Panika v Needle Parku

Bože, tak to byl strašný film, tak realistický, tam tvrdý a temný. Dokonalý Al Pacino, zkraje švihák a mazel...myslím, byť tu zkušenost naštěstí nemám, že se tvůrcům podařilo jedinečně zobrazit tu beznaděj a prázdno, kdy se vše smrskne na jedinou potřebu - jak si obstarat další dávku, jak se dostat do rauše...Naděje tu není. Ještě že takových filmů není mnoho, budu dlouho sbírat síly na něco podobného, a to jsem se jen dívala.... (04.07.2012)

Mám svoje top žánry a mám žánr, kterej z duše nenávidím- filmy o feťácích. Do Paniky jsem šel jen proto, že ji na ČSFD někdo zařadil do "podobných" ke kongeniálnímu Ex Drummerovi. Takže jsem zastříhal ušima a musel jsem si to pustit. Zázrak se ale nekonal. Naopak. Tohle je dokonalá ukázka toho, co já nerad. Nejdřív čurina, pak postupnej rozpad osobnosti, průsery, kriminál, někde i horší konce... Celkově ale furt stejný, po krk ve sračkách. A čím líp je to udělaný, tím je jich víc. No more... (11.02.2017)

Panika v Needle parku patří mezi ty snímky, které ukazují devastující účinky drog na jedince. Ale přeci se jen liší od svých známějších ,,kolegů"- Trainspottingu a Requiemu za sen. U nich je problematické především označení realistické. Oba filmy totiž využívají realistické motivy k prezentaci nerealistických vizuálních postupů a prvků. Panika ničím takovým nedisponuje. Zůstává v realistických mantinelech. Účinky drog znázorňuje velkými detaily na jehlu a na tvář se zdůrazněním očí narkomanů. Příběh má spíše epizodních charakter, každodenní život feťáků, kteří se stále setkávají s nejrůznějšími jim podobnými lidmi. Vyprávění je zkratkovité a eliptické. Najdeme zde mnoho vynechávek. Divák ani neví v jakém časovém rozmezí se děj odehrává. Neradostný pohled mezi drogově závislé, který se nevyžívá v obrazových či střihových experimentech, ale i tak je velice působivý. (12.06.2014)

Panika není Trainspotting ani Rekviem, neukazuje závislé v "kraji divů a za zrcadlem", nerozptyluje hudbou a rafinovanými střihy. Je tam taková scéna: Helen a Bobby jsou na lodi, Helen se něžně mazlí se svým pejskem, jdou si na záchod šlehnout, štěně nechávají venku a když se po něm pak shání, vidí už jen, jak zvířátko mizí ve vodě. Jakoby s tím nevinným čistým tvorečkem vzala voda i jejich naděje a šance na záchranu sebe sama. Strohé, pomalé, šedivé a buďte si jisti, že hodně působivé. (07.06.2006)

Tenhle film je naprostým opakem toho, co svým divákům předvedl Aronofsky ve svém slavném snímku Rekviem za sen. Tam, kde je Aronofsky pozérský a ždímá z diváků emoce, kde se dá, za pomoci laciných triků videoklipařů (ano, nemůžu si pomoct, mám k jeho stylu zakořeněný odpor:-) ), tam je Panika v Needle Parku civilní, autentická, naprosto přirozená, téměř dokumentární a ve své jednoduchosti a střízlivosti nesmírně účinná. Postupný rozpad osobnosti, otupování citu a redukování své existence na shánění a požití další dávky zachycuje pomocí přesně vybraných detailů a ukazuje, že svět feťáků je ubohý a točí se v bludném kruhu, ze kterého není východiska. Zároveň je to snímek o velké lásce a uměleckých ambicích, které se utopily na lžičce se zakalenou tekutinou a v injekční stříkačce. Pro mě jeden z nejlepších a nejpůsobivějších filmů z feťáckého prostředí. Celkový dojem: 95 %. (01.06.2011)