Reklama

Reklama

Epizódy(9)

Obsahy(1)

Muzikálová féerie autora Jaroslava Dietla a Jaromíra Vašty z let 1967- 1968. Pamětníci si na pražského řezníka Rudolfa a jeho rodinu určitě vzpomenou a zaplesají. A ti mladší budou asi přijemně překvapeni tím, jak nápaditě se písničkové pořady mohou také dělat. O řezníku Rudolfovi (Darek Vostřel), který jaksi ve víru všedních dnů ztratil schopnost zasnít se, odpoutat se alespoň na chvíli od běžných starostí a trochu se "rozlétnout". Naštěstí je tu dcera Šárka (Iva Janžurová), která má zřejmě fantazie nadbytek (jak už to v patnácti letech bývá) a s pravou ženskou chytrostí přiměje ke snění i svého otce. A je nutno přiznat, že řezník Rudolf, když se do toho jednou dá, sní opravdu velkoryse... (Česká televize)

(viac)

Recenzie používateľa carl.oesch k tomuto seriálu (2)

Píseň pro Rudolfa III. (1967) 

Tenhle seriál je pro mně symbolem "osmašedesátého" víc, než cokoliv jiného a snad se přece jenom stane zázrak a kdesi se objeví onen poslední díl (z pravěku...), který se jako jedno z mála děl ztratilo takhle dokonale, na rozdíl od záplavy "trezorových" sraček, na kterých si kdekdo po roce 1989 začal znovubudovat kariéru, ačkoliv jejich úroveň byla stejná, jako normalizační díla a veledíla. Na rozdíl od Rudolfa.....že se ale Helenka Vondráčkovic musela snažit, aby soudruzi zapomněli, s jakým zanícením zpívala Přejdi Jordán. To Marta Kubišová za Motlitbu nebo Karel Černoch za antimilitaristický (a dnes již zapomenutý) protestsong rovněž z Betléma si dali stopky poněkud delší. ()

Hrabě Monte Christo (1968) (E07) 

Co dodat. Tahle zdánlivá ani ne devadesátiminutová hra se zpěvy hravě strčí do kapsy desetitisíce stránek o onom osmašedesátém. Ať už v próze nabo v nejrůznějších úvahách. Životní role Miroslava Homoly a  nádherná píseň ve velmi střídmém podání Marty Kubišové. Ano, takovýhle byl ten osmašedesátý. A pro mě vrchol Dietlovy scénáristické tvorby. A vedle tohodle malého díla všechny ty nemocnice, okresy na severu nebo muži na radnicích působí příliš chtěně a neupřímně. Pouze řemeslná dovednost jejich autora jim zajistila sledovanost a podporu normalizačního režimu. Ale co si Dietl opravdu opravdu o onom režimu, ve kterém musel strávit celý svůj tvůrčí život je nejprůkazněji ukázano tady a pak ještě v závěrečném dílu Jakuba skláře...a druhá osoba, kterou bych tady rád chtěl zmínit je Marta Kubišová. Zpěvačka, která podivuhodným způsobem dokázala zazpívat zdánlivě jednoduchou píseň, která ji na rozdíl od všech těch ostatních zpěváků stála karieru. Připomněl bych zejména Vondráčkovou. Ale i když oni disidenti, k moci se bezkrupulozně deroucí po osmadevadesátém na čas Martu "používali", nedosahují jí ani po kotníky. Ona si totiž zachovala něco, co oni ve skutečnosti nikdy neměli. Čistý štít. A to je něco, co žádný Havel, Dienstbier, Kohout, Halík, Pithart, Uhde, Kantůrková a velká řada dalších nikdy neměla. I tohle se mi vybavuje, když sleduji řezníka Rudolfa a jeho snění o hraběti Monte Christovi. Díky za to. Moc takovýchhle zdánlivě "lehkých" děl, které umí ve skutečnosti hrábnout opravdu do hloubky není...a člověk to musí vidět víckrát, aby to pochopil v celé podstatě  a souvislostech. ()

Reklama

Reklama