Frida

Když přemýšlím o filmu Frida napadne mě, že životopisné filmy mě zaujímají, pouze pokud se jedná o hrdinské příběhy nebo sportovní osobnosti. A když se ohlédnu za tímto snímkem, tak první co mě napadne je, že jsem si to užil. Film je výborně obsazen. Salma Hayek a Alfred Molina jsou pro ty role vybráni opravdu skvěle. Navíc se tu i mihne Antonio Banderas a Edward Norton. Příběh bych nezařadil do dramatu, ale spíše do čistě životopisného žánru. Jistě se tu objevují dramatické prvky, ale i úsměvné momenty. Navíc příběh Fridy je úžasný a díky nádherné hudbě a prostředí se z filmu stává opravdu inspirující pocta této malířce. Takže vážně se mi líbí jen sportovní a hrdinné příběhy? A odpověď zní ano, ale i toto je příběh o hrdince. (75 %) (08.09.2014)

Frída ve své době bořila tabu, byla v podstatě dnešní moderní ženou, chtěla být nezávislá, být lepší než muži Což se ji vlastně podařilo), ale paradoxně muže potřebovala, měla dost pestrý sexuální život, ve kterém se ale vyskytují i ženy. Film o jejím životě není tak dobrý jako kniha, kterou jsem doslova prohltal a díky ní jsem shlédnul všechny obrazy Fridy, ale i Diega, který byl ve své době mezinárodní hvězdou a Frída by mohla být "jen jeho ženou", což se nestalo, Frída je dnes slavnější. Musím ale říct, že v knize je daleko větší kráva:-) Komu se film alespoň trochu líbil, mohu mu knihu doporučit, je o mnoho obsáhlejší než film, který mi přišel až moc rychlý, ačkoli přiznávám, že to bude tím, že jsem prvně četl knihu. Ve filmu mi chybělo Fridino dětství. Takže k filmu. Salma Hayek je tady opravdu úžasná a vážně celá Frida. Alferd Molina jako Diego mi až tolik neseděl, ale zase si nemyslím, že mohli vbyrat lepšího herce. Obrazově je to celé dokonalé, výborná hudba a myslím že je to pojato velmi osobitě a originálně. Příběh Frídy Kahlo zřejmě nemohl být natočen lépe, skvělý film. (30.12.2010)

Když chcete malovat naivně a surrealisticky zároveň, je asi nejlepší malovat sebe, pokud něco zkazíte, nebude vám model nadávat. A co dodat k filmu? Zajímavý životopis velmi zajímavé ženy má několik slabších míst, ale rozhodně nejsou natolik nudná, aby někoho mohla odradit od sledování tohoto snímku. (05.09.2015)

Po dvaceti letech od premiéry si doplňuju filmové vzdělání. Proč až tak pozdě? Protože když jsem se kdysi dozvěděl, že film o Fridě, na který jsem se tenkrát fakt hodně těšil, film o Mexičanech, z Mexika a navíc většinou s latinskoamerickými herci a herečkami, bude v angličtině, natolik mě to znechutilo a naštvalo, že jsem se zařekl, že na něj nikdy nepůjdu. No a nešel jsem. Ale člověk si věkem většinou obrušuje hrany, takže jsem se na něj teď podíval a musím říct, že je mnohem méně hollywoodský, než jsem se obával. V rámci středoproudových životopisů určitě silný nadprůměr, protože nadprůměrná (nebo spíš mimoprůměrná) osoba byla i Frida Kahlo. A hned se jdu pídit po soundtracku, několik skladeb z filmu chci slyšet znova. (25.11.2022)

Aby som pravdu povedal, pre mňa životopisné filmy poslednú dobu strácajú nejaký zmysel, pretože pri spätnom pohľade mi prídu všetci umelci na jedno kopyto a aj keď vďaka nepriazni osudu sa dokázali zapísať do duší mnohých ľudí, ich filmové osudy väčšinou balancujú medzi nechcenou emotívnosťou a plytkosťou. Podobne je to aj u tohoto filmu. Nominácia Salmy Hayek opodstatnená už len preto, že je to jedna z mála jej úloh kde dostáva toľko priestoru aby ukázala aká je skvelá herečka a rovnako aj Alfred Molina, ktorý v niektorých scénach doslova prekrýval Hayekovej výkon a svojej postave skvelo rozumel a aj ju skvelo zahral. Vedľajšie postavy majú dušu, rytmus, správny šmrnc, prednášajú skvelé repliky a všetko to pôsobí krásne celistvo a hlavne prirodzene. Miestami vtipné, miestami smutné a po čertoch ľahko natočené, ale aj napriek tomuto všetkému sa jedná o životopisný film, ktorý zachraňuje viac menej prostredie a bujné poprsie hlavnej predstaviteľky ale aby sme naozaj mohli precítiť čo nám chcela Frida Kahlo svojimi dielami povedať, alebo aké to mala naozaj ťažké , je to predsa len prvoplánová záležitosť, ktorá nám načrtne charaktery a nedovolí nám nazrieť za pomyselnú hranicu skutočnosti. Tam kde Chaplin exceloval svojou hravosťou a úprimnosťou a tam kde Walk the Line stroskotával na príliš veľkej arogancií a určitého sebaparodovania sa Frida drží niekde medzi tým. A vzhľadom na to že meno režisérky rozhodne nepredstavuje meno, kvôli ktorému by sa davy ľudí hnali do kina, je to myslím celkom úspech. Ale že by som sa k tomu filmu mal chuť vrátiť nemôžem povedať, rozhodne ale nebol zlý. (15.03.2009)