Praha - neklidné srdce Evropy

Dokument z rádu "iných". Rýchle strihy, obrazové seky a zrýchlený pohyb miestami pripomenuli Panelstory. Ako Ariadnina niť sa dokumentom tiahne apel na potrebu kontinuity vedomia dejín. Keby som len sakra vedel, že čo to - okrem pateticky prednesenej frázy - vlastne obnáša. Asi, že históriu je dobré poznať, Ach, aha, naozaj? No to by som veru nebol vedel. Pohľad na Prahu rôznych období ako neustále prelínanie obrazov súčasnosti a minulusti, inscenovaných scén. záberov z filmov a divadelných predstavení. História sťaby komédia, dráma, tragédia i fraška. Dejinná hra. Pateticko-filozofická oslava mesta storočiami plnými krvi, zlyhaní, pádov, ale aj vzletov. Osvietensko-mozartovsky napudrovaná avantgarda. Kudrlinky obrazu a hudby tlmené vznešeným sprievodným slovom vytvárajú obraz Prahy, ako štatistu dejín, pomedzi ktorého telo sa hekticky preháňajú ľudia, vozy, pozostalosti. (19.10.2012)

Mám ráda Prahu. Mám ráda výtvarné umění. To měla ráda i paní režisérka. Na filmu je to dostatečně patrné. Ale přiznám se, že sledování dokumentu s multifokálními brýlemi bylo poněkud obtížné. Švenk kamerou byl často tak rychlý, že mě po chvíli začaly bolet oči. Nicméně působivé. Ocenila jsem prolínání současnosti s historickými záběry i starými dokumenty. Pan Malíř se asi dost naběhal. :o) Ale výsledek za to rozhodně stojí. (14.03.2014)

Než si zpočátku divák zvykne na způsob, jakým je dokument koncipován, je to trochu psycho. Postupně však začíná být fascinován velmi výrazným stylem snímku; experimentování s kamerou a střihem se tu rozhodně nikdo nebojí a po technické stránce lze film snad jen a pouze chválit (za nejsilnější považuju sekvenci se spartakiádou). S úvodním označením „psycho“ se tak dostávám k dynamičnosti, velmi rychlému tempu a přítomnosti neustálého pohybu (pomáhá tomu i časté používání časosběrného natáčení). Kdybych měl říct, čím vlastně dokument je, označil bych ho jako Prahu v obrazech (historických i současných), k čemuž přispívá i zdařilý nápad použít nažloutlé ukázky jakožto retrospektivní svědectví o podobě a životě Prahy, podobně je tomu tak i v případě vystřižených pasáží z novějších filmů a divadelních her (ty ovšem nejsou tak zajímavé) a především záběrů ze současnosti. Téma samo o sobě je hudba. Ta je v tomto snímku opravdu velmi proměnlivá, vystřídá se v ní spousta různých žánrů a dost na mě zapůsobila (s nápadem spojit Hospodine, pomyluj ny s uřvaným Hitlerem, se člověk nesetkává každý den). Vytkl bych naopak přítomnost pochybných, zmalovaných a namóděných ženských, a také komentář, který měl zřejmě divákovi předat myšlenky hodné přesahu, ale často spíš upadával do patosu. Každopádně silné 4*, z hlediska stylu velmi dobře a nápaditě natočený dokument. (02.12.2013)

Dokázat sestavit pohledy na Prahu do jedinečné dokumentární eseje, ukázat to, co už bylo mnohokrát ukázáno, jinak, zajímavěji, dokonaleji, udělat z obyčejného dokumentu silnou emocionální výpověď, ukázat Prahu jako skutečné tepající srdce, to dokáže jen umělec s mimořádnou vizí. A takovou umělkyní paní režisérka Chytilová bez všech pochyb byla. (02.02.2024)

Musí se vidět. Možná i vícekrát. Napoprvé je to pro normálního smrtelníka moc rychlé. Ale stojí to za to! Jak zde někdo zmiňoval, že jde o "nejlepší film od Chytilové podle hodnocení na ČSFD", tak to trochu popletl. Jedná se o dokument, vynikající dokument. Jako bonus excelentní komentář p. Miroslava Macháčka... (07.10.2010)