Monsieur Verdoux

Kritikou ve své době velmi chladně přijatý film. Ačkoli se běžně řadí mezi Chaplinovi nejsilnější snímky, osobně mám s tímto dílem značný problém. Vkládání komických scén do krutého dramatického příběhu občas působí jako černý humor. Jde ale o humor poněkud trpký. Chaplin vtělil postavě Verdouxe komický rozměr. Člověk by i přál tomu nešťastníkovi úspěch a záchranu, jako se stalo minulým Chaplinovým postavám. Ale sériový vrah nemůže být nikdy kladným hrdinou, ačkoli lze vnímat lidský rozměr jeho osobnosti nebo beznaděj jeho chování. Tradiční lidský rozměr Chaplinových hrdinů zde stojí v ostrém kontrastu s 15ti vraždami ze zištných důvodů. Konečné moralizování a antimilitantní postoj tak v celkovém kontextu nepůsobí jen nevěrohodně, ale i pokrytecky. (31.08.2014)

Nejpozoruhodnější a nejvyváženější Chaplinovo dílo osciluje na pomezí filmové řeči čtyřicátých a padesátých let s pozoruhodnou virtuozitou. Hospodářské otřesy povýší doposud naprosto všedního, nezajímavého účetního na podnikatele svého druhu. Redukovat ho na loupežného vraha nepostačí tím spíš, že v sobě zahrnuje i určitý symbol rychle se kriminalizující doby. Momenty zlatého věku grotesky se projevují v některých scénách zvlášť výrazně (vražda semetriky jako vykoupení nejen pro hlavního hrdinu, ale i pro svět, tj. diváka). Nakonec je však i tento vrah-tulák nemilosrdně válcován dobou (ztráta všech pracně nahromaděných podvodných vkladů a nakonec i milované rodiny). Distinguovaný výraz je pečlivě propracovanou a bedlivě ovládanou maskou; čas od času se však za ní objevuje hrdinova skutečná tvář. V závěru filmu - je nutno přiznat, že ne zcela organicky - se souzený vrah mění v křičící symbol doby. A pak - směřuje ke gilotině v pozadí - odchází znovu náhle oživlá postavička tuláka ruku v ruce s eskortou. Komu to připadá tak trochu jako Chaplinovo loučení s filmem, nepochybí. Silný cit, přecházející do sentimentu, se sice postupně ještě promění do několika filmů závěrečné části Chaplinovy umělecké dráhy, ale s přibývajícím věkem a posléze až neúnosným sentimentem se se vzpomínkovým a sebezpytujícím postupně vytrácí někdejší hravost, nápaditost i tvořivost. Dny každého pozemšťana se dříve či později uzavírají a uzavřou. Ale to, co Charlie vytvořil, nejen zůstává a přežívá, ale i obohacuje a dojímá. Určitě s člověkem Chaplin dotváří i lidství. (27.08.2007)

Chaplinův styl je nepochybně dost archaický, i vůči době vzniku (možná dokonce vůči době vzniku víc než vůči dnešku), ale já vlastně vůbec nechápu proč - proč nikdo krom něj podobně živě nepokračoval v estetice němého filmu? Je to tak působivé a tak zábavné! Abych byl upřímný, nemyslím si, že to ve Verdouxovi udělal nejlépe, jak mohl, ale vzhledem k tomu, že to tak dělal jako jediný (co vím?), ten film nemá konkurenci a jeho charisma sálá na všechny strany. Ten film je strhující ve svojí hravosti, ochotě k přehnanosti detailu a kouzlu upřímné doslovnosti (aniž by byl tezovitý nebo snadno uchopitelný, naopak!), nenápadné komunikaci s publikem a budování charakteru, jaký mohl vytvořit jen někdo s gigantickým jménem jako Chaplin. (07.02.2017)

Charlie Chaplin byl a vždy bude velkou osobností světové kinematografie. Byl vskutku všestranný tvůrce, těžko říct, co mu šlo lépe, jestli herectví nebo režie. Velký člověk, který filmu přinesl obdivuhodné věci, a bez něhož by se možná dost dobře film nevyvinul do podoby, jak jej známe nyní. Kašlal na všechny, kašlal na dobu a taky na to, co bylo přípustné a na co už lidé začali remcat a kroutit hlavami. Tato komedie je přesně taková, jako její hlavní hrdina. Inteligentní, šarmantní, lstivá, osobitá, vtipná a sympatická. (19.12.2007)

Na filmech Ch. Chaplina je krásné to, že v nich lze poznat, jak se postupem času vyvíjel sám autor. Rok co rok Charlie stupňuje hloubku a promyšlenost svých filmů, ačkoliv stále neupouští od prvků humoru, které zvládá taktéž na výbornou. Tentokrát prvotní myšlenka na film vzešla sice z hlavy O. Wellese, ale Chaplin si jí upravil podle svého a využil jí výtečně k projevení svých názorů na svět a existenci v něm. 9/10 (06.03.2008)