Moderná doba

Internet je plný Chaplinových citátů. Některé jsou moudré, jiné vtipné, většina z nich oboje dohromady. Vzpomínám si na jeden, který jsem v nich nenašla. Bylo to konstatování, že film a zvuk se navzájem nesnesou. Ano, Chaplin nebyl až takový vizionář, měl své limity. Jeho zaujetí němým fimem nám ale mohlo přinést tento parádní kousek, v době, kdy se němé filmy vozily na zpracování do fabrik s celuloidem, kde z nich vyráběli hřebeny a jiné užitečné předměty. Tento soubor gagů, jen ledabyle spojeným příběhem tuláka a chudé dívky, si přesto dodnes udržel své fanoušky. Pro studium němých gagů ho používal i Louis de Funès a další. Fascinující je rytmus, akce, malá pausa na vydechnutí a další akce, aby se měl divák zase čemu zasmát. A dostatek podnětů, aby měl po filmu nad čím přemýšlet. I dnes se máme od Chaplina co učit. (03.01.2016)

V Moderní době se zračí neblahé sociální problémy tehdejší doby, které jsou zde zmírněny humorným nádechem, množstvím vtipných gagů a scének v podání legendárního Charlieho Chaplina. Ve výsledku sice Moderní doba není tak zábavná jako Cirkus, ale i tak jsem se hodně nasmál - hlavně ve scéně se zkoušením "krmícího stroje" v továrně. Zkrátka film, u kterého vtip spočívá v jiných partiích než u dnešních komedií, ale i tak stále dokáže pobavit. (05.06.2013)

Příjemná oddechovka s Chaplinem o moderním světě, který se žene do zkázy. [8/10] (Charles Chaplin, United Artists) (Čb. /// Produkce: Charles Chaplin /// Scénář: Charles Chaplin /// Kamera: Ira H. Morgan, Roland Totheroh /// Hudba: Charles Chaplin) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (21.06.2009)

Přelomový film v celé Chaplinově filmografii znamená jeho definitivní loučení s němou érou a otevření dveří k té druhé, řekněme zralé. Hrůzy hospodářské krize třicátých let dnes, sedmdesát let poté, mohou působit krajně nepravděpodobně. Je však jisté, že tato krize, první paralelní krize modrých i bílých pracovních plášťů, znamenala mimořádný hodnotový i sociální otřes, který byl nadto zvětšován postupným prosazováním mechanického taylorismu i do mimoautomobilových a vněindustriálních odvětví (poslední srovnatelný otřes byl zaznamenán o 80-100 let dříve nástupem prvních moderních strojů). U nás asi nejlépe tyto skutečnosti vyjadřují dva filmy osvobozených: PUDR a BENZÍN a zejména SVĚT PATŘÍ NÁM. Mechanizace-zvěcnění a odcizení člověka, které s tím souviselo, nemohlo nevyvolat adekvátní rezistenci, živenou desetimilionovými zástupy nezaměstnaných a současně i stejuně vehementní protest lidské tvořivosti. Humor i satira, které se v MODERNÍ DOBĚ prolínají, nejsou tedy levné a anachronické, ale současně dobové i nadčasové (s určitým posunem se tato doba dnes může vrátit rychleji, než jsme s to si sami připustit). Toto dílo rovněž nesporně patří k absolutním životním vrcholům nejen Chaplinovým, ale i filmového umění vůbec. (01.03.2008)

Až do moderní doby patřil Tulák divákům. Pokud to jen šlo, dlouhodobějším závazkům se – oproti Busteru Keatonovi – vyhýbal. S dívkami koketoval, v nestřežený okamžik je i opatrně políbíl, ale k rodinnému životu alespoň navenek neinklinoval. Několik grotesek příznačně končilo jeho osamělou chůzí směrem od kamery, za dalším dobrodružstvím, nezávislém na tom právě prožitém. Teprve Moderní doba, Chaplinovo rozloučení s Tulákem a Tulákovo rozloučení s divákem, končí záběrem spokojeně kráčejícího páru. Tulák odchází, ale konečně není sám, o jeho budoucnost se nemusíme strachovat. Moderní doba však nebyla jen rozloučením s Tulákem, ale také s němým filmem a žánrem čisté grotesky (mj. kvůli finančnímu neúspěchu – kritici i diváci již byli uvyklí zvukově mnohem hutnějším filmům). Chaplin poprvé nápaditě využívá zvukových efektů, buďto k zesílení dramatického (výstřely) nebo komického efektu („krmící“ mašina). Navíc nechá Tuláka jakousi francouzsko-italskou hatmatilku zazpívat pár not. Nejen v této scéně hrdina připomíná porouchaný stroj, který po vykázání z továrny, kde mu příslušela jasná funkce, marně hledá jiné uplatnění. Chaplinův satirický portrét vykořisťovatelské kapitalistické společnosti, měnící člověka v soukolí obřího mechanismu (hádám, že zejména tato rovina Chaplinovy tvorby inspirovala Jacquese Tatiho), souzněl s obdobím hospodářské krize a oproti jiným komediím divákům nedovolil utéct do hezčího světa. Nezaměstnanost, chudoba, hlad, sociální nepokoje – vše sice humorně rámované, nicméně viditelně přítomné. Díky povýšení mechanizace lidské existence na hlavní téma filmu mohl Chaplin vytěžit jeden z hlavních rysů grotesek, jejichž gagy často spočívají v tom, že se lidé chovají jako neživé objekty. Příliš blízká příbuznost s předchozími filmy je zároveň slabinou Moderní doby. Zápletka se vinou střídání různých povolání, která si Chaplin ozkoušel ve svých krátkých groteskách, drolí do oddělených, třebaže s obdivuhodnou úsporností zrežírovaných epizod. Filmu tak chybí dramatická semknutost i emocionální působivost. Kvůli silnému příběhu tedy ne, ale kvůli gagům s kokainem nebo utahováním šroubů a kvůli neodolatelně nabroušené gamine Paulette Goddard se do Moderní doby dozajista vracet budu. 80% Zajímavé komentáře: sportovec, Radko (13.05.2014)