Frida

Malířské biografie bývají v kině většinou dost stereotypní a leckteří renomovaní tvůrci si na nich vylámali zuby. Tuto zdobí skvělé herecké výkony a inovativní režie, která chytře obchází některá klišé. Doktoři-kostry, King Kong, návštěva New Yorku a oživlé obrazy jsou vizuálně vychytané scény a Frida nejlepší malířská biografie, kterou jsem dosud viděl. (10.06.2003)

Kdysi mi jeden z bývalých spolubydlících podstrčil knihu o moderním výtvarném umění a z ní jsem poprvé zjistil, že žila nějaká Frida Kahlo. Měl jsem tenkrát oceány času a tak jsem si její tvorbu (a nejen její) alespoň zběžně prohlédl na internetu, po životopisu jsem však nešáhl. Leckterý obraz jsem si zapamatoval, leckterý si mi při sledování filmu vybavil. A musím uznat, že film ozřejmuje motivy, které se na obrazech Fridy Kahlo objevují. Dělá to dost okatě, záměrně okatě, ale budiž. Rovněž není pochyb, že život malířky byl dostatečně pestrý, aby poskytl příslušné množství dramatické látky. Já sice žiji v domnění, že zajímavý film jde natočit i o Kantovi, který se v životě nehnul z Královce, ale chápu, že existují i atraktivnější osoby. Např. taková Frida Kahlo je neuvěřitelně atraktivní, dokonce sexuálně atraktivní. Ta filmová rozhodně. Hrozně jí to sluší, je neustále sympatická, vždy citlivá, trpící, pokud chybuje, jen ona tím trpí, pokud chybuje, život a osud ji k tomu dotlačily. Jelikož životopis Fridy neznám, je samozřejmě možné, že jde o věrné a pravdivé vylíčení jejího života, spíše si však myslím, že láska autorů k jejich tématu jim lehce zaslepila oči. Nuže, Salmě Hayek to ve filmu skutečně převelice sluší, ale upřímně, je tohle věta, která by nás diváky měla napadat při sledování životopisného filmu? Líčení osobnosti malířčiny dostává další trhlinu ve scénáři. Její život je dobře sice dobře známý, dialogy z něj se však zřejmě nedochovaly. Nevadí, ty se vždycky dají dopsat. Škoda jen, že věty, které Salma Hayek pronáší, nepůsobí dojmem, že je vyřkla vzdělaná citlivá žena s vkusem, která si čte v Hegelovi, Marxovi a Schoppenhauerovi. Mnohdy jakoby byly ukradeny z nějakého romantického dramatu. Postavu Fridy to dosti zplošťuje. Zvláštěpak utrpěl "politický" rozměr její osobnosti, který nejenom, že šustí papírem, ale tlačí se do něj politická korektnost a opatrnost. Na konec komentáře výtka formální: Nemám radost z toho, že do filmu bylo protlačeno tolik hispánských herců jen proto, aby mohli mluvit anglicky s obludným, předpisovým a převýrazným přízvukem, jak nějací retardi. Vad jsem tedy vnímal dosti, naštěstí však v míře vždy dobře snesitelné. Silné ***. (11.02.2009)

Frida toho za svůj poměrné krátký život stihla opravdu hodně. Vložit všechno do děje jistě nebylo jednoduché. V dnešní době by si tolik látky určitě vysloužilo minisérii. Taymor zvolila poetický přístup a časové skoky. Nejde tedy o poctivý životopis, ale jak už tomu bývá zvykem spíše filmovou poctu. Hayek navíc z ikonické umělkyně vytvořila ještě větší sexuální magnet. (03.11.2021)

Julie Taymor je velká žena s úžasným citem pro emotivní krásu záběru. Její manžel je pro mě nedoceněným géniem s velkým citem pro hudbu. Tihle dva se sešli (zatím) při práci na dvou filmech - prvním byl Titus a druhým právě tento. Životní osudy Fridy Kahlo v nadživotním provedení, zásluhou všech zúčastněných. Tolik krásy a bolesti v jediném obrazu jsem si až doteď nedovedl ani představit. A ona to vše nemalovala, ale žila...pokaždé, když Fridu vidím (nebo slyším), cítím zvláštní směs obdivu, smutku a radosti. (21.08.2006)

Propjení politiky a umění, přecházejícího v propagandu, vcelku i vystiženo. Životopis buchty, co malovala (podle mého subjektivního hodnocení, nerváci) ty patlaniny snad nohama, se v tom dá najít taky. Ale sebelepší důvod, tedy i kdyby Kahlo byla třeba hodnější a mladší ségra mutter Terezy neomluví fakt, že Selmička pobíhala před mým zrakem s kartáčem na psa místo obočí. Kurvíte mi protahovací fantazie, kazišuci. (01.07.2012)