Dedičstvo alebo Kurvahošigutntag

Dědictví přináší vůbec nejnatřískanější českou komedii, co do výskytu hlášek. Snad žádná jiná naša komedie není od začátku do konce tolik napěchovaná vyšperkovanými brilantními proslovy, hláškami a rozhovory. Co scéna, to perla. Co scéna, to kult. Tolik hlášek najednou se prostě jinde nevidí. Jedna z nejkultovnějších a nejvydařenějších českých komedií vůbec. Svérázný venkovský chlapík (buran:) Bohuš Stejskal žije v rozpadajícím se stavení se svou tetou ("Já jí jenom říkám teta, ona se kamarádila s mamů."), pracuje jako dřevař a většinu času tráví povalováním se v hospodě a chlastáním se svými kumpány. Udržuje vztah s místní kočkou v podání Dáši Veškrnové, která nalévá. Každý den je stejný, naplněn stejnými aktivitami. Vše se však změní v okamžiku, kdy do hospody vstoupí uhlazený advokát Ulrich. Tím se začíná psát historie:) Od této chvíle věci začnou nabírat spád a roztočí se tím kolotoč nepředvídatelných událostí. Snad nejznámější a nejlepší role Bolka Polívky, který svou postavu snad ani nemusel hrát. Během natáčení musel chlastat jak duha, jinak snad není možné, aby za střízliva předvedl to, co předvedl:) Fenomenální obsazení všech postav. Miroslav Donutil je dokonalým protipólem k energickému výkonu Bolka Polívky. Jako uhlazený Dr. Ulrich podává stejně výborný výkon, ale jeho přednes je spíše civilní a jakoby nenápadný, ač je to také právě jeho postava, která je v tolika scénách stejně důležitá jako hlavní hrdina. A ač je sice výkon Šárky Vojtkové, coby Irénky docela ochotnický, mně nevadí a myslím, že výborně pasuje k její postavě, ne moc chytré, spíše obyčejné dívky. Spousta momentů je nadčasových, scéna v restauraci s černochy a Romy už by dnes byla brána jako diskriminace. Celá ta venkovská sebranka tvrdě pracujících a poctivě "po Moravsku" chlastajících vidláků se díky mistrovském scénáři Věry Chytilové a Bolka Polívky stala po právu národním kultem. Právě legendární a nezapomenutelné scény a hlášky jsou nosným pilířem tohoto filmu, a staly se citovanými snad všade, všema a pořád. Alespoň u nás na Moravě je Dědictví národním pokladem. Za sebe říkám, že když máte vedle sebe člověka, který zná tento film nazpaměť i pozpátku, tak jako Vy, tak stačí mnohdy nějaká situace, díky níž jeden pronese nějakou hlášku, druhý plynně naváže a už to jede. A ostatní nechápou, co to jako blbnete:D "Vy jste pan Stejskal Bohumil? Mohl byste jít se mnou na chvilku ven?" - "Já? A proč jako?", "Nechceš raději košili, nebo džíny? - "To néé, to by mě tlačilo na kulách...", "Těm svojim Japoncom vyřiď, že žádnou cihelnu neprodávám a že když sa naseru, že jim neprodám ani cihlu. Doktore, idem!" - "Ano, ano..." - "Poď!!", "Padesát šest korun." - "Jak padesát šest korun? Počkaj, počkaj...", "Mně dones pivo, ale rychle, nebo tady zdechnu.", "To bude nějaká herečka." - "Nebo kurva" - "Nebo oboje." - "Jak oboje, co urážáš?", "A co jako?" :D (21.04.2006)

Co k tomuhle fenoménu ještě dodávat? Polívka ani moc hrát nemusel, protože přesně takhle by dopadl, kdyby se onehdy nedal na herectví, Donutil jako vždy i ve vedlejší roli nezapomenutelný a Věra Chytilová diriguje svůj životní snímek úžasně plynule a hlavně úderně. Veškeré fórky, narážky a dokonce i Bohoušovy morální poučky, jakkoli buranské a přitažené za vlasy, mají ruku v ruce s těžce vytěžovanou sklenkou slivovice neskutečnou sílu a právem se staly pevnou součástí naší kultury. Sice si to asi jen tak znovu nepustím, ale můžu si být jistý tím, že tohle dědictví mi vždycky zaručeně zvedne náladu.. (15.08.2012)

Tohle bylo ve svou dobu neprávem ne zcela pochopené dílo paní Chytilové... Snad proto to bylo vnímáno jako taková divná komedie s Bolkem a Donutilem.. S odstupem času a díky poznání je geniálnost tohoto snímku zřejmější. Chytilová už tehdy společnosti nastavila nekompromisní zrcadlo. Ty odrazy sebe sama možná nejednoho diváky vyděsily a možná i - naštvaly. Není lepšího filmu o divokých devadesátých letech. O době divoké svobody, podnikatelů ve fialových sáčcích a bílých ponožkách v mokasínech... Ale i z hlediska dneška ve filmu zvídavý divák leccos najde. Za mne je to 5 pštrosů. * * * * * (18.12.2013)

Dosť ma prekvapilo, že sa Věra Chytilová chytila takejto lacnej témy. Večne ožratý buran, ktorý nečakane zdedí obrovský majetok. Keby sa tohto scénara chopil Zdenek Troška, tak je to zaručený odpad. No pani Chytilovej sa podaril natočiť celkom kvalitní snímok. Zveriť hlavné úlohy Bolkovi Polívkovi a Miroslavovi Donutilovi bolo tým najlepším rozhodnutím. Hlavne ich herecké výkony sú to, čo treba u "Kurvahošigutntag" vyzdvihnúť predovšetkým. *** (12.02.2008)

Tenhle film jsem původně nijak neměl v lásce, až mi jednou nezbylo o letních prázdninách nic jiného, než se na něj podívat, protože se ségrou by jinak bylo k nevydržení. A tehdy jsem zjistil, že se vlastně jedná o docela vtipnou komedii, u které jsem se opravdu dost nasmál. Od té doby jsem tenhle film viděl několikrát, naposledy před dvěma dny. A pokaždé se u toho bavím stejně, jako kdybych to viděl poprvé, pokaždé se mi to líbí, pokaždé si to užívám, pokaždé se tímhle filmem nechám strhnout k dvouhodinovému odreagování a zábavě. Čím to však je, že mi tenhle film tolik imponuje? Asi za to může herectví Bolka Polívky, který naprosto geniálně ztvárnil roli vesnického křupana, který se chová pořád stejně, ať je ve svém stavení, v luxusní hotelové restauraci, nebo v advokátní kanceláři. A v tom je kouzlo tohoto filmu, že hlavní hrdina je pořád stejně svérázný a pořád říká to, co si upřímně myslí. Právě díky panu Polívkovi je tenhle film tím, čím je, díky němu se jedná o kvalitní a vtipnou zábavu, která mě spolehlivě rozesměje i při několikátém zhlédnutí. Děkuji paní Chytilové za tohle legendární dílko, stejně tak děkuji i panu Polívkovi za jeho geniální herectví, a děkuji i producentům, že byli ochotni tenhle film financovat a že mohl vzniknout. Nemám co dodat, jsou to lepší čtyři hvězdy. (23.08.2010)