Réžia:
Charlie ChaplinScenár:
Charlie ChaplinHudba:
Charlie ChaplinHrajú:
Charlie Chaplin, Paulette Goddard, Henry Bergman, Chester Conklin, Lloyd Ingraham, Louis Natheaux, Gloria DeHaven, Richard Alexander, Mira McKinney (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Charles Chaplin a jeho souboj se stroji v éře, která není příliš nakloněna lidem. Společenská satira natáčená ještě v konvencích pantomimy němého období. Protest proti nehumánním aspektům technické civilizace a automatizace lidského života. Film je vybudovaný jako mozaika epizod, každá z nich má vlastní výstavbu gagů, geniálně se v ní uplatňuje smysl pro humor ironii i sarkasmus. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (2)
Recenzie (291)
V posledním filmu o legendárním Tulákovi se Chaplin nekompromisně vzpírá řadě faktorů. Jedním z nejdůležitějších je protest proti nástupu zvukového filmu. Chaplin toto téma řeší v několika rovinách a hned v úvodu pomocí zvuku rozděluje role. Tulák je v továrně u běžícího pásu pod vahou extrémního pracovního nasazení postupně zbavován své individuality a zde přichází na scénu první použití zvuku, které Chaplin aplikuje jako negativní vyjadřovací prostředek – používají ho pouze vládnoucí lidé nebo přístroje. Po několika eskapádách v továrně Chaplin nechá Tuláka „vyplivnout“ ven na ulici, čímž máme nabít pocitu Tulákova znovuzrození. Film dává najevo svůj nesouhlas se stavem společnosti ve třicátých letech 20. století a to dosti silně. Následuje řada výborných scének, včetně setkání se s podobně smýšlející „Tulačkou“. Za vynikající moment považuji závěrečnou scénu, kde Chaplin dotahuje svůj „zvukový manifest“ do geniálního čísla. Poprvé v historii zazní Chaplinův hlas, ale zpěv interpretuje jako nesrozumitelný jazyk a smysl písně vyjadřuje svým milovaným pantomimickým pohybem. Moderní doba je krásný film a potvrzuje, jak výtečným filmařem Charles Chaplin ve své době byl. ()
(1001) V poslední době se dívám na dost depresivních filmů o válce, společnosti a emocích, ale že jeden z nejdepresivnějších bude poslední Chaplinova velká groteska, tak to mě nenapadlo. Co se týče humoru, tak tam byl a vždy bude mým favoritem Buster Keaton, a i toho Harolda Lloyda mám raději než CHCH, ale Chaplin z nich ze všech nejvíc vynikal v jiných než komediálních a uměleckých aspektech filmu. Představa reality za jeho šaškováním je mrazivá, protože je nadčasová. ()
Až do moderní doby patřil Tulák divákům. Pokud to jen šlo, dlouhodobějším závazkům se – oproti Busteru Keatonovi – vyhýbal. S dívkami koketoval, v nestřežený okamžik je i opatrně políbíl, ale k rodinnému životu alespoň navenek neinklinoval. Několik grotesek příznačně končilo jeho osamělou chůzí směrem od kamery, za dalším dobrodružstvím, nezávislém na tom právě prožitém. Teprve Moderní doba, Chaplinovo rozloučení s Tulákem a Tulákovo rozloučení s divákem, končí záběrem spokojeně kráčejícího páru. Tulák odchází, ale konečně není sám, o jeho budoucnost se nemusíme strachovat. Moderní doba však nebyla jen rozloučením s Tulákem, ale také s němým filmem a žánrem čisté grotesky (mj. kvůli finančnímu neúspěchu – kritici i diváci již byli uvyklí zvukově mnohem hutnějším filmům). Chaplin poprvé nápaditě využívá zvukových efektů, buďto k zesílení dramatického (výstřely) nebo komického efektu („krmící“ mašina). Navíc nechá Tuláka jakousi francouzsko-italskou hatmatilku zazpívat pár not. Nejen v této scéně hrdina připomíná porouchaný stroj, který po vykázání z továrny, kde mu příslušela jasná funkce, marně hledá jiné uplatnění. Chaplinův satirický portrét vykořisťovatelské kapitalistické společnosti, měnící člověka v soukolí obřího mechanismu (hádám, že zejména tato rovina Chaplinovy tvorby inspirovala Jacquese Tatiho), souzněl s obdobím hospodářské krize a oproti jiným komediím divákům nedovolil utéct do hezčího světa. Nezaměstnanost, chudoba, hlad, sociální nepokoje – vše sice humorně rámované, nicméně viditelně přítomné. Díky povýšení mechanizace lidské existence na hlavní téma filmu mohl Chaplin vytěžit jeden z hlavních rysů grotesek, jejichž gagy často spočívají v tom, že se lidé chovají jako neživé objekty. Příliš blízká příbuznost s předchozími filmy je zároveň slabinou Moderní doby. Zápletka se vinou střídání různých povolání, která si Chaplin ozkoušel ve svých krátkých groteskách, drolí do oddělených, třebaže s obdivuhodnou úsporností zrežírovaných epizod. Filmu tak chybí dramatická semknutost i emocionální působivost. Kvůli silnému příběhu tedy ne, ale kvůli gagům s kokainem nebo utahováním šroubů a kvůli neodolatelně nabroušené gamine Paulette Goddard se do Moderní doby dozajista vracet budu. 80% Zajímavé komentáře: sportovec, Radko ()
S každým dalším filmem mě umí Charlie překvapit. Oproti bratřím Marxům, jejichž humor mimochodem taky miluju, dokáže v každým filmu nejen vymyslet spoustu nových, vtipných gagů, ale narozdíl od nich vždycky vymyslí i nový silný příběh s relativně novou strukturou a aktuální myšlenkou. Tenhle film je nutný vidět taky kvůli tomu, že v něm Charlie skvěle zpívá, což je u legendy z němých grotesek rozhodně pozoruhodný a může to možná leckoho překvapit. ()
Vysoce zábavná groteska s jednoduchým,ale jasným sociálním podtextem.Němé grotesky mě nikdy moc nebraly (u Friga na mašině jsem trpěl) ale Chaplin dokazuje,že jeho komediální talent nezná hranic a ani pětasedmdesát let mu neubírá na kráse.Během sledování na mě přišlo hned několik záchvatů smíchu (kukuřice!) a díky nekompromisnímu tempu se neobjevil ani náznak nudy.Už se těším na další chaplinovky,tahle mi dokázala,že stojí za to si je nakoukat. 85 % ()
Galéria (68)
Fotka © United Artists
Zaujímavosti (27)
- Poslední slova Charlieho Chaplina ve filmu můžeme odečíst z jeho rtů – v překladu říká: „Usmívejte se! Honem!“ (džanik)
- Z konečného filmu chtěl Charles Chaplin původně vystřihnout ještě dalších asi 300 metrů filmového pásu. (džanik)
- Poslední velký americký film, který užil postupů charakteristických pro ”němou éru”, jako například kartiček s dialogy. (džanik)
Reklama