Pulgasari

,,...NÁŠ SPASITEĽ A SPOJENEC SA STAL NAŠIM NEPRIATEĽOM.“ __ Prvý severokórejský film, ktorý som videl, hoci vzhľadom na žánrové zameranie tamojšej kinematografie ide zrejme o ojedinelý zjav, aj keď – ako píšu iní – kto chce, ten si tam propagandu nájde. Jeden z alternatívnych názvov znie: Communist Bull-Monster a je tiež pravda, že ústredným motívov filmu je boj vykorisťovanej robotníckej triedy proti buržoázii (kapitalistom) a samotné monštrum Pulgasari tu zohráva úlohu ničivej energie, ktorá sa napokon vymkne z pod kontroly. K dobru veci však je, že film je podaný tak rozprávkovo, že v ňom ideológia nie je natoľko zjavná, dokonca pokiaľ by bol nakrútený v inej ázijskej krajine, všetky pripomienky o skrytej komunistickej ideológii by išli bokom. Technické spracovanie je na značne kolísavej úrovni a pôsobí podstatne starším dojmom. Kým ,,Pulgasari“ má vcelku solídny hrozivý zjav a zábery v ktorých ničí nepriateľské opevnenia sú solídne priemerné, škaredé zadné projekcie pôsobia urobené na kolene a sú hanbou zamýšľanej ambicióznej vizitke filmu. Ešte zostáva zodpovedať, či by si súčasní severokórejci tajne nepriali oživenie Pulgasariho pre zvrhnutie tamojšieho vládneho režimu. (100. hodnotenie, 23. komentár k filmu) (10.02.2020)

Každý izmus, či krajina s politicky nadneseným prednesom, má svoju propagandu. Amíci majú RAMBO 2, či ROCKY 4, sovietská kinematografia bola sama o sebe, Čína zrejme TAKING TIGER MOUNTAIN BY STRATEGY ( 1970 ), Československo Husitskú trilógiu, Nazis TITANIC ( 1943 ) resp. KOLBERG, no a Severná Kórea má zase PULSAGARI. No a každý z nich ma niečo do seba. Ale kým ostatné kinematografie aspoň na okamih svojím dietkom upútali, toto ide mimo misu. (13.10.2018)

Pulgasari jako monstrum, které vede lidové povstání proti nemilosrdnému vladaři, nicméně posléze svým "majitelům" tzv. i doslova přeroste přes hlavu a pro záchranu lidu se musí jedna z hlavních postav téměř obětovat. Zjevný inspirační zdroj hledali našli v japonské Godzille, přičemž Pulgasari lze vnímat jako metaforu boje proti útlaku, kdy hrdina vzejde z lidu a ostatní ho bezmyšlenkovitě následují. (16.06.2011)

„Pulgasari“ lze vnímat jako snaho Severní Koreji natočit si vlastní kaiju snímek. V tomhle směru se to podařilo. Ale kromě toho, je to snímek, který je relativně dobrý a podařilo se do něj vměstnat příběh, který je zajímavý, a to mimo jiné i proto, že ta politika z toho přímo neprýští a není to doslova propagandistický film, ale spíše film poplatný svému žánru. Takže v konečném součtu vlastně dobré. (06.12.2015)

Poslední film letos je víc než podivná severokorejská... pohádka? Asi ano. Kim Čong Il mohl mít opravdu všechno, tak i tohle. Věnoval na film značnou část rozpočtu neprosperující země, nahnal na něj rozsáhlý herecký ansámbl, který umně přehrával. Obávám se, že výslednou taškařici z toho udělal režisér snad i naschvál, aby pokazil dílo, na kterém byl donucen (únosem jeho a manželky) pracovat. I ty zadní projekce nemohly být takhle špatné náhodou... Příběh je vlastně poetický a opravdu pohádkový, ale nad většinou dějových výkrutů a jednotlivých rozřešení situací mi poklesávala čelist (jestli jsem stejný živočišný druh jako Korejci). Všichni milovníci chlapa v latexové masce velké příšery, co rozšlapává a pěstmi zpracovává modely staveb, musejí tento film zbožňovat. A taky milovníci asiatů s účesy z Vinetoua... (31.12.2011)