Poslední soud

V grotesknej malosti sa obyvatelia Neapola zaoberajú malichernými spormi, riešia manželskú neveru, vyhodené paradajky z okna, predaj detí do Ameriky či lásku dvoch mladých ľudí a to všetko v neodolatelnom talianskom temperamente. Ich pokánie naštartuje hlas z neba, ktorý oznamuje, že o šiestej hodine večer príde posledný súd. Tvorcovia sa pochopiteľne vysmievajú absúrdnym situáciam a dokázali plasticky popísať celý kaleidoskop ľudských vlastností. Záverečná plesová scéna po poslednom súde je natočená farebne a je v tom kus symboliky. (01.09.2012)

„V šesť hodín [(pod)večer] začne posledný súd!”; alebo predsa ešte i niečo z recenzentovho uhla pohľadu: [1.] „Božie mlyny melú pomaly, ale isto”, [2.] „Pán Boh nie je náhlivý, ale pamätlivý”; skrátka prvý, naprosto kľúčový poznatok, sa neustále opakoval v tomto "laurentiisovskom" titule, ako nejaká obohraná platňa [jednoducho povedané, už toho znásilňovaného podobenstva bolo asi cezpríliš!], keď hneď tie dva nasledujúce faktory, sa bezprostredne dotýkali ĽUDSTVA, ako takého, nad ktorým hodnú chvíľu visel: »DAMOKLOV MEČ«, o čom už v podstate ďalej priamo vypovedal tento, vskutku mimoriadne chaotickým spôsobom poňatý, taliansko-francúzsky titul s medzinárodným obsadením, kedy sa medzitým na striebornom plátne postupne vystriedalo množstvo zvučných, hereckých mien, ale zdôrazňujem, že s minimom hereckého priestoru sa naplno realizovať, čo rozhodne vnímam, ako jeden zo zásadných faktorov - totálneho neúspechu ako celku • Neúrekom postáv sa ocitlo nad absolútnou priepasťou, spočívajúcou z Božieho trestu, ktorý zoslal na ľudí, nachádzajúcich sa v talianskom prostredí, v nadväznosti na náhle vzniknutú situáciu, počas ktorej sa vlastne aspoň [konečne] ukáže, kto má akú tvár, keď sa zrazu ocitne v nezávideniahodnej situácii...? • To mi bolo mimochodom i úplne jasné, v čom spočívala ústredná myšlienka tohto počinu pod taktovkou Vittoria De Sicu [tentoraz si vybral svoju slabšiu chvíľku, musím podotknúť!], pričom zrejme asi najväčší kameň úrazu spočíval najviac práve v tom, že to sprostredkovával výsostne rušivým štýlom, na ktorý som si vôbec nedokázal zvyknúť, keďže ma väčšinou neuveriteľne odpudzoval! Ak by sa namiesto toho skoršie zameral predovšetkým iba na niektorú z nich, čiže priam najideálnejšie na postavu s určitým potenciálom, povedzme trebárs na tú zrovna stvárnenú Fernandelom, a k tomu by sa celkom upravil i scenár, tak výsledok by bol podľa mňa oveľa lepším, lebo takto sa na mňa vyrútilo veľa postáv so skoro nulovým kreditom! • VONKONCOM ANI [NIKOMU] ZVLÁŠŤ EXTRA NEODPORÚČAM! Z MOJEJ STRANY SA TOTIŽTO JEDNALO O VEĽKÉ SKLAMANIE.  (17.10.2023)

Zbytočne je tu rozohraných príliš veľa príbehov a postáv v nich, niektoré úplne zbytočné - veľvyslanec, súd s De Sicom, mladá láska s Venturom, šéf cirkusu Tamiroff, paradajky... Nechal by som tieto - skorumpovaný boháč Palance, dvojica Fernandel a Borgnine, nevera Anouk Aimee, predaj detí do Ameriky so Sordim a ešte viac ich rozvinul na úkor tých, podľa mňa, menej vydarených. (04.09.2022)

Pokud bych mluvil o Posledním soudu, italského neorealistického režiséra Vittoria De Sicy, rozhodně bych v projevu nepoužil slovo komedie. Přece jenom výraz komedie může být zavádějící a potencionálního diváka dovést k očekávání, které nemusí být naplněno. Zvlášť, když se zmíním, že film vznikl ve italsko-francouzské koprodukci. Tak jak bych začal? Jednoduše, zhola bych se vykašlal na zaškatulkování do určitého žánru, o tom jaké emoce a jaký prožitek má snímek v diváku vyvolat. Tady je důležitá fabule, konkrétně společnost, člověk a jeho chování v před očekávaným posledním soudem. A to chování je přitroublé. Možná, proto je tento film nazýván komedii. Při sledování mě napadaly myšlenky typu: Chovali bychom se stejně, kdyby jsme byli ve stejné situací v které jsou Sicový postavy? Stáli by jsme vlastními karikaturami sebe sama ve snáze zachránit svou kůži před peklem? Třeba se nám dostane odpovědí, existuje přece možnost, že nějakého recesistu napadne 21.12.2012 vtípek ve kterém bude téma vykoupení figurovat (vzpomeňme na Válku světů O. Wellese). O tom přece realismus potažmo neorealismus je. O zachycení podstaty světa či společnosti bez příkras. ___ K mému ohodnocení chci říct toto: Rozhodoval jsem se mezi 3* a 4* (zklamala mě idealizace lásky, SPOILER možná jsem cynik, ale nemyslím, že láska dvou lidí může spasit svět, tady tomu tak bylo, ne? SPOILER), nakonec jsem si ale řekl, že když má film pouze modrý čtvereček, dám lepší hodnocení. 70% (01.09.2012)

Snímek si libuje v úsměvných absurdních situacích, přesto je jako celek poněkud mdlý a nezáživný. Mnoho povyku pro nic ... to je v kostce to první - a prakticky jediné, co mě v souvislosti s avizovaným posledním soudem napadá, a to z hlediska obsahu snímku i výsledných pocitů po jeho vstřebání. ----- !!! MOŽNÝ SPOILER !!! ----- Jinými slovy: Nikdo se nenapravil a Bůh to vzdal. Neboť kdysi v mladické nerozvážnosti spojené s neodbytou touhou po seberealizaci stvořil bytosti hříšné, zbabělé a prolhané - a teď už s tím tak jako tak nic nenadělá. Takže po výslechu několika prvních jedinců se nejspíš otráveně stáhl do ústraní a marně přemýšlel, kde udělal chybu. P.S.: Není to optimistické zjištění, ale možná spíš faleš a pokrytecké výmluvy nežli láska pro tentokrát zachránily svět. (03.09.2012)