Zámok hrôzy

Je známo, že člověk se nejvíce bojí toho, co není vidět nebo něčeho netušeného. Jan de Bont je buď hororový neumětel nebo ignorant, který tento poznatek s ďábelským smíchem splachuje do záchodové mísy. Každopádně divákům servíruje film, kde duchové ohlašují svou přítomnost div ne tlampačem a ukazují se v celé své digitální kráse. Nejhorší ale je, že ten film nefunguje nejen jako horor, ale i jako cokoliv jiného. Na parodii je to málo vtipné, na to, aby se tomu divák chechtal zase málo blbé. Takže ta hvězdička jde na vrub některým architektonickým vychytávkám domu a jednomu vtipnému momentu na začátku a víc ani ťuk. (01.12.2005)

Více méně vtipná povídačka o domě, kde straší. Jediné, co zvedá tuto jinak pitomost nahoru, je opravdu parádní staršidelný dům, jeho ještě parádnější interiér a velmi pohledná Catherine Zeta, když říká Ježiš a běhá tam v pyžámku a minisukni:-)) A taky jsem si odnesl jedno poučení: čím je duch starší, tím víc hnědne:-))) (08.05.2010)

K čertu, zase remake, kdy už ta vlna opadne? Šlo to, než se ve filmu začali/y objevovat známí/é a profláklí/é herci a herečky, to mi hned začalo být jasné, že budu rád, když to dosáhne alespoň průměru. Nedosáhlo a doteď jsem hrdý na to, že jsem se sebezapřením vydržel celých 65 minut. Dál to prostě nešlo. Áčkově se tvářící horory prostě nebrat!!!! Tohle je ten film, kterej parodovali ve Scary Movie 2? Na to, že to byl nejslabší film ze série SM se na to narozdíl od tohohle ještě dalo koukat a dokoukat to. (03.03.2009)

Už to není jako kdysi, když jsem byl malý soplák a tento film mě vyděsil natolik, že mě málem trefilo. Bohužel, jak stárneme a dostáváme rozum, některé pocity jako strach u hororů se pozvolna vytrácejí, je to škoda. Viděno mýma dnešníma očima, je to jen velice zle udělaný strašidelný dům, plný fajn efektů, ale jako celek naprosto zchátralý a nefunkční. Navíc, hlavní hrdinka nebyla vůbec fajn a hudba Goldsmitha tradičně mdlá a k ničemu. Zásadně jsem změnil pohled na tento film, je to brak. (24.01.2012)

Trpí nespavostí. V rámci výzkumu skončí s podobně sužovanými jedinci ve velikém starém zámku. Dlouhé chodby, hodně zákoutí, schodišť a obrovských sálů. A všude nejrůznější sochy vyvolávající nepříjemnou atmosféru. Co na tom, že po téhle stránce se Zámek hrůzy vyvedl. Horší je, že producenti zaveleli, že tvůrci musejí ctít přístupnost mládeže. Takže žádná krev, žádná prsa, žádné úchylárny. Divák neustále čeká, že se to rozjede, jenže chyba lávky. Nebezpečná rychlost, Twister a pak sešup dolů. Jan de Bont, kterého jsme měli rádi, se už nikdy nevrátí. Scénář Davida Selfa (přitom později napsal Road to Perdition) je dost šílený, tempo dost utahané, žánr dost nerespektovaný. Výsledek je přeplácaný, zmatený, otravný. Pochválit lze některé herce (Owene Wilsone, ty mezi ně ovšem nepatříš), výpravu a skladatelskou legendu Jerryho Goldsmithe. Zbytek zaslouží pořádně za uši. (06.02.2018)