Klebety

„Jsou to jen řeči. Nemůžou uškodit,” vypouští z úst James Marsden. Jenže nic se mezi lidmi našíří rychleji, než pomluva. A trojice přátel hodlá svou závěrečnou ročníkovou práci zaměřit právě na pomluvu – jak vzniká, jak se dostává dál a dál, jakou má sílu, jak se její základ mění. Jenže ze zdánlivě nevinné záležitosti se může vyvinout osudový problém. Námět je určitě zajímavý. I to, co se děje potom, je poměrně promyšlené a uvěřitelné. Rovněž začínající pozdější hvězdy nižší svítivosti hrají velmi slušně. Škoda posledních minut. Výsledek totiž tak trochu utrpěl dobou, ve které vzniknul. Snaha o šokující závěr byla tehdy značným problémem mnoha projektů. Tady to bolí obzvlášť. (22.11.2019)

Narozdíl od ostatních jsem takhle dementní konec opravdu nečekal. Konec tohoto filmu řadim mezi nejdebilnější filmový konce všech dob. Skoro to vypadá, že scénárista pochopil, že napsal naprosto nezajímavej, ničim vyjímečnej scénář, takže se rozhod, že všem vytře zrak a předělá konec tak, aby to diváky překvapilo. Takže původní scénář nechal a násilně tam narouboval jakýsi morální poselství. Výsledek vypadá asi tak, jako kdyby na konci Komanda byl záběr na mrtvýho Arnolda a na scéně by se objevil Mirek Dušín, kterej by řek, že to má z toho, že skočil uřícenej do studený vody. Kdyby film měl pro mě očekávanej konec, tak asi dám 2 hvězdičky, protože by to byla jen podprůměrná detektivka. Jenže takovouhle ptákovinu, to ať si tvůrci strčej někam... Na tomhle filmu mě zaujala akorát Marisa Coughlan a pak to, že americký vysokoškoláci nosej hadry, za který by se styděli nejspíš i český bezdomovci. Jednim slovem - píčovina (10.05.2007)

Některé názvy filmů nejsou bezpečné. Asi se podivíte, co tím myslím, ale tenhle film vám zamotá kebuli, než řeknete fáma. Je důležité sledovat děj, protože ten vás natolik zmátne a několikrát svede z cesty, až budete v závěru nevěřícně kroutit hlavou. Děj se moc vyprávět nedá, protože bych silně musel spoilerovat, proto je lepší si ho pustit nepřipravený a nečíst příliš komentáře kolem. Ale zase nějaká bomba to není. Je předně trochu seriálově natočený, o kvalitní kameru se postaral zkušený Andrzej Bartkowiak, ale David Guggenheim je režisér, který točí dost na jistotu, z jeho filmů je cítit, že to není nějaký zručný řemeslník. Nicméně, pokud film vidíte poprvé (podruhé ho s největší pravděpodobností absolvovat nebudete) má v sobě porci originality, je zajímavě vymyšlený, ale silným příběhem nevládne. 60% (14.07.2013)

Vypustit fámu byť z legrace či ze studentských důvodů nemusí být vždy legrace. Zvlášť, když se do toho nečekaně zamotá minulost a tím na povrch vyplavou věci, které nikdo ani netušil. A začíná to být čím dál zamotanější. Skrývá se v tom úmyslná pomsta? A co takhle přistoupit na pravidla hry a použít je? Zajímavý thriller ze studentského prostředí, který je zajímavý až s reálnou skutečností. Psychologie člověka jde do popředí a vnáší do situace beznaděj a jistý cit. Námět je zpracován solidně a přesvědčivě. Že se i takové věci dějí, dává za pravdu rozhled kolem sebe. Jen se dívat. Ale zpět k filmu. Po prvních dvaceti minutách, kdy se v klidu seznámíme se všemi aktéry příběhu se rozehraje drama, které nenechá svou dramatičností na pochybách. I když je snaha odhadnout, co bude následovat, nakonec je vše jinak. Šokující konec však asi málokdo čekal. Scénář je rozpracován dokonale. Celý příběh se drží známého přísloví: Kdo jinému jámu kopá... Každý si jistě doplní. (21.11.2013)

Mám rád filmy z takového prostředí, mám rád filmy, kde jsou mladí rozmazlení a můžou si dělat co se jim zlíbí! Mám rád i to, když se na konci filmu ukáže, že je to všechno tak trochu jinak. A taky to, že z tak všední záležitosti, jako je drb, se udělá perefektní zápletka! Proč teda jen 3*? Od začátku tušíte, že se něco chystá, a přibližně v polovině filmu vám to pak dojde! (18.01.2008)