Meze Waltera Hortona

Další z řady nevysvětlitelných, absurdních premis, které umožňují povolit uzdu autorově fantazii a vytvořit jak hravé, komediální dílko (Na Hromnice o den více Harolda Ramise), tak i surrealistický psychologický horor (Proměna Franze Kafky). Meze Waltera Hortona stojí někde mezi, část vyprávěná Jiřinou Jiráskovou má blíže ke komedii, ta od Hrušínského zase k hororu, který využívá mnohokrát osvědčeného iracionálního strachu z neznáma. Při své stopáži a televizním formátu se jedná o dílko téměř mistrovské. (19.01.2013)

Povídku s nenápadným hororovým podtextem o největším hudebním zloději všech dob jsem považovala za nezfilmovatelnou a její česká televizní adaptace mi dokázala, že jsem měla pravdu. Děj povídky je jednoduchý až prostinký, není v ní žádná akce, o to více se musí spoléhat na atmosféru, na vykreslení napětí mezi postavami, na zjevný chlad mezi oběma manžely. Pro tv inscenaci, přestože je krátká, něco takového nestačí anebo to režisérka prostě nezvládla. ____ Přestože snímek trvá jen 38 minut, vleče se přímo zoufale sáhodlouhými a suchopárnými vnitřními monology s pohledem na nehybnou tvář toho kterého herce. Nezáživně ubíhající čas vyplňují ukázky klavírních koncertů a nesnesitelně prázdné pohledy diváků - bezvýrazných komparzistů. Etuda rozhovoru exaltované novinářky a snobské manželky by se dala stručně popsat - to až hanba fackovala. A to hlavně kvůli Ince Čekanové coby reportérce, která předvedla pravý výkon volšového dřeva bez talentu.___ Celá tahle inscenace ve mě vyvolala dojem muzeální vykopávky, která by měla zůstat navěky /ne/pečlivě uschována v depozitáři. /29. 10. 14./ (29.10.2014)

Československý televizní film o podivuhodném úkazu, kdy se z naprostého hudebního amatéra Waltera Hortona stane přes noc světový klavírní virtuos. V. Brodský v tomto krátkém díle přehrává ty nejkrásnější díla slavných hudebních skladatelů, avšak neví, co hraje a není schopen tyto skladby zahrát opakovaně. Problém nastává, kdy vyčerpá všechny v minulosti vzniklé klavírní skladby a díky jeho nevysvětlitelné schopnosti začíná hrát ještě nedokončené skladby současných hudebních tvůrců. Jeho objevitel, manažer a rovněž skladatel R. Hrušínský začíná být právem Hortonovým nevídaným úkazem znepokojen, neboť hrozí riziko, že za autora všech hudebních děl bude v budoucnosti prohlášen Horton. V roli Brodského manželky se objevila J. Jirásková, avšak obávám se, že mě ani toto skvělé obsazení a bezchybné herecké výkony nedonutí hodnotit tuto krátkou filmovou prvotinu pozdější pohádkové režisérky J. Pokorné - Makoszové více než průměrně. Nevysvětlený absurdní příběh mě zkrátka dostatečně nezaujal, což se však v žádném případě nedá říci o přenádherných hudebních skvostech od Chopina, Mozarta, Bacha a jiných velikánů, jež v tomto snímku zaznějí. (17.12.2016)

Vizuální kreativita a poctivost (přesto by možná obstála i pouhá zvuková stopa), postavy herecky lehce načrtnuté v rozsahu malé formy i zpestření vnitřními hlasy a epizodními postavičkami pohánějí film po krůčcích kupředu. "Já to vůbec nechápu." Kamera J.Illík, sc. a rež. J.Pokorná, (John Seymour Sharnik: The Limits of Walter Horton, 1954) Vyznění nedosahuje osudovosti závěrů např.K.Vonneguta, spíše doznívá v duchu I.Hurníka. 3-4* Uteklo mi, kdo hrál na piáno :( (27.11.2012)

V rámci krátké stopáže a komorního aranžmá absolutní výsledek - znepokojivý příběh, který dokáže vystřídat mnoho nálad od pobavení, přes absurdnější rovinu až po nejhlubší mrazení. A nejen to, navíc každou minutou získává širší přesah a podněty k dalšímu přemýšlení o temných hlubinách v samotném člověku. Jiřina Jirásková a její monolog je ukázkou hereckého mistrovství, které vrcholí v úžasném duetu s opět démonickým Rudolfem Hrušínským. No a anglické prostředí s nezbytnými proprietami už jen dobrušuje tento televizní klenot. (29.01.2013)