Tak mě někdy napadá

"Pracujeme, jíme a souložíme - A to je všechno? - Jo, co by mělo bejt víc?" Osobně si nemyslím, že Newman chlapácký zásady, ideály a jakýsi smysl pro čest a povinnost výrazně glorifikuje, on je prostě představuje.  Jediný, co si tu úctu tady bez pochyb vysloužilo,  je "tvrdej chleba" amerických dřevařů, to je zjevné. Tak to je a ber nebo nech být.  Finální  "vítězství", ovšem spojené s destrukcí vlastně naprosto všeho je právě tou svou citovou protichůdností nefalšovanou  mrazivou filmovou zkušeností a nutno říct, že i velmi originální.  Vztyčený prostředníček Henryho Fondy a spokojenost Paula Newmana v de facto posledním záběru si budu opravdu dlouho pamatovat.   Hodně tvrdý film,  který pak rozhodně nelze doporučit zeleným aktivistům.  Ale tak to bylo, čili jak jsem už jednou řekl, ber nebo nech být. Čtyři hodně silný  kmeny... (29.01.2024)

Citlivé uchopení literární klasiky, které se rozbíhá pozvolna a k postavám si musíte hledat cestu, ale s blížícím se závěrem vyprávění nabývá na emocionální intenzitě. Scénu utopení nezapomenete do konce svého života a závěrečné "fuck off" je takovou sladkou, ironickou třešničkou, kterou Paul Newman jenom stvrzuje svůj status frajera, se kterým se jenom málokdo mohl měřit. (30.12.2013)

Klan Stamperových se vyznačuje drsnými muži, kteří berou svoji tvrdou dřevařskou práci vážně a jejich tvrdohlavost jde proti všemu a všem. Starý Henry vládne železnou rukou (byť ji má v sádře) a v jeho šlépějích kráčí syn Hank, jenž má rodinný podnik na starost v době otcovy pracovní neschopnosti. Jeho bratr Jody má smysl pro humor v každé situaci a nevlastní bratr Leland se vrací po letech do rodiny a seznamuje se s prací a poměry vládnoucími v domě u řeky. Paul Newman natočil drama, které je úplně cítit čerstvě pořezaným dřevem a spálenou naftou z těžkých strojů, odvíjí se svým relativně klidným (avšak nenudícím) tempem až k závěrečné strhující dvacetiminutovce, kdy rozštípnutý strom v mžiku změní celý život Stamperů. Scéna s Jodym a stromem (kde se potvrdí jeho smysl pro humor, což je jeden z nejemotivnějších okamžiků snímku), ale i Henrym a jeho osudem, je opravdu velmi sugestivní a donutila mě dát plné hodnocení. Nezlomnost a heslo "neustupuj ani o píď" pak najde svoji nejhlubší výpověď v konečné scéně na řece. Herecká esa jako Fonda, Newman či Remick není potřeba nějak zvlášť rozebírat - skvělí jako vždy a pokaždé. (03.01.2012)

Veľmi pútavý a pritom málo známy film. Chcel som ho vidieť kvôli Paulovi Newmanovi a Henrymu Fondovi. A aj keď boli vynikajúci, bolo výborné aj všetko dookola. Samozrejme kaviarenskí ekológovia budú pindať kvôli holorubom, ale nie v Tatrách a Poloninách, ale tým filmovým, lebo to je bezpečnejšie. A profesionálni odborári sa budú pohoršovať nad negatívnym zobrazením ich kolegov vo filme. Ale ja som bol spokojný širokospektrálne. Od predlohy, cez réžiu, herecké výkony až po vizuálnu stránku filmu a hudbu. A kvôli takým spokojným divákom, akým som ja, je dobré nakrúcať také filmy akým bol tento. (08.08.2018)

Když jsem před lety četla Keseyho Tak mě někdy napadá, přepadla mě neskonalá úcta k překladateli. Odstavce časů různě minulých, přítomných, toužebných a pocitových ... kumšt byl i vyznat se v tom jako čtenář, zvyknout si, ale došlo to tak daleko, že se mi po rodině bodrých dřevařů stýskalo ještě dřív, než jsem dočetla poslední stránku. Od srovnávání jsem se nedokázala oprostit, hledala jsem ty štědře popisované duševní pochody a ne všechno se podařilo zachytit, myslim ale, že to hlavní - onu paličatost, která rodině způsobuje i pomáhá přestát zátěžové testy - Paul Newman do filmu dostal. I za tátu - Henryho Fondu a benjamínka - Michaela Sarrazina jsem povděčná. Hodně dobrý film, jako ostatně všechny Newmanovo režijní kousky. 4,5*. (15.07.2009)