Faunovo velmi pozdní odpoledne

,,Všude samej sex a láska žádná! '' --- Chytilovou nelze vždy úplně pochopit. Jedno je ale jisté, má pifku na chlapy. Hlavní roli ve filmu sehrál geniálním způsobem Leoš Suchařípa a já si dokonce myslím, že to byla jeho životní role. Tohle se mi líbilo. Má to šmak osmdesátek, zaprděného socialismu kdy se každý tak nějak plahočil odněkud někam bez nějakého většího přínosu sobě či společnosti a tak některým zůstala ta jediná zábava a to sex. Jenže sex je slastí okamžiku a nic dalšího nezůstává. To si nakonec uvědomí i sám Faun nyní už zmožený alkoholem i životem s celou tou tíhou poznání na bedrech... 4 LP * * * * (07.07.2017)

Koukám na to právě teď v televizi, a před chvílí zazněla věta (od jedné ze Suchařípových slečen): "A víte o tom, že jestli se dožijeme roku 2025, tak nás takovejch starejch, jako jste vy, bude dvakrát tolik co dnes?" Nikdy předtím jsem si toho nevšimla - asi to bylo tím, že rok 2025 byl dřív tak nějak...  daleko. (04.02.2024)

O čem to vlastně je? Můj problém s tímto filmem je, že ukazuje postavy a vztahy tak vzdálené od čehokoli přirozeného, že cítím jen trapné rozpaky. Stárnoucí seladon je, pravda, typem s komediálním potenciálem, a herec Suchařípa by ho mohl dobře zahrát. Jenže charakter, který Chytilová Faunovi vnutila, by pro ženy byl přitažlivý asi jako suchá řepa, takže by žádné problémy se zástupy „zajíčků“ nikdy nemohl mít. A naopak, „zajíčky“ se chovají tak hrozně, že skutečný Faun by si o ně ani neopřel kolo. --- Cokoli má být směšné, musí být v nějaké relaci ke známému a normálnímu. Nadsázka například je srozumitelná jen tehdy, můžeme-li rozpoznat, o kolik je „nad“ realitou. Zde se namísto „nad“ hodí „mimo“. Mimosázka. Nesmysl. (16.09.2010)

Faunovo velmi pozdní odpoledne je sarkastickou satirou ve víru znepokojení pohybů nitra. Tandem Chytilová - Krumbachová s elegantně stylovou škodolibostí vypustil na filmovém pásu stylizovanou adaptaci Brdečkovy předlohy. Hlavním cílem satiry jsou sice muži, avšak ani ženy tu nezůstávají bez úhony. Vyhýbání se obvyklým konvencím a závaznému partnerskému svazku je sice revoltou, ale z jiných úhlů pohledu rovněž strachem ze závazků, obavou z promarněného života či útěkem před procesem stárnutí. Běží o pocity, o pocit naplnění, životního naplnění, o pocit osamělosti či o pocit všednosti. Zneklidnění (stejně jako satirické zesměšnění) se odehrává již ve vnitřním a v niterně rozechvělém pohybu obrazu. Zneklidnění je příhodné, neboť jde o skutečné prožívání života, anebo alespoň o zdání skutečného prožitku. Tandem Chytilová - Krumbachová laškuje s mužskou ješitností, nechává ho hltat rozkoše, aby zapomínal na svůj smutek, obavy a strach. Ženy hrají v mužských hrách i ve svých vlastních a poznávají v mládí, aby později tonuly v smutku. Hrdinou škádlivého sarkasmu je úředník Karel (vynikající Leoš Suchařípa), prožívající život s estetickou poživačností, i když již u něj jde svého času o strach ze stáří. A tak dlouho se před jedním strachem utíká, až nás jiný nečekaně dostihne. Mezi významné postavy hrátek patří s Karlem nespokojená šéfka (pozoruhodná Libuše Pospíšilová), marně se snažící Karlova kolegyně Vlasta (Vlasta Špicnerová) a Karlův kamarád s vlastním hříchem a strachem Josef (Jiří Hálek). Z dalších rolí: do penze odcházející Karlův kamarád s vlastním strachem Tonda (Ivan Vyskočil), ráznější správcová domu (Lucie Polívková), stařičké Karlovy sousedky Houdkovy (Erna Červená a Věra Pávková) či Karlova mladá známost s dosud neviděnou módní kreací (Tereza Kučerová, kostymérka filmu, Chytilové dcera). Faunovo velmi pozdní odpoledne je lahodnou satirickou nezbedností, zneklidňující, stylizující, hemžící. Muž zde dostává šarmantní ránu do nosu. Hrátky pohlaví jsou na denním pořádku a život v lačnosti jako odpověď na strach ze smrti a z osamělosti. Nezapomnělo se ani na sarkastický tanec smrti. Je to osobité pobavení. (22.01.2024)

Leoše Suchařípu si navždy budu pamatovat ve dvou rolích: jako Fauna a jako advokáta v Dědictví. Naprosto bravurní sonda Chytilové do života starého mládence, který sám sebe považuje za neodolatelného muže, jenž má úspěch u žen. Ve skutečnosti je pikareskní figurou, z něhož si jeho kolegyně tropí žerty a jemuž "podléhají" poněkud prostoduché dívky. Slovo podléhají uvádím v uvozovkách, neboť starý seladón vlastně úspěch u žen nemá. Pro svou samolibost a ješitnost si neuvědomuje, že žena, se kterou by skutečně mohl být šťastný a jež by mu mohla skýtat nekonečné rozkoše, sedí naproti u stolu v kanceláři. Chytilová však nenatočila film s happyendem, naopak zachovává realitu života - muž, žijící v domnění, jak ženy ovládá, je ve skutečnosti ovládán jimi. Humorná připomínka, kdo je na světě skutečným silným pohlavím. (08.02.2007)