Réžia:
Milan CieslarScenár:
Milan CieslarKamera:
Jiří MacháněHudba:
Jan ČernýHrajú:
Tatiana Dyková, Karolína Kaiserová, Jan Budař, Vilma Cibulková, Alice Bendová, Ondřej Vetchý, Saša Rašilov nejml., Roman Luknár, Filip Blažek (viac)VOD (2)
Obsahy(1)
Na pohřbu otce, za účasti jeho nesčetných milenek, se Jana (Tatiana Vilhelmová) a Anna (Karolína Kaiserová) dozvídají o existenci nevlastního bratra Vladimíra (Jan Budař). Nejmladší ze sourozenců Anna, která touží být krásnější a dokonalejší, netrpělivě čeká na svou první lásku. Její sestra Jana je zatím na pokraji nervového zhroucení ve snaze udržet své manželství se záletnickým Janem (Ondřej Vetchý). Nově objevený bratr Vladimír neuroticky hledá sám sebe a jednoduché to nemá ani dobrácký František (Saša Rašilov), který je až příliš často na služebních cestách, zatímco jeho žena Karin (Alice Veselá) si užívá života s tajným milencem. Mozaika osudů, do níž zapadá také příběh matky obou sester (Vilma Cibulková) se skládá střípek po střípku a divákům je předkládána s přesným množstvím nadsázky a humoru... Duše jako kaviár je film o cestě za štěstím, na níž člověk udělá stokrát stejnou chybu, aby ji až po stoprvé napravil. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (175)
Nevim, co si mam o tomhle filmu myslet. Je to o několika vztazích, ve kterých se všichni hádaj, navzájem si zahýbají s nejlepšími přáteli atd. V postatě o ničem jiným tenhle film neni a někdy mi už docházela síla to sledovat pořád dokola, protože situace se pořád jen opakují, skoro žádná inovace a jen malý posun se odehraje mezi začátkem a koncem. Taky jsem během děje neshledal nic zajímavého, co by tenhle film pozvedlo. Zakončení je taky průměrný a bez nápadu jako celej film, takže musim dát i průměrný hodnocení. ()
Jak jsem již podotkl u několika českých filmů, zdá se mi, že se u nás točí filmy o ničem. Takové důkazy jednotlivých režisérů, že umí natočit film i o tématu, které je naprosto banální, nudné a nezajímavé. Duše jako kaviár je dalším snímkem v této dlouhé řadě. Jasně, herci hrají výborně, ale to se od Jana Budaře a Tatiany Vilhelmové už očekává a oni to taky pokaždé splní, takže vážně nevidím žádný důvod, proč tenhle snímek vznikl. Stejně tak nevidím žádný důvod, proč tento snímek shlédnout. [červen 2005] ()
70% - už jen za to, jak "máma" Cibulková učí "starší dcerku" Vilhelmovou vyzývavě koukat. Ano, film o životě, to je vděčné téma, byť jak zmiňovala Kleopatra je to dokola a dokola... Máme co jsme chtěli, když to máme, tak nám to není dost dobrý... on/ona být odejít, soused/ka, kamarád/ka lepší než to, co mám doma... já můžu on/ona ne... jsme si rovni, než se stane průser či změna stavu... pak je ten správný prostor pro ješitnost, alibismus, urvat, co se dá a následně za tím vším chrlit dodatečná moudra a pokoru.... jóóó, to je taky život, bohužel.... Duše jako kaviár osobně považuji za film, který stojí za shlédnutí a věnování času ()
Původně jsem chtěl dát tři hvězdy, protože je to ukázkový mainstreamově dokonale plochý, nekonfliktní a černobílý film a jako takový slouží opravdu velmi dobře, to je potřeba zdůraznit - není zcela špatný ani diletantský. Ovšem pokud se na něj podívám z kritické pozice, tak v podstatě nemůže obstát. ()
Nehorázně nevtipná "komedie", černé vtípky skutečně vtipné nejsou: Vilma Cibulková je perfektní herečka, která dokáže téměř vždy vykonat pořádný herecký výkon tak tenhle hnus je jeden z mála, které se jí nepovedly a moc se v nich nepředvedla. V velice zdlouhavých 99 minutách s ukazuje pokles české kinematografie. ()
Galéria (34)
Fotka © Happy celuloid s.r.o.
Zaujímavosti (4)
- Několik let bylo avizované pokračování, například pod názvem Duše na talíři, ale takový film nikdy nevznikl. Žánrově podobné filmy v Cieslarově filmografii jsou až Láska je láska (2012), Život je život (2015) a Věčně tvá nevěrná (2018). (NinadeL)
- Jana (Tatiana Vilhelmová) v průběhu děje podstoupí plastickou operaci prsou, o čemž ovšem někteří členové průběžně se proměňujícího štábu vlastně ani nevěděli. Vilhelmová: "Jednou, když jsem ty svoje molitanové filmové trojky odložila, tak jsem si všimla, jak mě jeden člověk ze štábu pořád tak nevěřícně okukuje a rozum mu to pořád ne a ne vzít: 'Včera je měla, dneska ne? Jak to dělá...?'" (NIRO)
Reklama