Réžia:
Věra ChytilováKamera:
Jaroslav BrabecHrajú:
Tomáš Hanák, Milan Šteindler, David Vávra, Ivana Kuntová, Tereza Kučerová, Renata Beccerová, Bára Dlouhá, Chantal Poullain, Josef Kobr, Jiří Bartoška (viac)Obsahy(1)
Choroba AIDS sa stala východiskom pre skúmanie povrchných vzťahov medzi ľuďmi a symbolom smrteľného ohrozenia, stresovej situácie, ktorá odhaľuje podstatu jednotlivých charakterov. Traja sympatickí tridsiatnici veselo užívajú život, namiesto lásky striedajú sexuálne partnerky a cenu života im pripomenie až ohrozenie AIDS. Film o apatii, nihilizme, nivelizácii hodnôt, epikurejskom egocentrizme so samovražednými dôsledkami. Euforické eskapády ako zúfalá snaha premôcť pocit odcudzenia v spoločnosti.
Významným prínosom sa stala účasť amatérskeho divadla Sklep, ktorá dodáva filmu originálnu poetiku, hravú recesiu a osobité hrecké prejavy T. Hanáka, M. Šteindlera a D. Vávru. Námetom a scenáristickou spoluprácou sa uviedol mladý absolvent FAMU P. Škapík. V chytilovsky hektickom tempe rozprávania upúta rozháraná kompozícia obrazu (farebne sýtej tónine dominuje červená), nervný strih, dekomponovaná hudba, pulzovanie a ostré jazdy p"sobivej kamery, snímajúcej v najnemožnejších uhloch a sklonoch. Dômyselný humor a efektné pózerstvo sú predvádzané natoľko okázalo, až je vlastná amorálna podstata skutkov prehlušovaná a ostrosť pohľadu na zdeformovanú realitu sa rozptyľuje. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (177)
Takto by mal vyzerať vyučovací film pre školy na téma AIDS. ()
Sex, flámy, drogy či aids tvoří jakousi kulisu k širší výpovědi o konci 80.-tých let, která i tentokrát u Chytilové zůstává nadčasová. Spojení totálního antiherectví Sklepa a trademarkově neotesané autorské režie a neurotické kamery může diváka chvílemi svádět k dojmu, že sleduje polodokumentární film. Sklep je kapitola sama o sobě a spojení se svéhlavou režisérkou klaplo. I tak charakter filmu, originalní rukopis a hlavně think-tenk jde na vrub autokratické režisérky. Jeden z nejoriginálnějších filmů té doby, přiznám, mně ne zcela sympatický. ()
Celospolečenský a celosvětový problém AIDSu nebyl v filmech normalizačního Československa příliš často zmiňovaný. Výborně a peprně napsaný film, jež je skvěle obsazený neodolatelnými Sklepáky. ()
Ve své době hodně dobrý film. Byla jsem na něm v kině. Zároveň měl i hlubší smysl. Upozorňoval nás na strašnou, v té době u nás se teprve objevující, nemoc. A to sice AIDS. ()
Drsný sklepácký humor mám ráda, stejně jako Věru Chytilovou. Film o lehkovážném životě s těžkými následky. ()
Ještě teď, když si vzpomenu na tu hrůzu, kterou jsem se sebezapřením vydržela sledovat až do konce, skutečně mi není nejlíp. Co tím vším kraválem, létající kamerou, vykulenými obličeji a odpornými kulisami mělo být řečeno, mě tak nějak míjí. Zpracovat téma promiskuity a posléze sžíravé obavy ohledně nějakého strašáka, který v menší či větší podobě tehdy řádil a bohužel řádí dodnes, snad lze vytvořit i bez toho, aby z filmu bylo člověku šoufl, a to ne kvůli jeho tématu. Moc se mi ulevilo, když už konečně skončil a ještě víc, když jsem ho slavnostně vyhodila do odpadků. ()
Co je to za křiváckej film? To je ve formátu pro V. Klause mladšího? ()
A kolik, že to má koní? Čtyřikrát méně než kopyt! A ten nejdivočejší Sklep....na konec. Už dříve jsem si oblíbil sklepácké komedie z konce socialismu Pražská pětku-Vrať se do hrobu-Kouř, jen tento kousek mi stále chyběl....Možná jsem se i trochu bál proslulé režisérské rebelky Věry Chytilové a Sklepáci mě tak k ni konečně dokopali. A možná je dobře, že jsem si tento film nechal až na konec a trochu s odstupem. Je totiž z celé čtyřky jednoznačně nejdivočejší a nejvíc undergroundový. Opravdu zvláštní film. I když mám sklepácký humor rád, tak tady pánové třeba při cestě automobilem v zimě a následně u koní vedou tak absurdní dialogy, někdy i prolomují čtvrtou stěnu a koulí očima do kamery, že jsem se u toho místy dokonce vážně trochu ošíval, chvilkami mi to zase připomnělo podstatně starší francouzské Kumpány od režiséra Roberta, které mi doporučil stejný kolega.:o Na Chantal Poulain se na víc (minimálně tady) moc koukat nedá.:o Lepší teplé pivo než studená Chantal.:o Ale už v 1.polovině jsem v tom nacházel i scény skvělé (Hanákova kontrola, Šteindlerovo diktování nové sekretářce a hlavně - brilantní střet píšíčího Vávry s luxusním senilním socialistickým vedoucím - zhroutil se z tempa doby.... No, prostě nemohl.) Nechybí osobité filmařské nápady (jako přerývání televizního vysílání a reálného dění) a dobové narážky (Za takovou pomluvu by vás taky mohli zavřít. Prosim vás, pane provozní, a dnes? Dneska ne, ale dřív jo.) Jasně, je to Chytilová, ale tyhlety prvky a celková nálada mi trochu připomněly i některé jiné odvážně osobité filmy z konce 80.let. A ačkoli jsem se Chytilové vážně trochu bál (a pořád bojím), tak tímhle filmem mě zaujala. No a obrat v ději (především v závěrečné dvacetiminutovce), byl zkrátka skvělý a mrazivé odkryl skryté chování v krajních situacích. Už při bujaré návštěve nemocnice mi trochu lezl mráz po zádech a to bylo to no nejděsivější teprve přede mnou. Určitě se tedy k filmu hodí i přídomek psychologický, protože té tady bylo ke konci opravdu dost. Paní Chytilová dokázala dostat rozverné Sklepáky i do temné stylizace. Děsivý (a za mě naprosto geniální) je například moment, když si Hanák všimne krvácejícího havrana a začne řvát. Po takové karmě se navíc musí uznat, že do sebe ve filmu všechno zapadlo a po té dávce osočování a obviňování (a po současné éře covidu) mi nejde nevyzdvihnout moment, do kterého jsem se už teď asi zamiloval: Hurá, je to negativní. Samozřejmě je taky zajímavé jaké samotné téma si samo o sobě Chytilová se Sklepáky do filmu rozhodla dát, v době kdy byla nenápadně zveřejňovaná první čísla nakázaly viru HIV v Československu a celé toto onemocnění děsilo svět jako nová neznamá epidemiologická hrozba. Atmosféra tohoto aspektu doba je znát opět hlavně v závěrečné dramatické otočce. A ačkoli jako pouhé varování by se z dnešního pohledu možná film už mohl zdát příliš didaktický, i tak mě oslovil i dnes. P.S. Rozhodně jeden z nejzásadnějších filmových zážitků tohoto podzimu, ale já to tak měl i u těch příbuzných Sklepáckých filmů, že na mě hodně zapůsobili, pak ve mě ještě doznívali a na projekci nešlo zapomenout. Kopýtko mi ze sklepáckého revolučního kvarteta sedlo nejméně, ale určitě i pro něj to platí. () (menej) (viac)
Nejenom proto, ze jsem z Karlovych Varu, nejen proto, ze na scenari se podilel clovek, bydlici donedavna kousek ode me, nejen proto, ze herecke vykony cely "sklepacky" particky opravdu stojej za to.., davam tomuhle kultu z let osmdesatych ty ctyri stars.... ()
Jeden z mála filmů od Chytilové, který se mi líbil. ()
Tenhle film by normálně v době svého vzniku stoprocentně skončil v trezoru. Jenže to by nesměla být Věra Chytilová, aby svým naléháním a neustálým ječením barrandovské cenzory neoblomila. Opět klasická sžíravá satira, která se z komedie postupně mění v těžkotonážní drama. A to taky zásluhou depresivní a znepokojivé hudby Jiřího Chlumeckého a Jiřího Veselého. Ale je vidět, že bolševikům pomalu ale jistě začalo odzvánět a proto ve filmu zůstalo docela dost protirežimních provokací a dalších šílených scén. "Copak se dá dělat něco jiného v téhle zkorumpované džungli, než blbnout?" Samotné téma se dotýká požitkáření hlavních hrdinů a tenkrát u nás zatím teprve málo známé smrtelné nemoci AIDS. Způsob, jakým téma Chytilová natočila je parádní. Ke spolupráci si přizvala sklepáky Tomáše Hanáka, Milana Šteindlera a Davida Vávru, což se ukázalo jako výborný tah a sklepácký humor film značně obohatil. Hlavně David Vávra byl excelentní. "Pepé pročesává prostor, pátrá po Petře, Petro prchni!" Do jedné z hlavních ženských rolí obsadila Věra i svoji dceru Terezu Kučerovou. A když v intimní scéně moje milovaná Chantal Poullain odhalila svá krásná ňadra, nestačil jsem valit oči! Jó, filmy Věry Chytilové neměly a nikdy nebudou mít konkurenci. ()
Komedie pri niz mrzne usmev na rtech ()
78 % - Režisérce Chytilové se ve spolupráci se sklepáckým triem Hanák – Vorel – Šteindler podařilo natočit velmi specifický film. Zpočátku to srší vtípky a gagy, zkrátka komedie, jenomže později, po odhalení nemoci, doopravdy tuhne krev v žilách a divákovi se před očima rozehrává mrazivé drama. Jeho působivost vedle hereckých výkonů umocňuje i „nervní“ střih a prostředí, v němž se film odehrává. Ze závěrečných minut mrazí i dnes, kdy se o problematice AIDS dávno veřejně diskutuje. ()
Geniální vtípky a lehkost začátku je opravdu brutálně zakončena.... poslední scéna je úplně děsivá.... ()
Po několika pro mě až překvapivě dobrých filmech Chytilové (koukám od začátku) přišel snímek Kopytem sem, kopytem tam, který mě ale zase vrátil z nebeských výšin na tvrdou zem. Nudila jsem se, byla zvyklá na krásnou stopáž hodinu a půl a dostala dvouhodinový nášup... Jo, mělo to poselství a téma, chtělo nám to něco říct, jak to je u Chytilové zvykem, ale mě to šíleně nudilo. Škoda. ()
ocenenia : MFF Moskva 1989 - Nominácia na 1. cenu ()
Málem jsem tehdy z kina utekl, neskutečná nuda. A zase čumím na to vysoké hodnocení. Možná dnes bych to viděl jinak, ale nemám odvahu se na film podívat znovu. ()
Poslední dílo Věry Chytilové z komunistické éry. Trochu jsem se bál, aby trio ze Sklepa nezastínilo Chytilovou jako to je u Dědictví s Bolkem Polívkou, ale dobrý, Vávra se Šteindlerem s tradičně dobře vybranými méně známými herci byli ve formě a film jsem si užil i přes svojí akutní alergii na Tomáše Hanáka. Režisérce se dobře podařilo zachytit rozkládající se unavenou společnost komunistického státu a to, že film šel do kin i přes neskrývané provokování a veselou scénku s americkou vlajkou, svědčí o blížícím se konci. Stopáž je sice trochu přemrštěná a závěr, který zbrkle změní tempo na divokou morální bitku o promiskuitě byl lehce otravný, ale pořád je to kvalitní Chytilová. Jo a Bartošku žeru. ()
Sklepáci umí a v tomto filmu také mohli rozjet své eskapády naplno. Život koncem osmdesátých let byl neradostný, šedivý, ale tito chlapci si jej uměli náležitě užít. Jeden z lepších filmů Chytilové. ()
Normalizacne filmy v druhej polke 80. rokov len dodychavali, a ak sa tocila kvalita, tak jej bolo sakra malo /Vesnicko ma Strediskova, Olmerov Bony a Klid, Vazeni Pratele, ano, normalizacna vinarska trilogia Bourlive Vino- Zrale Vino -Mlade Vino/. Ovsem tento film pani Chytilovej obstoji aj behom casu. Vysoko hodnotim skusenu ruku reziserky Chytilovej /Panelstrory aneb jak se rodi Sidliste, Vlci Bouda/, odlahcenu atmosferu, snahu pani Chytilovej ukazat, ze aj bonvivanstvo ma svoje hranice. A ma, presne o tomto bonvivanstve a jeho hraniciach je film Kopytem sem, Kopytem Tam. A samozrejme prostredie interierov ale aj exterierov a perfektne dialogy. Zaver bol neskutocne mrazivy. Normalizacna kvalita, ku ktorej sa vzdy rad vratim. 94 % ()
Reklama