Zimní válka

Finsko pro mě vždy byla vzdálená a nezajímavá severská země, se kterou jsem nechtěl mít nic společeného. Ted, když se mi do ruky dostala zimní válka, založená na skutečné události a během tří hodin vypilovaná takřka do detailu, můžu s klidem otočit list a pustit se do další kapitoly finské filmografie. Nezáživnost tu pro vojenské nadšence nehrozí a střeliva kolem lítá taky dost, tudíž mě nezbývá, než jim poslat dávku zpět. Moc dobrá rána!!!! (18.09.2010)

Neokázalý, civilní film o vstupu Finska do druhé světové války doopravdy zaujme zřejmě jen úzkou skupinu lidí soustředící se na válečná období a historii obecně. Většinovému divákovi se bude zdát bezpochyby dlouhý a často nudný (189 minutová verze). Parikka natočil film o období, kdy Finové proti své vůli vstoupily do druhé světové války. Vstoupili tam ovšem bez zbytečných diskusí, v jejich čele nestál Beneš, ale válečný hrdina z první světové války Mannerheim, který bral obranu vlasti při napadení jako samozřejmost, a to i v situaci, kdy počty vojáků v boji byly neporovnatelné. Ve filmu nejsou k vidění patetické scény, hrdinné, dobře vypadající vojenské akce, vidíme "jen" normální finské chlapy, umírající při potyčkách v zákopech na rusko-finské hranici. Scény jsou syrové (boje na bodáky), atmosféra tíživá. Churchill ve svých pamětech popisuje Zimní válku takto: "Byla velká zima. Finové byli velmi dobře vybaveni lyžemi a teplými oděvy, které Rusům zcela chyběli. Rusové marně spoléhali na převahu v počtu a těžších zbraních...Severně od Ladožského jezera potkal útok proti Mannerhemově linii na Karelské šíji stejný osud jako operace na severu. Počátkem prosince byl proti linii samé zahájen útok vedený téměř dvanácti divizemi. Ruské dělostřelecké ostřelování nebylo dostatečné, tanky byly většinou lehké a řada po sobě následujícíh frontálních útoků byla odražena s těžkými ztrátami a bez jakýchkoliv zisků.." Finové se ovšem bránili bez jakékoliv pomoci zvenčí (Švédové s dobrou armádou zvolili neutralitu a Británie s Francii tak dlouho diskutovaly o možnosti dodávat vojesnký mmateriál přes Norsko a Švédsko, až bylo na cokoliv pozdě) a drtivé přesile nemohly dlouho vzdorovat. Přesto způsobily Rusům ohromné ztráty (126 tisíc mrtvých a přes 250 tisíc raněných Rusů vs 22 tisíc mrtvých a 43 tisíc raněných Finů), obrana země jim navíc do velké míry pomohla uchovat si nezávislost i po roce 1948, kdy se Stalin se obával iniciovat převrat v zemi, kde má každý doma zbran a nebojí se jí použít. I tak ale Finové nepatří k vítězným stranám. Jejich pozdější spolupráce s Němci ve snaze zbavit se Rusů je stála desetinu území na severum země a přístup k Severnímu ledovému oceánu. (05.05.2011)

Píše se bouřlivý podzim roku 1939 a nad Finskem se stahují temná válečná mračna, mobilizační rozkaz povolává do zbraně na obranu vlasti v úzkých i různorodou skupinu záložníků. První třetina filmu dalo by se říct široce pojatý úvod, nám dává možnost seznámit se s jednotlivými postavami. Vyprávění má poklidné tempo, ale přesto je cítit blížící se nebezpečí. Během přesunu vojáků na ohroženou hranici máme možnost sledovat, jak se v ne až tak přetechnizované době šířily zprávy. Všudypřítomná šeptanda a kusé informace z radia nám dávají možnost si udělat obrázek, jak se malý finský národ postavil sovětskému diplomatickému nátlaku. Dělostřelecký přepad pozice našich záložníků je jasným předělem a od té chvíle může sledovat výpravné válečné drama. Bojové scény jsou propracované a autenticitu zvyšuje použití dobové ruské tankové techniky. Jednotlivé bitevní výjevy jsou líčeny bez přehnaného patosu. Bojiště je místem nepředstavitelného chaosu, všudypřítomné špíny, a když přijde na boj muže proti muži v zákopech tak je neuvěřitelně brutální. Střet s protivníkem, který je v mnohonásobné početní přesile, si vybírá svou krutou daň. Zraněných a mrtvých kamarádů je čím dál víc. Únava, opotřebení a stres zanechává hluboké jizvy na duších vojáků. Režisér Pekka Parikka představuje pohnutou historii Finska v čase, kdy v heroickém boji vzdorovalo rudé bolševické přesile bez jakýchkoli příkras a kudrlinek, skrze pohled prostého vojína otce od rodiny Marttiho Hakalu (Taneli Mäkelä). Musím přiznat, že mě velmi mile překvapilo nadstandardní řemeslné zpracování, které se nemusí stydět za svou podobu ani po čtvrt století od premiéry. Tohle není žádná švejkovina a tenhle pozoruhodný film se Vám dostane pod kůži jako severský mráz. (03.08.2014)

Vynikající film. Poslední hodinu už jsem byla přímo tam.... Ještě teď jsem z toho trochu v šoku. Takhle dokonale mě už dlouho žádný výlečný film nevtáhl a vlastně nevím, jestli jsem za to ráda.... bylo to fakt hrozný. Film byl dobře vystavěnej, přestože neměl žádný hlavní nosný příběh, tak se nesl nějak sám svojí nepřikrášlenou autentickou výpovědí. Nebudu hodnotit herecké výkony, tam všechno v pořádku, ale tentokrát vyzdvihnu naprosto dokonalý zvuk. Zvuky byly to, co mě dostalo do filmu, na ten zasněženej kraj lesa, do těch zákopů. Všechny ty druhy zbraní měly každá vlastní zvuk a ty zvuky byly tak nějak zvláštně přítomný, že to bylo jako bych tam osobně byla. Skvělý efekty, krásně malebně vyvedený výbuchy a hodně naturalistický mrtví a zranění. Další vyjímečnej jev, kterej se ve filmech běžně nevyskytuje a dodal obrazu války fakt ultimátní autenticitu, byly ty stromy....Jak ráda bych se dočetla na konci titulků, že všechno byly triky a skutečným stromům nebylo ublíženo, ale nedočetla jsem se to....Uf dlouhá, předlouhá cesta to byla.....jsem unavená, polomrtvá, ale šťastná, že ...že...že se to těm klukům Finskejm tehdá povedlo! (27.06.2014)

Jeden z nejlepších válečných filmů jaký jsem viděl. O čemž svědčí i to, že jsem na odpoledne hledal nějaký 90 minutový snímek a vybral jsem si tento. Jenže jsem se chytil do pasti 2CD verze, když bylo posledních 20 minut nějakých dlouhých, neodolal jsem a zkontroloval kolik mi chybí do konce, chyběla asi hodina, v tu chvíli jsem zjistil, že mám 2CD verzi a musel jsem promítání přerušit abych nepřišel pozdě do práce. Začátek sice pomalejší, ale pak se to rozjelo a drželo tempo. Jak už to u severské kinematografie bývá, měl jsem ze začátku problém s postavama, ale později jsem se v nich s přehledem orientoval. Těším se až si pustím další finské snímky o Zimní válce. Framom främsta linjen a Tali-Ihantala 1944. PS Nechápu jak mohl Sovětský svaz podobným stylem boje (styl krleš a běžíme na ně a ani krok zpět) dojít až do Berlína. (14.10.2015)