Můj otec a ostatní muži

Andrea Sedláčková je trochu moje guilty pleasure a Můj otec a ostatní muži představuje v jistém smyslu kvintesenci toho, co se mi na jejích filmech líbí. Téma emigrace těsně před Sametovou revolucí je nepochybně dostatečně zajímavé pro filmové, resp. televizní zpracování. Sedláčková natočila jeden možný pohled, který někomu možná přijde málo dramatický, myslím ale, že taková výtka není na místě, protože jedním ze základních témat filmu je právě lehkovážnost hlavní postavy. Vůbec jako sonda do ženské psýché inscenace celkem funguje, nejvíc mě bavily sexy souboje Vilhelmové s jejími sokyněmi v podání Kateřiny Winterové a neherečky, navrátivší se emigrantky Evy Perušič. Těším se, až se Andrejka jednou vykašle na politiku a natočí film čistě o vztazích a ženské rivalitě :) (14.12.2014)

"hledání citů, ale také o tom, jak jsme žili těsně před listopadem 89, o naší svobodě a nesvobodě, strachu, kompromisech a pokusech o odvahu..." Když koukám na filmy o tom, jak jsme žili, tak se mi vždy otevírá kudla v kapse. Většina scénáristů buď v té době nežila nebo má pocit, že musí nutně zobrazit celou tu dobu jako jakési vězení s temnými postavami a postavami s protirežimními aktivitami a podobné bláboly. Předpokládám, že za pár let budou říkat, že museli aby mohli tvořit. Stejně jako to vykládali ti, co tvořili prorežimní bláboly před rokem 1989. Po shlédnutí těchto filmů je mi jasné jedno. A to, že film pojednává o zemi a době, kterou neznám a ve které jsem nežil. A špatně natočený film s rádoby dobrými herci, kteří hrají tak, že se mi z toho zvedá žaludek, to jen umocňuje. Pocit, že v této zemi žili samí správní dysidenti a pak ten šedivý zbytek národa a pět komunistů, co utlačovali celý národ je opravdu na hraně stejně jako akční filmy s Chuckem Norrisem. (17.02.2018)

Tady někteří zmiňují, že film postrádal skutečné drama a Tatiana Vilhelmová nebyl zrovna v nejlepší formě. Vezmu-li to popořádku, tak musím souhlasit. Film v podstatě obsahoval ve zkratce zhruba chlastání, sex Tatiany s jedním chlapem, druhým chlapem, trocha dobových reálií ve smyslu, jak ten komunismus hrozný byl, sex, chlastání, Francie, zase sex a zase chlastání, návrat zpět. Hlavní hrdinka přechází postupně z postele do postele a rozhoduje se, co se svým životem dál. Sama za sebe působí nevyrovnaným dojmem, neví co chce a zda jí vůbec režim vadí či ne. Studovat ano, otec ve straně ne. Emigrovat ano, ale vrátit se také. Chlap ji zbil, ale po prvotních zmatcích v hlavě se k němu vrátí. Opravdu děj postrádal nějakou ucelenou linku, působil chaoticky a nelíbil se mi ani scénář. Tím spíš haprovala hudba. Bohužel, tohle je velmi neuspořádaný nápad, který někdo vzal a jako zmuchlaný papír se jen pokusil narovnat. Ale stejně jako ten papír už nebude nikdy narovnaný, tenhle film už navždy zůstane takový ať v něm hrají herecké hvězdy či nikoli. Pokud se mám vyjádřit k hlavní herečce, řekl bych asi toto, při vší úctě k ní, je jen málo filmů ve kterých podle mě zazářila. Jinak je to docela průměrná ne-li podprůměrná herečka. (18.01.2018)

Tatínek na ministerstvu, dcerunka místy nerudná, listopad 1989 za dveřmi. Nosný příběh však nenabízí nic zásadního a zapamatovatelného. Inscenační počin Andrey Sedláčkové (která mi pravda nikdy neučarovala) je ale relativně svěží a uvěřitelnou záležitostí, která si průměrné hodnocení zaslouží zejména pro herecké obsazení (Trojan, Vilhelmová, Geislerová, Kaiser..).. (25.11.2006)

Komorní film o citových eskapádách studentky žurnalistiky, který se odehrává v přelomovém roce 1989. Zajímavý a bezpochyby nosný příběh s velmi dobrým hereckým obsazením ale plně nevyužil svůj potenciál. Stejně jako je bezradná a trochu naivní hrdinka, je nakonec bezradný a trochu naivní i film. Opravdu velká škoda. Ke cti tvůrců je ale třeba přičíst v současnosti ne zcela samozřejmý fakt, že když se děj odehrává v Paříži, tak se skutečně točilo v Paříži. (09.12.2003)