Odcizení

To je tak; přečtu si na Netflixu obsah snímku, který mě zaujme, film zhlédnu, několikrát intenzivně potřesu hlavou, aby se mi vše srovnalo, přečtu si oficiální obsah Netflixu ještě jednou na čsfd, ujistím se tak, že jsem se skutečně nezbláznil, a dvě pěticípé jsou rázem mým maximem. OK, teď jsem si přečetl obsah potřetí a mohu zodpovědně prohlásit, že byl zcela jistě napsán k jinému, mnohem zajímavějšímu snímku, který jsem ale nedokázal nikde dohledat. V Laponsku jsem na rozdíl od JASONA_X nikdy nebyl, ale plně s ním souhlasím v názoru, že ty nádherné záběry severské přírody stály opravdu za to. Příběh by mohl být fakt zajímavý, kdyby odpovídal výše zmíněnému obsahu, takhle šlo o severské drama s vyloženě plíživým tempem, s Laponci, kteří se bezpráví stavěli tváří v tvář stejně agresivně jako Mahátma Gándhí, a s pravou severskou depresí. No, a na mě, který jsem si od filmu sliboval zcela jiný zážitek, to bylo dost málo. / Poučení: Kdo na cizího soba ruku vztáhne, ten se zhruba po dvaceti letech se zlou potáže. (17.04.2024)

„Když potká sob soba... tak se pasou oba.“ Když se sobů potká tisíc... Uf. Spásl jsem s nimi půl tundry a přežral se lišejníků. Prý „pátrání po vrahovi.“ Čulibrka z Netflixu, který psal obsah filmu, bych nejradši zadávil, jak polární vlk sobí telátko. VRAŽEDNÉ OKÉNKO: [][] Sám se sám oběsil, bílý pytlák si sněžný skútr spletl s ponorkou. Vražda tu nebyla žádná a policisté s mottem „pomáhat tutlat a chránit rasisty“ neměli co vyšetřovat. Tak se aspoň školili, např. za který konec se drží puška. [][] Do thrilleru to ani netrklo, drama se nekonalo, jen přírodopisný dokument se sociálním ocasem, pohříchu vypelichaným. Ze života Sámů: Psi už netahají saně, ale vozí si zadky na skútrech. Sámské děti už nemusí na převýchovu do státních lágrů, pročež zvlčely a a říkají sprosté básničky o polární záři. Sámští muži nemají koule. Pobrukují si „hřbet ohnu hned“ a ramena dělají jen na své ženy a dcery. Ty musí držet hubu a krok. Se stádem. Sámská děvčata uřezávají uši sobům a berou si je do postýlky. Ty uši. Boty si holky zouvají jen dvakrát ročně, na jaře a v říjnu, když se jim zapalují chlupatá lýtka a tahají chlapce do postele. A jací jsou Sámové v posteli? No jací asi. Sobci. (05.05.2024)

Film so scenárom, ktorý má potenciál, a prostredím, v ktorom sa príbeh odohráva, ponúka veľa možností. Ten finálny produkt však nie je uspokojivým. Prvky ako „Drama“ a „Thriller“ tu samozrejme sú, ale nie sú správne a hlavne v správnej miere použité. Vykreslenie charakteru postáv a ich vedenie, čo by malo byť takým jedným pevnejším bodom filmu, taktiež by mohol byť oveľa lepším. Finálne vyvrcholenie je jednoduché a bezpečné, rozhodne čakáte viac. P.S.: Debut režisérky Elle Márjá Eira. Osobné hodnotenie: 69% (**) (23.04.2024)

Asi se shodnem že se vyplatí na film podívat kvuli překrásné přírodě. Zbytek je sice hezkým vchodem do života Laponců o kterým se nám může jen zdát, ale jinak film je dlouhý a nudný. Opravdu za zmínku stojí pouze jejich život, který se sice podobá našemu "nejsou to domorodci", ale také je velmi vzdálený. Asi jako dokument bych to bral, ale jako Drama / Thriller? to teda opravdu ne. (23.04.2024)

Za malé sobíky * navíc. Nechutné, drsné, lidé jsou svině ... ale i krásné, dojemné a i dokonce poučné ... příroda je mocná a krásná ... doteď jsem netušil, že existuje nějaký Sámský jazyk ... doteď jsem netušil, že pěstování sobů je vlastně i poslání a životní styl - odkaz po generace ... předávání ...ehm "žezla" ... nebo v tomto případě - předávání uřízlého ucha - fuj ... to je ale blbý "folklor". (14.04.2024)