Jak chutná smrt

Utahaný a průhledný pokus o psychologický thriller podle rozhlasové hry Ladislava Mňačka v produkci České televize a Cieslarova Happy Celluloidu. Na začátku se dozvídáme, že mladý talentovaný sportovní střelec Robert nepochopitelně zastřelil dva policisty při dopravní kontrole a zbytek filmu nám ve dvou proplétajících se dějových liniích osvětluje proč a jak je zabil (flashbacky) a jak to s ním dopadne. Z toho sice pramení nemalé napětí a početné, v krátkých intervalech sázené flashbacky dodávají vyprávění na dynamice, ale Robertova motivace k činu je lehce odhadnutelná a samotný nejočekávanější (aspoň mnou) závěrečný flashback s vraždou policistů nakonec není nijak zajímavý. Je-li s filmem někdy spojován přívlastek akční, nelze jej vztahovat k ničemu jinému než k zmíněné formě vyprávění, protože jediné, co tu vzdáleně připomíná akční scény je to, že se dvakrát za film někde proběhnou urňáci a to aniž by vystřelili. Ve filmu, kde hrají zbraně takovou roli, bych také čekal víc jejich fetišistických detailů a víc "hollywoodských" scén jako ta, kde si Robert a Daniela (sexy Miss Československo 89 Ivana Christová) při sexu přejíždějí po tělech pistolí (orgasmus symbolizuje cvaknutí uzávěru), která v českém filmu samozřejmě působí trochu úsměvně. Obrovským mínusem celého filmu je pak nesmírně otravná postava Robertovy matky v podání Miluše Šplechtové. Film ve své době výrazněji nezabodoval ani u kritiky, která si s ním nevěděla rady (Cinema 80%, její Lexikon českého filmu 20%), ani u diváků. Pro zajímavost, pod pseudonymem Jon Jorlin se na scénáři podílel Marek Vašut a cameo roli reklamního režiséra si tu střihl Zdeněk Troška. (01.05.2008)

Amatérský pokus o český thriller, s docela zajímavým námětem, ale naivním a v našich poměrech sotva uvěřitelným provedením a předvídatelným koncem. Herecká šeď bez výrazných výkonů. Zaujalo mne jen Kukurovo prohlášení na synově oslavě, že zásluhou propagační činnosti jeho agentury vyvezeme do zemí Blízkého východu zbraně za miliardu dolarů. Na to kontrovala jeho žena Šplechtová ušlechtilým sdělením, že jejich nadace Otevřená dlaň vypravila několik kamionů s humanitární pomocí obětem války. Tak to dneska na světě chodí. Je to stejně nadčasové jako Jak chutná moc, jenže mizerně zpracované. Ani mne proto nepřekvapuje, že tento film je tak málo vysílaný. (13.05.2016)

Pokus o psychologický thriller v režii Milana Cieslara nemohl dopadnout jinak, než jako řádnej průser. Bohužel jsem nečetl předlohu mého oblíbence Ladislava Mňačka, takže nevím, nakolik si scénáristé, kteří se na filmu podíleli svoji verzi upravili. Každopádně výsledek je toporná a těžko uvěřitelná slátanina, kde i herci jsou vesměs příšerní. Navíc ten televizní look vypadá fakt otřesně. Postsynchrony a předabování některých herců je také žalostná a odfláknutá práce. Už jsem to myslím jednou psal a znovu se utvrzuji v tom, že Milan Cieslar nebyl a nikdy nebude kvalitní režisér. (25.04.2024)

Je vysoko nad mé možnosti soucítit se zazobaným spratkem, jemuž rodiče místo lásky dávají kapesné vysoce převyšující průměrný plat v ČR. Stejně tak neumím soucítit s rodiči, kteří si až v okamžiku problému vzpomenou, že jejich dítě po nich patrně něco chtělo. A jelikož se policejní šerlok pohybuje mimo hranice uvěřitelnosti i zákona a modelka je tam spíše pro okrasu, tak jsem viděl snímek, ve kterém nejsem schopen fandit ani jedné postavě. Přesto jsem jistý náznak napětí zacítil a dokonce mne zajímalo, jak to dopadne, ale ta třetí hvězda je jen a jen za to, že při hudebním doprovodu se vyřádila Tichá dohoda, jejíž pozvánky na koncert jsem nikdy nedokázal odmítnout. (08.02.2013)

Pokus o český thriller. Tohle téma neumíme, to je všeobecně známo. Navíc natočeno v překotných devadesátých letech. Vždy, když jsem viděl v "akci" Marka Vašuta, vzpoměl jsem si na seriál "Detektiv Martin Tomsa". Nutno podotknout, že tohle je lepší než zmíněný seriál. Asi i díky ne zcela využitému výbornému námětu... (17.12.2009)