Revolúcia

Film nepříliš úžasného režiséra Hugh Hudsona v čele s Al Pacinem má své klady i zápory. Hodně podivně seskládaná dějová linka, která sice jde chronologicky, ale občas diváka dokáže zmást, přeskakuje časem a ústřední hrdina během čtyř let vůbec nezestárne. Hodně taky pokazil hudební skladatel, který nejspíš na příkaz režiséra zasadil k bitvám pomalou, dojemnou hudbu, místo gradačních zesílených bubnů a pořádného ozvučení. Pacino ze začátku půspbí nezvykle a vypadá jako by nevěděl, co má hrát. To se od třetiny naštěstí změní. Tvůrci měli štěstí, že Pacino dokáže film vygradovat a Nastassja Kinská může být bez problému přesvědčivá. Hudson film nejlépe kočíruje při dojemných, emočních chvílích a Sutherland si roli celkem užívá. Lepší sřih, hudbu při bitvách nadupat a na akční sekvence hodit lepšího choreografa, mohl to být sugestivní film s poučným charakterem. Takhle zůstanu u průměru. (09.01.2006)

O americké revoluci - respektive dvojrevoluci, počítáme-li občanskou válku mezi Severem a Jihem - toho naše společnost mnoho neví, pomineme-li Feuchtwangerův román LIŠKY NA VINICI. Nevšední americký film s nebojácným názvem skvěle zachycuje tuto převratnou dějinnou událost z pohledu průměrného Američana, který se do jejího soukolí dostává proti své vůli. Víc než na dějinné letopočty myslí na to, aby přežil on i jeho syn. Kontrapunkt - americká vlastenka z majetné rodiny, která neví, ke komu se přichýlit - tvoří osu námětu a postupné přibližování obou hrdinů až po jejich partnerské sblížení v lidské rovině symbolizuje to nejpodstatnější - zrod americké demokracie. Z pozadí cítíme indiánskou otázku, kterou doba amerického Divokého západu devatenáctého století řeší etnocidou řady dnes již zaniklých kmenů. A v popředí to, co také dominovalo - peníze, a nic než peníze. Zdůvodnění, kterých se hlavnímu hrdinovi dostává, se příliš neliší od těch, která o sto let později začnou svým ruským spoluobčanům nabízet bolševici. Syrovost a realističnost pohledu, nabízeného kamerou, i zpodobení "Američana zezdola" zbaveného pozlátek, může a musí působit rozporuplně. I herečtí představitelé titulních rolí se ztrácejí na pozadí kolektivního hrdiny, jímž jsou povstalí rodící se Američané sami. Ale právě proto v tomto případě americká kinematografie nabízí našemu přemýšlivému divákovi film, který své působení zakládá na demýtizaci amerického mýtu. A na jeho schopnosti a potřebě jít proti proudu a hledat převapivě početné přehršle démantů v hromadách zdánlivé suti a odpadu. (27.08.2007)

Tento film působí jaksi roztěkaně. Teprve když se mi v hlavě trochu rozležel, došlo mi to a náležitě jsem to ocenil. --- Nepřítomnost jasného plánu a neurčitost idejí je nezbytným, přímo učebnicovým předpokladem, aby vyprávění o americké revoluci mělo nějakou hodnotu. Tom Dobb charakteristicky neví nic o osvícenských politických teoriích, je to negramotný osadník s prostými zájmy a starostmi. Chce ochránit sebe, svého syna, znovu se oženit, pracovat na vlastní půdě; nic jiného ho nezajímá a nechápe. Revoluce je mu ukradená až doté, kdy ho série pohnutých osobních prožitků přesvědčí, že jeho představa pokojného života je s panováním anglického krále neslučitelná. --- V několika klíčových momentech jsem zažil něco, co jinak znám pouze z knih: pocit dějinného zázraku zrození americké společnosti a Spojených států amerických. Nejsilnější scény přicházejí v závěru: nejprve když Dobb a jeho syn odmítají zavraždit odzbrojeného nepřítele, a nedlouho poté Dobb skoro kupecky smlouvá o své materiální odměně za účast ve válce. Právě lidskost spojená s jakousi přízemností a praktičností vystihuje podstatu toho, co jsem předešle nazval zázrakem. Zrození Ameriky nemá nic společného s Rousseauem, osvícenstvím a dalšími velkými výplody lidského ducha. Vidíme právě naopak absenci "projektu", plánu, velké ideje. Intelektuálové jsou schopni vymyslet spoustu věcí, ale nemají místo v hnutí, které jakékoli sociální inženýrství z definice neguje. Proto se v osvobozené Americe - v kontrastu k revoluční Francii - nestavěly guillotiny, nýbrž pokračovalo neorganizované a přízemní lidské hemžení. --- Obdivuji tvůrčí odvahu Hugha Hudsona natočit něco, co tak snadno a tak mnohými bude nepochybně přijato jako nepodarek (film byl nominován na Razzie). Ano, z hlediska všech teorií řízení společnosti Amerika byla a do jisté míry stále ještě je plevelem. To je také podle mého názoru ten pravý důvod, proč tolik lidí, především intelektuálů, Ameriku nechápe a nenávidí. (31.10.2012)

Nastassja Kinski mi přišla jako nejslabší z celého hereckého ansáblu, opravdu se tam nehodila, navíc je neuvěřitelně ošklivá a protiví se mi. Scény s ní tento film vyloženě zabíjeli. Al Pacino již zahrál lepší role, ale až tak hrozné to nebylo. Vynikajicí výkon však předvedl Donald Sutherland, jehož Peasy byl opravdu pořádná svině. Stejně dobře hrál mladý David Fletcher. Jako historickému filmu tomu dost chybělo. (28.01.2009)