A Hoof Here, a Hoof There
Snowball Reaction
Réžia:
Věra ChytilováKamera:
Jaroslav BrabecHrajú:
Tomáš Hanák, Milan Šteindler, David Vávra, Ivana Kuntová, Tereza Kučerová, Renata Beccerová, Bára Dlouhá, Chantal Poullain, Josef Kobr, Jiří Bartoška (viac)Obsahy(1)
Choroba AIDS sa stala východiskom pre skúmanie povrchných vzťahov medzi ľuďmi a symbolom smrteľného ohrozenia, stresovej situácie, ktorá odhaľuje podstatu jednotlivých charakterov. Traja sympatickí tridsiatnici veselo užívajú život, namiesto lásky striedajú sexuálne partnerky a cenu života im pripomenie až ohrozenie AIDS. Film o apatii, nihilizme, nivelizácii hodnôt, epikurejskom egocentrizme so samovražednými dôsledkami. Euforické eskapády ako zúfalá snaha premôcť pocit odcudzenia v spoločnosti.
Významným prínosom sa stala účasť amatérskeho divadla Sklep, ktorá dodáva filmu originálnu poetiku, hravú recesiu a osobité hrecké prejavy T. Hanáka, M. Šteindlera a D. Vávru. Námetom a scenáristickou spoluprácou sa uviedol mladý absolvent FAMU P. Škapík. V chytilovsky hektickom tempe rozprávania upúta rozháraná kompozícia obrazu (farebne sýtej tónine dominuje červená), nervný strih, dekomponovaná hudba, pulzovanie a ostré jazdy p"sobivej kamery, snímajúcej v najnemožnejších uhloch a sklonoch. Dômyselný humor a efektné pózerstvo sú predvádzané natoľko okázalo, až je vlastná amorálna podstata skutkov prehlušovaná a ostrosť pohľadu na zdeformovanú realitu sa rozptyľuje. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (177)
Promiskuita je špatná a zdraví škodlivá, áááno? A kdo tomu nevěří, ať zkoukne tenhle film. Chytilka byla ve své nejlepší formě a "sklepáci" jí to rozhodně nekazili. Ve své době naprostá bomba, i díky některým lehce protirežimním scénám. V té době už hodně tály ledy a Chytilová si to mohla dovolit. ()
Za extravagancí, vtípky a recesemi se skrývá tragika. To, že se na začátku snímku divák baví, i když něco tuší, aby pak film tak dokonale otočil a předvedl hrůzu ze (stále) otřesné nemoci, považuju skoro za geniální. 90%. ()
Zajímavá studie lidských povah. Je vidět, že existuje spousta lidí, kteří si potenciální problém uvědomí teprve tehdy, když nastane. Ale pak už bývá většinou pozdě. Herci z divadla Sklep předvádějí právě takový problém v tomto filmu, a jde jim to velmi dobře. Příběh je sice místy úsměvný, nebo dokonce legrační, když se ale vezme celkový dopad filmu, tak ten úsměv na divákových rtech asi zamrzne, pokud zcela nezmizí. ()
Kopytem sem, kopytem tam, to se opravdu nevyplácí, aneb Sklep v akci. Chápu proč se ten film Hirnlego tak líbil. Nebejt tohodle filmu, asi bych si těžko v dnešní době procvičoval kdejaké základní fráze..takže Alles Gute aneb zdravím všechny ýbr a untr menche, kteří tento film měli tu čest vidět! ()
Trýznivá lehkost bytí normalizační bohémy. Nejhorší na tom je, že existenciální vibrace toho filmu vůbec neztratila na naléhavosti. Výtečné ironické pásmo prázdnoty oficiální kultury a nonkonformního boření se v blátě nudy. K tomu Chytilčino ústřední téma vztahu mužů a žen zpracované v tradičně sžíravém a bizarně obnaženém živočichopisu, který mocně podporuje fraškovitá a deklamativní poetika divadla Sklep. Symbolický konec jedné éry. ()
Chytilova este v jej svetlych casoch. Po Dedictvi nastava obdobie temna a uz sa z neho myslim nevyhrabe. ()
Tvůrčí a režijní přístup první dámy českého filmu a věčné rebelky Věry Chytilové se prolnul s poetikou divadla Sklep a vznikl osobitý a výjimečný film, který už není postaven jen na recesi a dadaistickém přístupu sklepáků, ale slouží v subjektivním rastru paní režisérky vyšším cílům... téměř sociologická sonda o odcizení člověka. Lakmusový papírek nese jméno AIDS... Ve své době to byl velmi kultovní film, stejně jako prakticky všechno, na co sklepáci sáhli...respektive k čemu je normalizační schvalovací komise pustily... ()
Krásná demonstrace toho, že atmosféra devadesátých let nepřišla jentak ze dne na den, ale spíš vyplynula ze situace a zárodky bychom nejspíš objevili už za končící normalizace. Jak dokázal Forman zachytit trapné Čecháčkovství šedesátých let, udělala to Chytilová u let osmdesátých a devadesátých. Stále nevím, nakolik proto, že se v té době sama utopila a nakolik ze záměru. A bohužel se mi výsledek spíš z principu, než že by mě bavilo ho sledovat. ()
Tři a půl, ale poctivě vzato, ve své době zajímavý a nadprůměrný film. Sklepácká naděje. Krásná Chantal... Tohle ještě lze zaokrouhlit nahoru. Škoda paní Chytilová... ()
Rozumím nadšení pamětníků, kteří se v paměti vrací ke sklonku 80. let, kdy eskapády trojice bohémů v podání Hanáka, Šteindlera a Vávry znamenaly rozčísnutí stojatých vod českého filmu. Odvaha Chytilové nikdy nechyběla, a tak si dovolila jít zase o pár kroků dál než ostatní. Tam, kde jiní naznačovali, ona pojmenovávala věci pravým jménem. Jinak je ale tahle dadaistická moralitka pro mě potvrzením skutečnosti, že se s jejím uměleckým viděním až na drobné výjimky míjím. Přijde mi to vyčpělé, pozérské a mělké. Celkový dojem: 45 %. ()
Divný, zvláštní film, ze kterého jsem asi ne všechny výjevy a scény pochopil. Ale kromě absence českých titulků u německy mluvených pasáží (klasika u mě :-) ) a podivného promlouvání k divákovi ze scény s koňmi, vlastně ani tak moc nemám snímku co vyčíst. Svérázná ústřední trojice mi přišla někdy až moc šáhlá, ale v okamžiku, kdy přišlo na lámání chleba, se ukázala jen jako hlouček ustrašených a navzájem se obviňujících lidiček, což se mi moc líbilo. Stejně jako postupně narůstající paranoia ke konci filmu, nemluvě o autorově záměru. Slabší 4*, Kopytem sem, kopytem tam mě docela mile překvapilo. ()
S odstupem dvaceti let lze konstatovat, že Chytilová v této pozoruhodné komedii, představující v plné síle poetiku "sklepáků", předjala některé Hřebejkovy filmy (nejvíce PUPENDO) a tvoří jakýsi spojovací můstek i k PELÍŠKŮM. Nezávazná taškařice nikdy nekončící puberty a stále nedospělé adolescence, ignorující nezastavitelnou dospělost, vyjadřuje víc než úděs jedinců: symbolizuje nedospělost společnosti jako takové. V druhém plánu - a tím ještě přesvědčivěji - vystihuje "přízemně" kulisy pozdní normalizace. Dojem z filmu je dojmem z dobové společnosti, která napovídá a předjímá celou řadu negativ polistopadového vývoje poté, když vyprchala prvotní euforie z listopadových shromáždění. Kdybychom měli hledat další možný spojovací můstek, najdeme ho v deziluzívních polistopadových textech pozdního Karla Kryla, které přibližně od léta 1990 začaly nemilosrdně nastavovat době její méně lichotivou tvář. Uhry, které na ní vidíme i dnes. Kontroverzní závěr filmu, ústícího do tehdy tabuizovaného AIDS, lze vykládat mnohoznačně: jako zásah cenzury, scénáristické i autorské selhání nebo nápověď civilizačního zlomu. Možností je ještě více. SKLEPácká poetika, ve filmu nepopiratelně obsažená, tyto tendence ještě prohlubuje. Hořký film, hořké prozření, nepopiratelná katarze. To je to, oč by nám všem mělo jít, pokud se skutečně chceme zbavit fenomenu "blbé nálady". ()
Nikdy se nedokáži dostat tomuto filmu pod kůži. Jestli je to na dějovou jednotvárnost až moc dlouhou stopáží, či netradiční symbiózou divadla Sklep a Věry Chytilové, nevím. Možná obojím. Jisté je, že jsem čekal mnohem víc. 60%. ()
Pozdější (ale mnou dříve zhlédnutý) film se Sklepáky Kouř, to je, jak už jsem psal, kult. Ale tohle je… hodně špatný film. Přitom Sklepáci jako herci nejsou špatní, vlastně první polovina tohoto filmu taky není vyloženě špatná, ale od druhé poloviny se zřejmě naši hoši ze Sklepa snažili hrát, jako by byli na divadle a nijak to nekrotili. To chápu, protože od toho tam má být režisérem, aby je nějak nasměroval či krotil (v tomto případě režisérka) a bohužel, nepodařilo se. Kopytem sem, kopytem tam je zoufalý film, který ví, co chce říct, ale trvá mu to jako hladovému… vy víte co. Tam kde Kouř věděl, kde skončit, tady film jede přes čáru dobrých 40 minut. Za těch pár pěkných obnažených slečen a Hanáka ještě těch 40 % dám, ale vím, že tenhle film už nikdy víc vidět nemusím. ()
Traja silne nesympatickí, pramálo talentovaní herci - Milan Šteindler, Tomáš Hanák a David Várva. No a jedna zakysnutá, cholerická, feministická režisérka - Věra Chytilová. To je pre mňa velice ťažko stráviteľná kombinácia. Snímok "Kopytem sem, kopytem tam" z roku 1988 ma zaujal jedine v tých časoch trocha tabuizovanou témou. Sexuálna promiskuita a smrteľná choroba AIDS. Námet je zaujímavý, ale herecké výkony sú chabé a Chytilovej réžia otravná. "Kokotom sem, kokotom tam". ** ()
Opět míjení v tématu i podání, ale našly se momenty, které jsem ocenila. ()
Hodiny bijou na věži, nám na tom hovno záleží, hodiny bijou a chapci pijou, pijou! ()
Sklep mi posledních pár let silně zlhostejněl, několik čelních představitelů mě dost znechutili a Tumáš panák a žížalovitý Vávra mě mimořádně serou. Kopyto je asi jediný film, na který se dá dívat i po těch letech ()
Chytilová dost brilantně a u nás bych řekl i nadčasově naťukla téma AIDS. Co naťukla, přímo nakřípla! Obsadit do hlavních rolí herce divadla Sklep známé to recesisty a milovníky alternativního nezávislého divadla se mohlo zdát jako šlápnutí mimo, ale opak je pravdou. Právě ta jejich bezprostřednost, had po životě a zážitcích pak těžce kontrastuje se zjištěním, že - máte AIDS. * * * * ()
Súvisiace novinky
Věra Chytilová 1929 - 2014
Ve věku 85 let dnes zemřela Věra Chytilová, svérázná režisérka a scénáristka. Studovala architekturu, později FAMU. Pracovala jako manekýnka, kreslička, poté na Barrandově jako klapka a pomocná… (viac)
A kolik, že to má koní? Čtyřikrát méně než kopyt! A ten nejdivočejší Sklep....na konec. Už dříve jsem si oblíbil sklepácké komedie z konce socialismu Pražská pětku-Vrať se do hrobu-Kouř, jen tento kousek mi stále chyběl....Možná jsem se i trochu bál proslulé režisérské rebelky Věry Chytilové a Sklepáci mě tak k ni konečně dokopali. A možná je dobře, že jsem si tento film nechal až na konec a trochu s odstupem. Je totiž z celé čtyřky jednoznačně nejdivočejší a nejvíc undergroundový. Opravdu zvláštní film. I když mám sklepácký humor rád, tak tady pánové třeba při cestě automobilem v zimě a následně u koní vedou tak absurdní dialogy, někdy i prolomují čtvrtou stěnu a koulí očima do kamery, že jsem se u toho místy dokonce vážně trochu ošíval, chvilkami mi to zase připomnělo podstatně starší francouzské Kumpány od režiséra Roberta, které mi doporučil stejný kolega.:o Na Chantal Poulain se na víc (minimálně tady) moc koukat nedá.:o Lepší teplé pivo než studená Chantal.:o Ale už v 1.polovině jsem v tom nacházel i scény skvělé (Hanákova kontrola, Šteindlerovo diktování nové sekretářce a hlavně - brilantní střet píšíčího Vávry s luxusním senilním socialistickým vedoucím - zhroutil se z tempa doby.... No, prostě nemohl.) Nechybí osobité filmařské nápady (jako přerývání televizního vysílání a reálného dění) a dobové narážky (Za takovou pomluvu by vás taky mohli zavřít. Prosim vás, pane provozní, a dnes? Dneska ne, ale dřív jo.) Jasně, je to Chytilová, ale tyhlety prvky a celková nálada mi trochu připomněly i některé jiné odvážně osobité filmy z konce 80.let. A ačkoli jsem se Chytilové vážně trochu bál (a pořád bojím), tak tímhle filmem mě zaujala. No a obrat v ději (především v závěrečné dvacetiminutovce), byl zkrátka skvělý a mrazivé odkryl skryté chování v krajních situacích. Už při bujaré návštěve nemocnice mi trochu lezl mráz po zádech a to bylo to no nejděsivější teprve přede mnou. Určitě se tedy k filmu hodí i přídomek psychologický, protože té tady bylo ke konci opravdu dost. Paní Chytilová dokázala dostat rozverné Sklepáky i do temné stylizace. Děsivý (a za mě naprosto geniální) je například moment, když si Hanák všimne krvácejícího havrana a začne řvát. Po takové karmě se navíc musí uznat, že do sebe ve filmu všechno zapadlo a po té dávce osočování a obviňování (a po současné éře covidu) mi nejde nevyzdvihnout moment, do kterého jsem se už teď asi zamiloval: Hurá, je to negativní. Samozřejmě je taky zajímavé jaké samotné téma si samo o sobě Chytilová se Sklepáky do filmu rozhodla dát, v době kdy byla nenápadně zveřejňovaná první čísla nakázaly viru HIV v Československu a celé toto onemocnění děsilo svět jako nová neznamá epidemiologická hrozba. Atmosféra tohoto aspektu doba je znát opět hlavně v závěrečné dramatické otočce. A ačkoli jako pouhé varování by se z dnešního pohledu možná film už mohl zdát příliš didaktický, i tak mě oslovil i dnes. P.S. Rozhodně jeden z nejzásadnějších filmových zážitků tohoto podzimu, ale já to tak měl i u těch příbuzných Sklepáckých filmů, že na mě hodně zapůsobili, pak ve mě ještě doznívali a na projekci nešlo zapomenout. Kopýtko mi ze sklepáckého revolučního kvarteta sedlo nejméně, ale určitě i pro něj to platí. () (menej) (viac)