Henrich VIII.

Černým koněm britské historické podívané je herecké obsazení. Helen Bonham-Carterová v roli Anny Boleynové, David "Poirot" Suchet coby kardinál Wolsey nebo Sean Bean (Robert Aske) zaručují solidní podívanou, nad nimi všemi se ale vpravdě královsky tyčí Ray Winstone. Nejenže odpovídá i typově (dost vzácný jev), ale podává všechny stránky Jindřichovy nejednoduché osobnosti - mocného krále, ctižádostivého muže, pozorného milence, bezohledného manžela, stárnoucího paranoidního tyrana - s přesvědčivostí, jež bere divákům dech, většině jeho manželek srdce a dvěma z nich hlavu. (23.07.2007)

Není to tak dlouho, co jsem se díval na film Králova přízeň, který je tématicky úplně stejný. Oba tyto snímky jsou ovšem zcela rozdílně zpracovány a každý se soustředí na něco jiného. Jindřich VIII. jde na dané téma ještě mnohem více zeširoka a mapuje ještě více životních etap významného krále. Je tu navíc výborně zachycena samotná panovníkova osobnost, perfektně zahraná Rayem Winstonem. Moc se mi líbila také Helena Bonham Carter, která výtečně zahrála Annu Boleynovou. Není to typický výpravný historický velkofilm, celou dobu se vlastně vše točí jen okolo samotného krále, jeho partnerek, dvora a intrik, ale rozhodně je na co koukat. Koho zajímá právě tato epocha anglických dějin, rozhodně nebude litovat. Původně jsem hodnotil tento film čtyřmi hvězdičkami. Protože se mi to ještě v hlavě dost rozleželo, opravuji hodnocení na pět. A to často nedělám... Ještě bych opravil údaj o stopáži. Film je rozdělený na dvě části, které jsou dohromady dlouhé 193 minut a ne 250 jak je nepochopitelně uvedeno v popisku. (30.06.2010)

Snaha o zachycení motivů Jindřicha VIII. k jeho četným sňatkům se zde scvrkla jen na dva: na vášeň a zplození syna. Film má jen jednu linii, a to Jindřichovu osobnost. Politické děje a dopady církevní reformy jsou utlumeny a informace, že strýc Anny Boleynové, vévoda Norfolk, je představitelem katolické strany, pak působí zmatečně, o to více nám jsou naservírovány detaily poprav. Naprosté utlumení vedlejšího děje vede k přílišné plochosti, ale Jindřich sám je zahrán skvěle. Jen s tou stařeckou senilitou to autoři trochu přehnali, král zemřel v 56 letech a vévoda z Norfolku byl o 18 let starší než on. Osobně mi neseděla Helena Bonham Carter pro roli Anny Boleynové. Velkou předností jsou ale kostýmy, výprava se opravdu povedla. Jako závěr snad jen to, že tímto filmem se osobnost Jindřicha VIII. ani o krok neposunula od jeho mediálního obrazu tyrana, pro kterého byl jediným nástrojem popravčí špalek. (27.04.2010)

Rozvedená, popravená, zemřela, rozvedená, popravená, přežila. Kateřina, na začátku manželství pravděpodobně fascinující, jak tak první sexuální partnerka pro puberťáka bývá, postupně nudící a svými zvyky (kajícné roucho, modlení před spaním, po spaní, místo spaní, věčné půsty a další modlení) iritující. Přes to bylo Jindřichovo řešení problému, nazývaného dnes v žalobních návrzích "naprosté odcizení", nejen na svou dobu poměrně radikální. Ne poměrně. Nevybavuji si jiný rozvod v dějinách, který by vedl ke vzniku nové křesťanské církve. Anna, ambiciózní a většinou líčená jako nebetyčná kariéristka a posléze hysterka, jejíž stavy hraničily s paranoiou. Vzhledem k tomu, jak se vyvíjel Jindřichův duševní a tělesný stav jsem vždycky měla pocit, že byla předvídavá a snažila se od počátku zabránit tomu, aby po společenském vzestupu následoval pád. Podcenila krutost a bezohlednost všemohoucího samečka, kterému padla do oka. Jana, líčená jako tichá a pokorná, mi z šesti žen Jindřicha VIII. vždy byla sympatická nejméně a soucit ve mně nevyvolává ani její smrt. Zkrátka tiché nezajímavé puťky moc nepočítám. Hláška Jindřicha o tom, jak jí do konce života bude sypat koberce květinami tak vede jen k cynické poznámce - ušetřil. Další Anna, historií vysmívaná, do nekonečna se opakuje Jindřichův výrok o vlámské kobyle. Nakonec z toho kobyla vyšla nejlépe, důstojně a spokojeně. Pragmatická Němka neokouzluje a nedojímá tragickým osudem, v dramatické filmové lince je její kapitola tak trochu o ničem, v reálném životě to však nebyla ona, kdo si vytáhl krátkou sirku. Kateřina, lehkovážná smolařka vzbuzující soucit o to víc, že v nepodařeném manželství jí nebylo dopřáno ani stát se matkou, byla jen elegantním doplňkem těžce nemocného, paranoidní, egocentrického, ješitného a smradlavého starce, který nebyl schopen zvládnout jediné rozumné řešení, které takový svazek mohl přinést. Inu, parohy je třeba také umět nosit, pokud si je člověk zaslouží. Kateřina, zdánlivě nejšťastnější z Jindřichových manželek, ve skutečnosti to žádná hitparáda nebyla. Film ani nenaznačuje, jak moc šlo o život i jí, paranoidní Jindřich viděl zradu i v její víře a podezíral ji z mileneckého vztahu s bývalým snoubencem. Naštěstí zemřel dřív, než se rozhodl popravit i tuto manželku. Závěr - Jindřichův pláč nad narozením zdravé dcery mě jako vždy popudil a zároveň škodolibě pobavil, jak se může bavit jen člověk, který ví. Herecké výkony všech byly výborné, první Kateřina hrdá a důstojná, první Anna svůdná a zábavná, Jana nijaká, druhá Anna zvědavá, uražená a rozumná, druhá Kateřina mladistvě lehkovážná a třetí Kateřina moudrá a vyrovnaná. Nad tím vším lety se měnící Jindřich, důstojný Wolsey, chytračící Cromwell a jednou zas moc hezky umírající Sean Bean coby Robert Aske. Pokud někdo považuje cokoliv v mém komentáři za spoiler, tak je debil. (24.08.2017)

Je pozitívom filmu, že nerieši len vzťah Henricha s Annou Boleynovou a necháva tomu priestor len v prvej časti. Tvorcovia sa snažili dobre pokryť jeho vládu, nesnažia sa o nejaké obhajoby ani neromantizujú, bez škrupúľ ukazujú Henricha ako absolutistického vládcu, ktorý neváhala odpravovať tisíce ľudí pre upevnenie swojej autority. Pre Raya Winstona bola tato úloha priam stvorená, svojimi rysmi kráľa pripomína. Helena Bonham Carter je taktiež v úlohe Anny Boleynovej prínosom, kto by jej uhádol 37 rokov v čase natáčania? Film na konci navádza atmosféru, že Henrich na smrteľnej oľutoval svoje činy slovami o ľudskosti, ktoré smeroval na svojho syna. Tieto slová, zdá sa, nikdy nepadli, ale že si bol Henrich VIII. vedomý svojich činov, o tom svedčí nasledovné. Keď mu jeho dôverník Anthony Denny v posledných chvíľach povedal, že by si ako každý dobrý kresťan v týchto chvíľach mal spomenúť na svoje hriechy, Henrich odpovedal: „Verím, že Kristus vo svojej milosti mi ospravedlní všetky moje hriechy, hoci boli väčšie než museli byť.” (10.06.2016)