ale co už? Je to jeden z těch lepších Atkinsonových filmů, i když i na Milionový závod se koukat dalo. A navíc, komu by se tenhle rozzářený človíček (viz obal dvd) nelíbil? (03.02.2006)

Filmová katastrofa to určite nebola ! Naštastie sa film snaží nadviazať na Rowanov nemý groteskný humor, ktorý mu tak ide a zbytočne ho nenúti rozprávať. Je tu pár naozaj výborných scén, ale hlavne Bean na akého sme zvyknutí. Moula a packal. Ja som sa výborne bavil, aj keď kvality seriálu to zďaleka nedosahuje. Slabšie 4*. (25.06.2005)

Mr. Bean a stříbrné plátno si zrovna dvakrát nepotykali. Jeho zábavné, několika minutové televizní skeče zůstanou vždy mnohem zábavnější a zachovány v celistvějším tvaru, než poněkud rozbředlá Beanova anabáze do zámoří. V L:A: se sice zažije také nějaká legrace, ale mně přišla hodně vynucená a téměř vůbec nevyplynula ze situace, ale náš popleta s šílenými škleby si musel svoje scénky do děje vsunovat, a to nebylo ono. Dokonce si dovoluji tvrdit, že Peter MacNicol byl natolik dobrý, že váznoucí legraci obstarával rovněž v hojném měřítku a hlavně přirozenější cestou, než to bylo u Rowana Atkinsona. Pobavil jsem se, to ano, ale na televizní obrazovce to Beanovi šlapalo fakt lépe. Tady vlastně většinu svých televizních scének propašoval do filmu, a ještě tak nějak polovičatě. Hodně průměrná záležitost. 50% (17.12.2011)

Digest z krátkých anglických beanovských epizod. Ty nejlepší gagy z původního Beana jsou postehovány k sobě a navlečeny na hlavní příběhovou linii točící se kolem vrácení Whistlerovy matky hrdým Američanům, jejichz vztah k umění je naštěstí dovedně ironizován – obraz má odhalit Jon Bon Jovi, mezi suvenýry se objevuje plakát ála Playboy s názvem Whistlerova sestra, obraz pro Ameriku koupil natvrdlý a nacionalistický generál. Staré známé Beanovy gagy je samozřejmě lepší vidět „v originále“, z těch nových jsou kouzelné především Beanovy erudované interpretace vnímání výtvarných děl („Jen tak sedím a koukám na obrazy“) a samotné Whistlerovy matky („Ten obraz je velký a to je dobře, protože kdyby byl malý, mikroskopický, nemohl by jej nikdo vidět.“). Je až s podivem, že si tvůrci tohoto filmu pro široké masy nevybrali nějaké notoricky známé výtvarné dílo, ale obraz který příliš nefiguruje v obecném povědomí. (12.10.2006)