Pohŕdanie

Nádhera. Ty barvy, ta hudba. Manželská krize vyjádřena v jednom lidském pocitu - pohrdání. (09.12.2005)

Film přináší obvyklé autorovy atributy (citace z chytrých knih, opakování replik, významotvorné použití barev), je však zároveň trochu jiný, je velmi osobní. Tak, jako Paul svým výkladem Odyssea kreslí paralelu k vlastnímu životu, i sám Paul je takovým odysseem samotnému Godardovi. Ten tu vedle "velkých" témat (rozklad hodnot, úpadek kinematografie) tak trochu řeší svůj osobní život. Ne nadarmo nosí Michel Piccoli godardovský (Godardův?) klobouk a BB hraje Karinu chvílemi až explicitně. Jejich míjení je bolestné i jen z pozice diváka. (29.09.2010)

Znáte ty horrory, ve kterých jsou během 90 minut předvedeny všechny obvyklé rekvizity, a divák přesto odchází s pocitem trapnosti, že se musel dívat na něco zbytečného, bez jakéhokoliv nápadu a bez jakékoliv strašidelnosti? Pohrdání je obdobou takového braku, jenže v oblasti klubových filmů. Režisér předvede všechny rekvizity – umělecké prostředí, bohatý americký investor, dilema mezi komerční a uměleckou tvorbou, starý moudrý Němec, diskuze o podobnosti mezi osudy hrdinů a antickou tragédií. Jenže to je všechno. Mezitím jen nuda a prázdno. Prázdno a nuda. Dokonce i kvazi-erotické scény s Brigitte Bardot jsou tak naivně a prvoplánově cílené na efekt, že nevzniká ani stín erotického napětí. Nechce se věřit, že tohle natočil Gotard. Jedna hvězdička za tělo BB, jejíž nahotou se rozhodně nešetří. (13.11.2011)

Film o lidské tragédii ve snovém prostředí slunce, modrého nebe a ještě modřejšího moře. I ve svých téměř 50 letech od natočení mě dokázal oslovit a i přes značnou únavu dokonale vtáhnout. Zejména prvních pár minut je zcela odzbrojujících, po originálně pojatých titulcích scéna z manželského lože ve světle rudého a modrého filtru, intonace hlasu dvou milenců utvrzujících se ve vzájemném citu, díky které divákovi nezbývá, než jim jej věřit. Hudba, která těch pár okamžiků doprovází, se později ve filmu několikrát vrací, avšak už nikdy při romantické scéně. Atribut romantického doprovodu je s ní však po působivém začátku natolik spjat, že její použití působí (předpokládám, že záměrně) kontrastně oproti sledovaným scénám. Kontrast to není bolestný, zcela naopak; dává jednotlivým scénám další rozměr a připomíná divákovi cit, který tu ještě nedávno byl, a který hlavnímu hrdinovi nevratně protéká mezi pevně sevřenými prsty. (24.01.2012)

Mám mě rád..nemá mě rád v podaní Jean-Luca Godarda. (24.01.2012)

Začátek vypadal zajímavě. Nádherné středomořské prostředí. Prohřáté skalnaté pobřeží s věčným sluncem. Atmosféra dokreslena padnoucí hudbou a dlouhými záběry tváří antických soch. Úplně jsem se tam viděl. A těšil se, jak si to vše budu po celou dobu užívat. Jenže zajímavost dialogů začala po čase upadat a na konci filmu zjišťuji, že jsem ho projel se vzpomínáním na to, kdy jsem byl u moře já, jak to tam bylo super, co všechno jsem viděl, kde všude se potulovat atd. atd. Osud postav mi byl úplně ukradený. Je mi líto. (06.03.2020)

A ja dávam odpad, hoci jediná. Pre mňa je to úplné sprznenie predlohy Alberta Moraviu, úplne nepochopenie dôvodov prečo prišlo k odlivu lásky zo strany znudenej manželky, ktorá svojho manžela pokladala za slabocha, hoci nevyjadrene. Tu je všetko založené iba na pár pekných obrázkoch a v prvom rade pôvaboch a nezáživnom pretŕčaní Brigitte Bardot, ale to pre dobrý film nestačí. Mimochodom hlavná hrdinka tak v knižke myslím vôbec nevyzerala. (28.06.2021)

Úžasný film. Filmová poézia. Vrcholné a asi aj najúprimnejšie Godardovo dielo. (15.07.2021)

Godardova intertextuální variace na klasickou tragédii. Schéma odpovídá docela přesně: expozice s představením postav – kolize (odjezd ze studia a odpoledne u Prokosche) – krize (scéna v bytě) – peripetie (Capri) – katastrofa (rozchod a závěr). Když k tomu přičteme na Godardovy poměry přímočarý a srozumitelný narativ, přítomnost velkých hvězd a nepřítomnost režisérova zbytnělého ega, dostaneme vskutku un nouveau film traditionel, jak avizoval původní trailer (mimochodem naprosto geniální a typicky godardovský). Pohrdání je emocionální, poetické, krásné. Ale nemylme se, pořád je to Godard, hravě tvořící paralely mezi prací filmaře, rozpadem vztahu a antickým eposem, jen tentokrát snad zručněji a promyšleněji než kdy jindy. (18.09.2022)