Kopytem sem, kopytem tam

Tenhle film by normálně v době svého vzniku stoprocentně skončil v trezoru. Jenže to by nesměla být Věra Chytilová, aby svým naléháním a neustálým ječením barrandovské cenzory neoblomila. Opět klasická sžíravá satira, která se z komedie postupně mění v těžkotonážní drama. A to taky zásluhou depresivní a znepokojivé hudby Jiřího Chlumeckého a Jiřího Veselého. Ale je vidět, že bolševikům pomalu ale jistě začalo odzvánět a proto ve filmu zůstalo docela dost protirežimních provokací a dalších šílených scén. "Copak se dá dělat něco jiného v téhle zkorumpované džungli, než blbnout?" Samotné téma se dotýká požitkáření hlavních hrdinů a tenkrát u nás zatím teprve málo známé smrtelné nemoci AIDS. Způsob, jakým téma Chytilová natočila je parádní. Ke spolupráci si přizvala sklepáky Tomáše Hanáka, Milana Šteindlera a Davida Vávru, což se ukázalo jako výborný tah a sklepácký humor film značně obohatil. Hlavně David Vávra byl excelentní. "Pepé pročesává prostor, pátrá po Petře, Petro prchni!" Do jedné z hlavních ženských rolí obsadila Věra i svoji dceru Terezu Kučerovou. A když v intimní scéně moje milovaná Chantal Poullain odhalila svá krásná ňadra, nestačil jsem valit oči! Jó, filmy Věry Chytilové neměly a nikdy nebudou mít konkurenci. (06.10.2021)

Povodne sa malo jednat o urcity druh zltacky, ktory nakoniec tvorcovia zmenili na AIDS. Film bol prvotinou pre panov Steindlera a Vavru. Pani Chytilova nechala urcitu volnost pre tvorivost clenou z divadla Sklep a musim povedat, ze sa im to aj vydarilo i ked natacanie s pani reziserkou nebolo velmi zabavne a napriek problemom to dotiahli do zdarneho konca. Kazdopadne sa jedna o velmi vydareny kusok kde pan Hanak predviedol, ze naozaj dokaze hrat. (20.12.2005)

Divný, zvláštní film, ze kterého jsem asi ne všechny výjevy a scény pochopil. Ale kromě absence českých titulků u německy mluvených pasáží (klasika u mě :-) ) a podivného promlouvání k divákovi ze scény s koňmi, vlastně ani tak moc nemám snímku co vyčíst. Svérázná ústřední trojice mi přišla někdy až moc šáhlá, ale v okamžiku, kdy přišlo na lámání chleba, se ukázala jen jako hlouček ustrašených a navzájem se obviňujících lidiček, což se mi moc líbilo. Stejně jako postupně narůstající paranoia ke konci filmu, nemluvě o autorově záměru. Slabší 4*, Kopytem sem, kopytem tam mě docela mile překvapilo. (18.02.2011)

Pozdně normalizační snímek Vlasty Chytilové jsem prvně a hned několikrát (jako jinoch – žel plýtvající časem) shlédl především jako alternativní filmovou formu prezentující na polyperspektivním sujetu estetiku „pražské pětky“, kterou jsem tehdy usouvztažňoval s jinými novovlnnými uměleckými projevy, zvláště s muzikou Praprecedentu. Zdaleka jsem nebyl nadšen, jakkoliv mi dílčí momenty přišly již tenkrát skvělé. Tehdy mě oslovily zejména divadelní vsuvky, scénické i dialogické, momenty, kdy se příběh rozpadá v etudy provokující a alternující život. Při zpětném ohledu jsem byvší úžas neprožil: zůstalo u mnohotvárné kritiky pozdně di-sociované společnosti v naduté mocenské struktuře ohavných osmdesátých let, ve filmu neúnosně preparované reprodukovanými televizními obrazy. Sama sklepácká divadelnost vyvstala už jen jako konvenční a obecně přijatelná kritická (satirická) forma, přesahující tehdejší Dikobraz jen nahotou nebo tabuizovanou látkou. Ústřední trojice mužských hrdinů si plete bojiště života s blázineckým shakespearovským jevištěm a nepředpokládaná propadla je poraněné vpouštějí kamkoliv jinam než k nim samým – tedy vzdalují je od jediných léků, jež by jim mohly pomoci, což zákonitě vzbuzuje režisérčin smích. Ten zdaleka nesdílím. V posledku se totiž divadelním jeví již vše, nejen ta tematizovaná socialistická realita, - včetně režie: jakýkoliv záběr se odírá o skutečný (a tragický) život a jeho jedinou cenou je to, co z něj sedře. Takové sledování filmu je pak jen usebranou pietou, ne-li tryznou. Pointa snímku je sice smiřující – osvětluje zkušenost absolutního dna jako příležitost k vzestupu – ale i ono prozření se jen "odehrává" a život zůstává v předsálí. PS: Konstrukce příběhu na mě působila příliš strojeně. V zásadě ale skvěle odráží ono sartrovské peklo společné viny (neb spíše společné slasti a provinění se jí). Nejistota, v níž padá libertinské společenstvo, je pravou podobou jejich volného řádu - jejich vězení. Nad ním vládne právě to ztrácené Já. (01.05.2017)

K tomuto filmu mám jedinou výhradu - nemám rád herecký styl divadla Sklep. Tenhle film je mistrovský tím, že nesmírně graduje s přibývajícími minutami. Zpočátku vypadá dost podprůměrně, zdá se, že jde o snůšku záběrů o tom, jak prohnilá byla generace naší mládeže na konci 80. let - drogy, alkohol, který je zde prezentován v duchu perestrojky jako nihilistický protest proti tehdejší "moci". Postupně to začíná šťavnatět a vrcholí to poznáním, jak nebezpečná je promiskuita díky strašáku zvaném AIDS. Tento výchovný prvek je předložen bez jakéhokoliv obalu, dnes by už asi byli tvůrci trochu opatrnější ve svém vyjadřování, aby se nedotkli nějaké skupiny třeba přenosem AIDS mezi homosexuály... (04.05.2018)