Kalamita

Taky se ptávám starších a zkušenějších: "Co vlastně dělá sociolog v lese?" (15.10.2006)

No jo, Chytilová svým bizarním způsobem točení dokáže udělat atmosféru a na tom pak postavit celej film. Ale funguje jí to. Kalamita neni tak depresivní jako Dědictví, ale ukazuje stejnej náhled na, jak to říct, prostost lidí. (08.06.2011)

Mírně nadstandardní Chytilové. Tj. celkově slabší průměr. (04.07.2007)

Po Sedmikráskách je tohle od Chytilové celkem zklamání. Mdlá nezábavná komedie, která je první hodinu naprosto o ničem a tak nějak mě zaujala a bavila až asi v posledních dvaceti/třiceti minutách. Výhoda tu jsou samozřejmě skvělí a příjemní herci, ale příběh nestojí opravdu za nic. Ani bych ho nezvládl shrnout do jedné věty. Prostě divné, jako asi většinu filmů Chytilové, ale tohle není to divné, co mi sedí. (22.02.2016)

"Hlavně se nepředposrat!!!!!" Skvělý film se zábavnými a vynikajícími dialogy, humorně ztřeštěnou Jaroslavou Kretschmerovou a vynikající Janou Synkovou. Když jsem ho viděl poprvé, ani jsem se nedivil, že to byl trezorový film. A med s cibulí bych teda do huby nedal!!!! (09.12.2008)

Kdyby byl celý film jako posledních dvacet minut, tak by to byla skvělá komedie. Já jsem si původně i myslel, že zápletka se bude točit kolem kalamity. Předchozích cca 70 minut bylo vlažných, některé scény byly snad předobrazem pro Dědictví a paradoxně lze konstatovat, že Dědictví v něčem vykrádalo Kalamitu. Pokud by Bronislav Poloczek nebyl hercem, věřím, že by byl tím nejlepším řezníkem. (13.08.2016)

Chytilová je dnes spíš než dobrou režisérkou čím dál víc nasranou feministkou, která bojuje proti všemu, v období Kalamity ale byla ve vrcholný formě, nemohla se nikde moc vyjadřovat, tak buzerovala jen svůj filmovej štáb a tak vzniknul můj nejoblíbenější film od týhle neklidný paní. (17.01.2008)

Úžasný strojvůdce Bolek :-) Není to nijak výrazný film, ale potěší příjemným humorem a kavlitním zpracovaním... (21.02.2006)

Prequel k "Dědictví" z let nevkusu. Objevují se dokonce náběhy na ty samé vtipy (1. cenová, pivo podáváme pouze k jídlu). Společenská kritika je víc zaobalena do rádobyuměleckého hávu a hlavně to celé postrádá vtip. Jediné výrazné klady jsou poctivá freejazzová hudba Decziho a těkavé pátrací pohyby kamery, která jakoby hledala správné rámování. (10.01.2010)

Videl som 3 Chytilovej filmy a žiadny mi nepripadal zaujímavý ani vtipný a tak som sa ďalším radšej vyhýbal. Dal som šancu tomuto a tiež ma veľmi nezaujal, ale možno zo dvakrát som sa usmial a Polívka bol fajn, takže priemer. 50% (27.10.2022)

Polívka ako strojvodca? Nuž, proti gustu, žiaden dišputát. Veľmi neobyčajný film s dejom, ktorý by som vážne nečakal. Je to aj mierne pochmúrny film, zimný film s určitou romantikou, ale ako komédia aj trošku suché, skôr by som to nazval tragikomédiou. Myslím, že celkom dobré a vystihujúce vtedajšie Československo. (06.09.2012)

Perfektní Bolek, který svým výkonem zachraňuje až přespříliš ulítlý film ulítlé Věry Ch. (04.07.2011)

byly to starý hloupý časy dobře že jsou pryč....ale tendle film tu naštěstí zůstane, Polívka ještě když se na něj dalo koukat bez pocitu většího či menšího znechucení, Boris Rosner má roztomilou roličku (byl to skvělej dabér Nicholsona). (23.05.2008)

Tenkrát ještě mladý Bolek Polívka a hudba Lacza Decziho tenhle film krásně táhnou dopředu. Hlášek zde Bolek sice nemá tolik jako v pozdějším Dědictví, ale hraje krásně přirozeně, až to občas vypadá, že ani moc nehraje. (11.04.2010)

Výborná ukázka toho kam až dojel vlak jménem socialismus, která možá trochu odradí svoji neučesaností a nekompromisním režisérččiným stylem. Ze začátku mě film příliš neoslovil, ale průběhem děje dokáže diváka pohlcovat až do závěrečné skvěle natočené a zahrané scéně zasypání vlaku. (01.08.2010)

Krásně neherecká, skoro amatérsky a volně natočená, ale uvěřitelná kapitolka ze života jednoho intelektuálního mašinfíry. Tu ve své době jistě jízlivou, dnes už výhradně hláškující komedii ve stylu "za nás bylo líp" nakonec kazí jen ta dvousečná neortodoxní kamera a střih, která někdy dokáže Honzíkův život přiblížit téměř voyeursky, zatímco jindy svými zmatenými pohyby vyloženě ruší. Nakonec však nade vše stejně vyniká to srdcovní prostředí maloměstských vlakových nádraží. "To asi dělá ta perspektíva." (14.03.2014)

Takovou atmosféru uměla vytvořit snad jedině Věra Chytilová. Její režijní rukopis se nedá přehlédnout. Vůbec se s tím nemazala. Měla jsem pocit, že nechala herce dělat si před kamerou, co se jim zrovna zachtělo. Každopádně měla velmi šťastnou ruku při výběru herců a předvedla tah na branku. Bylo to hezky nastavené zrcadlo. (02.03.2015)

Chytilka se prostě nezapře a její kritika společnosti je stále aktuální za každé doby a za každého režimu, nedivím se, že jí komunisti tak šlapali na krk, když jim dávala takový kapky. Film vznikal tři roky než vůbec vznikl a nebýt lvího charakteru a nedobytné povahy paní Chytilové, tak by asi ani světlo světa nikdy nespatřil, což by byla obrovská škoda. Klasické jízlivé dialogy, jezdící kamera z místa na místo, z obličeje na obličeje, přibližující detaily, zaměřující přesně každý smysl, podstatu, to je už u paní Chytilové klasika a proto ji mám za to velice rád, nebot´ ona v tomto ohledu velice vyčnívá nad ostatními filmaři. K tomu parádní jazzová hudba Laco Décziho, který si i střihl jednu roličku - Bolkova kolegu z práce. Bolek tady opět exceluje a jeho výklad slova libido - z toho jsem šel smíchy do kolen (mimochodem to byla čistá improvizace, kdy mu Chytilka přímo na place řekla, at´ zkusí vysvětlit význam slova libido). Jak už je u Chytilky zvykem, tak název filmu Kalamita nezpočívá pouze ve významu zavalení sněhem, ale v kalamitních vztazích všech zůčastněných osob, což je prostě hodně vtipně smutná satira. (22.06.2011)

Nenápadná, ale velmi povedená záležitost, která patří k tomu nejlepšímu (a asi i nesjrozumitelnějšímu), co kdy Věra Chytilová natočila. Zjevně tu připomíná období Československé nové vlny, protože se soustředí na tematiku obyčejného života, v němž se toho zase tolik neděje, ale člověk řeší každodenní problémy, před kterými nemůže utéct. Povedlo se jí vystihnout šedivou a neutěšenou dobu normalizace, kterou zachycuje opravdu důkladně (padající klika, vypadávající okno, nesmyslná byrokracie) a zároveň ukazuje, jak se s ní běžný člověk vypořádával. Nelze jí vyčítat, že tu chybí nějaký stěžejní příběh, protože ona nedějovost byla nepochybně záměrem, neboť v ní vyniká to, jak jsou lidé málo schopní mezi sebou komunikovat a leckdy ani nevědí, co vlastně sami od sebe a navzájem chtějí. Samotný závěr je pak určitou metaforou všeho, co hrdina prožil a s čím se potýkal, možná ale mohl být o něco jasnější a údernější. Škoda pak také občas dost ostrých a trochu nesmyslných střihů, což ale může být vina "cenzorů" ze strany stranického dohledu, a trochu zvláštní kamery. Snímek na svých bedrech výborně táhne civilní a vynikající Bolek Polívka, vedle kterého nejvíc zaujmou energická Dagmar Bláhová, velmi dobrá Jana Synková a Jaroslava Kretschmerová. Po více než čtyřiceti letech ztratila Kalamita ze svého kouzla jen minimum a zůstává výtečnou ukázkou života v reálném socialismu a tím pádem i svým způsobem určitým dokumentem své doby. 75 % (03.01.2021)

Jsem ráda, že se Chytilové podařilo Kalamitu dokončit, i když v půlce se natáčení kvůli příkazu shora muselo přerušit a byly, jako tradičně, i jiné problémy. Bolek Polívka je tady v jistých ohledech v nezvyklé roli, sice tu opět má prostor pro trochu komiky, ale veskrze je to role vážná. Proto překvapení. Ženské herečky jenom doplňují Polívku a dělají mu spíše křoví, krásná je zasněžená krajina, která tady hraje snad prim. Závěrečná kalamita se zasypáním vlaku mohla být ještě více dramatická, ale o ni jako takovou tu asi nešlo. Kalamita se mi docela líbila, jsem ráda, že si ve "své" Chytilové začínám nalézat oblibu. (03.04.2012)