Pasti, pasti, pastičky

Pojem hořká komedie tady dostal nový netušený šílený rozměr, vznikl přímo etalon toho pojmu. Kvality filmu dokáže stoprocentně docenit asi jedině opravdu tvrdej chasník, takovej ten chlap s gulami, jak se říká. Vskutku radikální feministické dílko aneb Věra Chytilová v ráži! 70% Produkce: CNTS S.r.o. (11.02.2019)

Tohle tepání mužského šovinismu a ženské podlosti mohlo klidně skončit po Vávrově vydatné snídani, protože veškeré další dění už bylo bez jakéhokoliv kurzu. Některé posttraumatické stavy Stivínové a Donutilovo uchopení postavy ala výcuc z postaviček z jeho historek v Lucerně mě přivádí k myšlence, jak by to celé vypadalo jen v dramatické rovině bez toho všeho karikaturního tajtrlíkování.. Apropo, vzhledem k frekvenci všemožných odkazů na mužské pohlavní žlázy asi nikoho nepřekvapí, že ve stejném roce vznikla i Levinsonova Koule.. (21.11.2022)

1. Ač se to nezdá, film je pádným argumentem pro teorii převtělování. Ty desítky a stovky prasátek a jiných tvorů, co ta zvěrolékařka vesele a bez umrtvení kastrovala, se jí přišly pomstít v Hanákově a Donutilově podobě. A protože byli prasata v minulých životech, nelze se divit, že byli prasata i v současném životě a ta pomsta podle toho vypadala. 2. Paradoxem je, že se ve filmu mihl i Cimický. A to bohužel ne v roli kastrovaného, ale toho, co dává kastrovanému útěchu a dobré rady. Doufejme, že si tu útěchu a dobré rady dobře zapamatoval, neboť vzhledem ke svým činům a potvrzené teorii převtělování, viz výše, je bude v příštím životě potřebovat. 3. Film srazil poněkud rozpadlý konec. Orámovaný Čtvrtníčkovou lacinou větou "no to je teda soda" a Donutilovou rádobyvtipnou chvílí, kdy mluvil vysokým kastrátským hlasem. Vsadím se, že si to prosadil do filmu sám, dost to odpovídá jeho smyslu pro humor. (22.11.2023)

Nedávno jsem na jednom internetovém blogu četla velmi zajímavý dopis, který se týkal právě tohoto filmu paní Věry Chytilové, proto jsem musela reagovat. Napsali ho jistí manželé z Prahy. Režisérku napadli velmi emotivním způsobem. Byli z filmu znechuceni a zklamáni. To je samozřejmě věcí jejich vkusu. Každému se líbí něco jiného. Nemuseli na film chodit. Mohli si klidně vybrat úplně jiný film a nebo sedět doma a udělat si hezký večer jinak. Teď budu citovat pana Jana, který napsal: jsem opravdu zděšen, jak bezohledné některé dnešní ženy mohou být, jak se chovají k mužům, jako by neměli duši. Dokáže autorka pochopit, jak zraňující může takový odporný film být třeba pro citlivého a mladého chlapce? Kde je láska, soucit, odpuštění. Je mi naprosto nepochopitelné. Dál pana Jana citovat nebudu, protože se zaměřil ve svém dopisu jen na určitou část filmu, ale měl si uvědomit, že to byl následek nebo důsledek, jak chcete, trestného činu. Jenže on obhajoval muže, co to provedli. Vůbec nemyslel na fakt, jaký bude mít znásilnění dopad na mladou ženu, jak to dopadne s její psychikou. Ta si to v sobě nese po celý život a nikdy na to nezapomene. Pro některé lidi je znásilnění stále velké tabu, které by se ve filmech nemělo objevovat. Pak by také měli přestat číst noviny a večer se dívat na zprávy. Podle pana Jana jsou mladí chlapci přecitlivělá stvoření, která si z filmu odnesou pouze traumatizující zážitek. Ale už ho nezajímá, že nějaký magor se vrhne na holku a pak ji někde znásilní. Jako by se to ani nestalo. Zřejmě to znásilnění měla nechat plavat a dělat, že se vlastně nic nestalo. Paní režisérka má velmi osobitý pohled na život a její rukopis je nepřehlédnutelný. Její vidění světa je až sžíravě ironizující a to některým lidem na ní vadí. Mě vůbec nevadí, že si vybírá kontroverzní témata pro své filmy. Jsou to přece témata ze života. Tak ať se jim věnuje klidně dál. (12.09.2008)

Věra Chytilová by si měla vzpomenout na šedesátý léta a kouknout se na sedmikrásky, aby si znovu uvědomila, že něco sdělit se dá i jinak než tím, že to prostě necháte oddeklamovat dvojrozměrný, šíleně napsaný "panáčky". Co takhle trochu nadhledu, nějakou tu absurditku jako za starých časů? Tady je všechno hrozně prvoplánový a neuvěřitelný, a vrchol je ta Hanákova "školačka". Divím se, že ve filmech Věry Chytilový ještě vůbec chtějí hrát nějaký herci. (18.11.2006)