Mladí a slobodní

Od dob tohohle filmu mě Seattle hodně láká. Je to město pro mladé s neomezenými možnostmi a hudbou, která je tak skvělá, živelná, emocionální stejně jako barevnost našich hrdinů a vztahů které řeší nebo prožívají. Výborný výběr herců, kteří jsou mými oblíbenými dodnes/hlavně B.Fonda,Pullman a Dillon./. Potěšením pro mě byla účast členů Pearl Jam, kteří si ve filmu i zahráli a to přímo v Dillonově skupině "Občan pták" :). (19.03.2010)

Máte-li rádi grunge, budete štěstím bez sebe, neboť máte možnost vidět Soundgarden, Pearl Jam a Alice In Chains živě v Seattlu, zážitek vám snad zkazí jen discotanec hlavních představitelů na výše zmíněné kapely. Takhle naivně už naštěstí film jinde nepůsobí, sálá z něj pohoda, a dobrá nálada, tu vám občas zmrazí jen tápání hrdinů a hledání odpovědi na jejich nejistoty. Do svého pomyslného žebříčku nezapomenutelnýh filmových okamžiků si řadím scénu, kdy Kyra Sedgwick po své cestě hledání sebe sama stane ve dveřích své lásky, a Campbell Scott ji objímá se slovy "What took you so long?" Tenhle nádherný nostalgický okamžik v sobě nese posmutnělou připomínku toho, že i když se zdá, že je pozdě na návrat, je třeba se bít, co když oba smutně hledí na hvězdy, a přemýšlí o sobě, a život jim utíká mezi prsty? (09.07.2007)

Šel jsem takhle v raných 90. letech do kina, a čekal fajn film ze života příznivců rockové muziky. Dočkal jsem se zoufalého pohledu na partu uvědomělých čajíčkářů, věčně zaneprázdněných budováním kariéry a plkáním o zodpovědnosti. (Vzpomínám si, že jeden "rocker" tam měl najednou asi tři zaměstnání, a byl spokojený.) Už v 80. letech nebyli mladí moc na nějakou rebelii, ale aspoň se uměli bavit. V 90. letech jim nešla už ani ta zábava. Ono se zas není čemu divit, když jim k tomu vyhrával grunge. (18.09.2007)

Neviem či to bolo tým, že som nemala pri sledovaní nič moc náladu, ale film mi absolútne nesadol. Postavy typické na 90-ky a tak aj vyzeralo všetko ostané. Prázdne dialógy, nezaujímaví aktéri a klišé na každom kroku. Neoriginálne, až moc jednoduché a 100 krát otrepané. Jediné, čo možno stálo za to, bola muzika. Inak strata času. (15.09.2017)

Asi tentokrát hodnotím dost neobjektivně, ale to proto zklamání!! Poprvý jsem to viděl pár let po dvacítce a nějak mě urazilo ,jak se mi tu už zas ,někdy s vážnou,někdy s rozjuchanou tváří,snaží někdo lacině vnucovat ,jak ten život nám mladým tak nějak plyne. Teď po patnácti letech jsem si to pustil znovu jestli jako nekřivdím dílu.- Nemůžu si pomoci,ale doufám že Kurt Cobain by na tohle ,,jako že sonda do duší moudrých ale přesto opuštěných" z vysoka.... Alespoň já si ho tak pamatuju. (08.05.2009)