Zlá zelina

V soutěži o nejstupidnější televizní kanál našly Nova s kolegyní Cinemou nečekaného soupeře v programu TV Barrandov. Tomu se totiž povedlo zařadit první reklamu již po deseti minutách u přes dvě hodiny dlouhého filmu. Gratulujeme a držíme palce do dalšího kola, v němž by třeba mohl zkusit zařadit reklamní blok doprostřed závěrečných titulků. K filmu samotnému; herecká symfonie Jacka s Meryl. Jen věty mohly být kratší. Anebo - což takhle u sestavování vysílacího programu trochu přemýšlet? Ne moc, opravdu jen trošku. Ale nepochybuji o tom, že třicetiprocentní Noha 22 byla jako předskokan naprosto nezbytná... (28.10.2011)

Možná znáte tu situaci, kdy stojíte někde uprostřed společnosti, nemáte kapesník a cítíte, že obsah nosní dutiny touží po svobodě, a vy jen zoufale popotahujete a doufáte, že se vám podaří nenápadně zmizet a zbavit se objevivší se nudle. Tak nějak jsem si připadal při sledování tohoto dramatu. Mimochodem, snímek skončil jako těžký finanční propadák a producent se musel vyrovnávat s velkým nezájmem publika. Režisér neúspěch vysvětloval tím, že americké publikum nepřijalo své oblíbené hvězdy v rolích životních ztroskotanců, podle mého ale ten snímek jednoduše nemá jiskru. Chybí mu vnitřní napětí, dialogy nemají potřebnou sílu a nedostává se ani režijní invence. Je to zkrátka průměr, který navíc sráží šíleně přepísknutá stopáž. Mít poctivých a klasických 90 minut, byly by to silné tři hvězdičky i při výše zmíněných neduzích vzhledem k palčivému tématu. Takhle se jedná jen o protahovanou nudu, kterou si skupina festivalových diváckých harcovníků chce obhájit, tak jako si komerčně ladění diváci chtějí obhájit svoje oblíbené žánry. Osobně ale soudím, že Nicholsonův snímek O Schmidtovi, mimochodem silně nedoceněný, protože je vystavený vlivu masového diváka, stojí minimálně o dvě třídy výš. Celkový dojem: 45 %. (14.01.2012)

Herecké výkony jsou tím, co táhne celý snímek. Knížku jsem nečetl, takže nedovedu posoudit, jak je adaptace úspěšná, a nevím, nakolik se scénář od předlohy odchyluje a nakolik je jí naopak determinován, ale přiznám se, že mi nepřišel adekvátní hlavně Nicholsonovu herectví. Celé jako by to směřovalo odnikud nikam (což samo o sobě nemusí ještě být na škodu, ale tady mi to zkrátka nesedlo); žádná gradace, občas trochu podivné jednání postav. Přesto má film zajímavou, notně nahořklou atmosféru a je určitě zajímavou úvahou nad jedním lidským životem, nad snahou vyrovnat se s minulostí, která jako koule na noze určuje každý krok. (10.01.2010)

Udělat z Jacka a z Meryl bezdomovce, to je jako udělat z Trojana dementního Václava. Zatímco na Václavovi mi ale celou dobu nejvíc vadila právě volba představitele hlavního hrdiny, tady mi toho vadilo mnohem víc. Jestli jsem to pochopil dobře, tak Jackův bezdomovec strávil na tom malým městě hezky dlouhou dobu. Z filmu to ale vypadalo, že je všude div ne poprvé. Jako by jeho život nenavazoval na včerejšek. Organizoval kopání hrobů na hřbitově, kámošovi to ale oznamoval jako novinku, když mu nabízel práci. Na hřbitově pak po 22 letech poprvé navštívil hrob svého syna. Při cestě zpátky z práce kamarádovi ukazuje na dům, který mu kdysi patřil - to kolem něj nikdy předtím spolu nejeli? Navíc do něj má už brzy po všech těch letech vstoupit... Když jde partička bezdomovců - pobudů - do hospody - seznamují se s majitelem - opět asi není na co navázat. Přitom je hospoda asi jen kousek od kostela, do kterého se chodívají pravidelně najíst, a kde se setkávají - první filmové setkání Jacka s Meryl - partnerů, kteří spolu mluví, jako by je od posledního společného setkání dělilo sotva pár hodin. A tahle hrozná chyba se vlastně v různých obměnách opakuje neustále dokola. Ale nesmyslů tady bylo víc, nechce se mi je vypočítávat. Celý to po mně úplně steklo - když se vrátí domů, když čte rodině starej dopis od dcery, když je napadnou maloměšťáci s baseballkama, když mu umře kamarád, přítelkyně...nic jsem necítil. :((( Řekl bych, že jediný, co se mi na tomhle filmu líbilo, je jeho název. (26.12.2014)

Jsme v roce 1938 a Jack Nicholson se vrací z jednoho svého flámu. Respektive se vrací do svého rodného města, stejně jako Meryl Streep, a coby opilci a bezdomovci jsou v tomhle melodramatu konfrontovaní s místy a lidmi ze své minulosti. Odvaha, úzkost, pocity viny, pokání. A novela Williama Kennedyho, oceněná Pulitzerovou cenou. Tvůrce Hector Babenco, který natočil i pro mě docela nesnesitelný kus Polibek pavoučí ženy, představuje typicky herecký film. Dvě velká esa, která kdyby nabídku nepřijala, film by zapadl v propadlišti dějin (ač tedy mimochodem představoval solidní komerční propadák). Nicholson, který kdysi nešťastnou náhodou způsobil smrt svého novorozeného syna, je nicméně při zobrazení lidské trosky dokonalý, což ocenily i kritiky. Naopak snímek jako takový už tolik nechválily. (14.05.2015)