Zeder

Vynikajúci, aj keď veľmi zvláštny film. Nie je tu klasická zombie akcia, všetko je to hlavne o atmosfére. Znepokojivej, pomalej. Ten kontrast medzi starou opustenom budovou, kde bol kedysi letný tábor, veselými maľbami stále na stenách, a desivymi vecami, ktoré sa tam dejú... Nebolo mi všetko úplne jasné na začiatku, ani na konci, ale tá zvláštna atmosféra si to uzurpovala, a zaklincoval to výborný koniec. (24.02.2023)

Hoci sa to nezdá, Zeder je film o nemŕtvych. S talianskymi zombíčinami L. Fulciho Zombie 2 (1979), D. Lenziho Incubo sulla citte contaminata (1980) a A. Bianchiho Notti del terore (1980), ktoré vznikli v podobnom čase, však nemá veľa spoločného. Je to hororovo ladený triler s prvkami detektívky (pátranie na vlastnú päsť), zaobíde sa bez komplikovaného make-upu aj gore. Zeder kladie dôraz na atmosférický príbeh s úvahami o posmrtnej existencii. Myšlienku, že zloženie pôdy má vplyv na mŕtve telá a dokáže ich priviesť znovu k životu, mnohí poznajú zo známejšieho filmu Pet Sematary (1989). Knihu, ktorá sa stala jeho predlohou vydal Stephen King v rovnakom roku ako vyšiel Avatiho Zeder (1983). Náhoda alebo súvislosť?? Nepodarilo sa mi zistiť. Pupi Avati rád spája technológiu s mágiou. Verí, že rôzne technické vymoženosti (elektrické písacie stroje, počítače...) majú určitú inteligenciu a schopnosť skrývať tajomstvá, v neočakávanej chvíli ich odhaliť. V prológu filmu, ktorý sa odohráva v roku 1956 vo francúzskom mestečku Chartres sa stane toho toľko, že to stačí na samostatný film. Potom sa príbeh vyvíja pozvoľna, je mysteriózny, pútavý, ale dosť mu aj pomáha Ortolaniho hudba. (05.08.2012)

Zajímavé, stylově natočené, ale musím přiznat, že jsem se v tom chvílemi docela ztrácel a ani po zhlédnutí nemám úplně dojem, že jsou mi některé dílčí scény jasné. Pupi Avati vypráví možná až zbytečně komplikovaný příběh s přemírou různých postav, které neustále víří ústřední záhadu, aby ho nakonec ukončil poměrně jednoduchým vyústěním. Nicméně jde o atmosfericky natočený mysteriózní horor, který téměř připomíná detektivní variaci na Kingův Řbitov zviřátek, jehož knižní podoba vyšla stejného roku jako Zeder, a tak zřejmě obě díla vznikala nezávisle na sobě. Gore nulové, příznivci italského hororového trashe musí pohledat někde jinde. [Sitges 2019] (05.10.2019)

„Zeder“ je nejslabším filmem, co jsem od Pupi Avatiho viděl, ale tím neříkám, že je špatný. Jen „Macabro“ a „La casa dalle finestre che ridono“ byly prostě lepší, i když se všechny vyznačují takovou trochu podivnou atmosférou nikoli přímo šílenství, ale spíše absurdna, surreálna, které se na vás tlačí, a tím vám způsobuje nepříjemné pocity, které nemusejí být přímo hororové, ale efekt mají. (14.03.2015)

Avati horory uměl, jen mám podobný problém jako u jeho předchozího Domu s vysmátými okny. Prostřední část je možná až zbytečně zdlouhavá, a vyloženě hororovým momentům dává vzpomenout asi jen ve dvou případech. Co však snímek tlačí do nadprůměru, tak je úvod, v němž se toho stane opravdu fůra (lekačka + vražda, vykopání mrtvoly + brutální atak) a závěr, který po delší odmlce opět šlape na plyn a vykouzlí nejen povedené mordy, ale i intenzivnější atmošku. Příběh o hledání K-zóny je tentokrát docela nápaditý (na Itálii, samozřejmě), řízné smyčce dělají 70 procent hudby, a ani herci nejsou jen hadroví panáci, tudíž další důvody, proč Zeder doporučit. (19.12.2015)