Mladí a slobodní

Tak tohle je jeden z pripadu, kdy romanticka komedie je spis romanticka a me to nevadilo, protoze tenhle film je fakt paradni. Jednotlivy postavy jsou dobre napsany, sympaticky a slusne zahrany. A navic tu je Tim Burton, sice asi pet sekund, ale je to plus. A vetsina situaci pusobi fakt jako ze zivota a to vse podbarveny perfektni hudbou. Ale i kdyz si nemam vicemene na co stezovat, na tech 5* bych to zase nevidel, na to tu precejen chybi neco, diky cemu bych si tenhle film pamatoval jeste dlouhou dobu. (21.06.2008)

Tahle sympatická vztahová komedie o partě kamarádů, kteří řeší problémy s láskou a partnerstvím, pravděpodobně byla výchozím bodem pro nejpopulárnější americký sitcom Přátelé. Film se slušným obsazením v čele s Bridget Fondovou nemá výraznější slabinu, ale nemá zároveň tak dobře vykreslené protikladné charaktery a takovou smršť hlášek, jakou měli Přátelé. Celkový dojem: 65 %. (10.08.2010)

Film na půli cesty. Zdá se slibovat trochu komornější téma, má lehký náběh do nezávislé scény a charaktery zdánlivě nejsou úplně ploché, nejsou namířeny na juchajícího teenagera. Jenže zůstává na půli cesty, všecko je tak trochu přebarevnatělé, vtípky jsou tak nějak laciné, osudy tak nějak klišovité ( když člověk volá na záznamník holce, že ji miluje a pokud mu neodpoví, tak ji nechce vidět - a zrovna u tohohle se podělá záznamník...) Na "pravý Hollywood" moc pomalé a komorní, na alternativu banální, nicneříkající, přeplácané barvičkama a vysvětlujícím komentářem. (01.06.2007)

Tenhle film měl všechno to, co nemám rád. Na jedné straně se tváří, jak moc chce být sondou do rozervaných duší mladých lidí, ale na druhé straně nedokáže absolutně s divákovými emocemi pohnout. Spousta dobrých herců se pohybuje z jednoho obrazu do druhého, odříkávajíc prázdné dialogy. Fakt je to na ručník. A ten v ringu skutečně přistál. Tohle mě ani trochu nebavilo, ale téma to bylo slibné, ale velmi nudně natočené. (29.10.2009)

Máte-li rádi grunge, budete štěstím bez sebe, neboť máte možnost vidět Soundgarden, Pearl Jam a Alice In Chains živě v Seattlu, zážitek vám snad zkazí jen discotanec hlavních představitelů na výše zmíněné kapely. Takhle naivně už naštěstí film jinde nepůsobí, sálá z něj pohoda, a dobrá nálada, tu vám občas zmrazí jen tápání hrdinů a hledání odpovědi na jejich nejistoty. Do svého pomyslného žebříčku nezapomenutelnýh filmových okamžiků si řadím scénu, kdy Kyra Sedgwick po své cestě hledání sebe sama stane ve dveřích své lásky, a Campbell Scott ji objímá se slovy "What took you so long?" Tenhle nádherný nostalgický okamžik v sobě nese posmutnělou připomínku toho, že i když se zdá, že je pozdě na návrat, je třeba se bít, co když oba smutně hledí na hvězdy, a přemýšlí o sobě, a život jim utíká mezi prsty? (09.07.2007)