Mladí a slobodní

Problém seznámit se s tím pravým není až tak velký, ale udržet ho, případně dovést vše do finále, to už je daleko složitější. Cameron Crowe si pečlivě vybral herce pro dobře napsané postavy a výborná sonda do vztahů šesti mladých svobodných američanů je na světě. Výborná muzika doprovází tenhle zajímavý film o "samotářích v Seattlu" :) (10.06.2003)

Víc takových filmů! Singles jsou snad nejlepší romantická komedie, kterou jsem kdy viděla. I když se je do téhle škatule tak bojím řadit, protože všichni víme, co se se žánrem "romantická komedie" za ta léta stalo. Ano, je z ní hnusná, klišoidní a smradlavá žumpa. Singles jsou naopak velice lidský a příjemný film o tom, co se prostě děje a dít se pořád bude. Korunováno parádním scénářem a skvělým obsazením, téměř se to dotýká jednoduché dokonalosti. Abych pravdu řekla, už dlouho jsem se tak nenasmála a neztotožnila s filmem. Co se soundtracku týče, je to jen další třešnička na už tak dobrém dortu :) (A Burton v mini roli "druhýho Scorseseho" potěšil :)) (22.01.2012)

Pohodový film o věcech, které prožívá každý z nás, ať je to v Seattlu, nebo v Brně. Lidi se láskují, potom se rozcházejí, utvářejí milostné vztahy, které se později buďto vydají cestou "...buďme aspoň přáteli...", či se v lepším případě vydají na společnou cestu životem, plným vzájemného porozumění. Crowe o tomhle všem vypráví s velikým nadhledem ve filmu, plném odkoukaných životních situací a chytrých dialogů, jehož hlavní myšlenkou je naprosto zřejmá skutečnost, že každý člověk k sobě někoho potřebuje a srdce si vždycky řekne samo. A když k tomu hraje výkvět grungeový scény, jako jsou třeba Alice in Chains, či Soundgarden, pak není co řešit. Nebylo taky marný nasávat tu atmosféru tehdejšího Seattlu, města, jehož vliv na hudební scénu začínal v té době být celosvětovým. Točilo se ve stejný době, kdy Nirvana se svým Nevermind pořádně nakopla "dveře vnímání" a pomohla dostat rockovou hudbu do věřejnoprávních rádií. Kdo ví, možná k tomu pár procenty pomohl i tento Croweův film. PS: Pobavila mně minirole zpěváka Pearl Jam Eddieho Veddera jako bubeníka Dillonovy kapely :o) (05.02.2006)

Příjemná, civilní romantická komedie. Cameron Crowe ve svém druhém filmu ukazuje, že umí skvěle pracovat s herci a taky to, že ke skvělému "malému" filmu stačí pořádně napsaný scénář. Největší kouzlo filmu je v jeho opravdovosti, díky které se i normální člověk dokáže stotožnit s postavami a věřit tomu co prožívají. To vše je podpořeno výbornými herci, skvělým výběrem písní, brilantními dialogy a některými opravdu vtipnými scénami. (29.06.2009)

Památník Seattlu 90. let je bombastický nejen po stránce hudební (Pearl Jam, Soundgarden, R.E.M. aj.), ale (kupodivu) i po stránce dějové. Po "Řekni cokoliv..." jsem si v duchu přísahala, že ať si Crowe říká cokoliv, mně to bude jedno. Naštěstí jsem na tuhle vnitřní přísahu zapomněla a užila si "grunge-retro" jak se patří, navíc ve skoro až povídkovém příběhovém hávu a s překvapivým množstvím sympatických postav. Sečteno a podtrženo: "Láska a hudba přežijí svět!" :-) (11.01.2012)