Ještě nejsem, kým chci být
Obsahy(1)
Libuše Jarcovjáková je legenda světové fotografie a nespoutaná žena, která se vzepřela všem konvencím. Její život je mozaikou fascinujících setkání a divokých příběhů – od drsného undergroundu komunistického Československa, přes exkluzivní focení pro módní špičky v Tokiu, až po dramatický útěk do západního Berlína, kde byla svědkem pádu Železné opony. Z tisíců analogových fotografií a stránek osobních deníků vznikl v režii Kláry Tasovské formálně jedinečný dokument, který nadchl publikum na festivalu Berlinale. (Aerofilms)
(viac)Videá (2)
Recenzie (18)
Záznam kolaborace se životem, který se nebude tak snadno opouštět, ačkoliv jsem o něj v žité rovině nikdy moc nestála. Taková je moc fotografie. Obrazy historických momentů hrdinství každodennosti, které mé oči zřídkakdy nechají suché (zvlášť na velkém plátně). Autoportréty jako scenérie individuality, její variability, depersonalizace, povědomých tváří a nekonečného ohledávání. Vším tím je Libuše Jarcovjáková, která mi pomohla uvědomit si, že dokud budu držet prst na spoušti, přetrvám. ()
Pecka! Nekompromisně upřímná zpověď umělkyně a jako důkaz obraz z tančících fotografií, dokumentující její životní cestu. Zajímalo by mne, zda alespoň před ve stoje tleskajícím publikem ve velkém sále Thermalu se alespoň trochu cítila být tím, kým chce být. Každopádně pro nejednoho z nás se stala velkou inspirací. A to vše se z plátna přeneslo do sálu díky netradičně a výjimečně pojatému dokumentu. ()
Intenzivní ponor do jednoho života coby alternativní historie jednotlivce vůči historii světa jednak pohlcuje bezprostředností a otevřeností, ale současně zcela vyráží dech svým formálním zpracováním. Před zhlédnutím může propagací vyzdvihovaný fakt, že film sestává z 3000 fotek, působit omezujícím i odrazujícím dojmem. Po projekci představuje zcela zásadní konstatování statického zdroje, který se v nevídaně bravurní symbióze s čteným přednesem osobních deníků, hudbou, ruchy a především střihem proměňuje do živého tvaru obdařeného duší. Tohle není žádná slideshow, ale ex-post-pixilace fascinujícím způsobem naplňující samotnou esenci animace. Stejně tak i životní příběh Libuše Jarcovjákové ač vymezen ikonickými mezníky letopočtů 1968 a 1989 nabízí zcela osobitý vhled do dané doby stranou obvyklých asociací a zbanalizovaných klišé. Namísto běžného "být při tom" zde dostáváme záplavu autentických záznamů nekompromisního žití velkým dějinám navzdory. ()
Nic jsem nečekal, ale po úvodu jsem byl nadšen. Sice je celý film složený jen a pouze z fotek, ale v žádném momentu nebyl nudný, ale až občas i dojímavý. Scénaristicky perfektní, uchopení příběhu také, krásná režie a vedení děje jak by smet. Naprosto zasloužený standing ovation. [KVIFF 2024] Dodatek: Asi to tak nebude fungovat u všech, ale i po dvou měsících mi film prochází hlavou. Stále přemýšlím nad svým životem a tak trochu cítím, že mi Libuše Jarcovjáková změnila pohled na vše. Od doby vidění si tak říkám, že poselství filmu je tak trochu třeba naplnit i u mě. A nejen životní, ale i co se týče umění. ()
[vzpomínky na LFŠ] U fotografky, která co půl hodinu vyfotí dva snímky (jak jsem se mohl přesvědčit, když jsem popíjel poblíž stolu, kde po projekci seděla) není lepší metody vyprávění o jejím životě, než skrze její fotky. Sic moje nezálibu v overvoicech nepřekonalo ani jeho svěření neučenému (leč velmi srozumitelnému) hlasu protagonistky, tak tahle procházka neutěšeným životem a prostředím nabízí syrovost, detail a autenticitu, kterou mě těší, že je schopné publikum tak intenzivně ocenit. Tohle byla moje první projekce totiž s oním mýtickým několikaminutovým potleskem publika v závěru. ()
Galéria (11)
Fotka © Libuše Jarcovjáková
Zaujímavosti (6)
- Zvuk k fotografiím ve filmu byl využit z veřejně dostupných hudebních bank na internetu, popřípadě dotočen. (griph)
- Libuše prozradila, že ji překvapil stříhač Alexander Kashcheev tím, že sledoval snímek ve Varech společně s diváky, přesto že už ho musel vidět nespočetněkrát, jestli snad už nemá „úchylku“. (griph)
- Libuše Jarcovjáková na premiéře filmu uvedla, že stále fotí lidi, ale v dnešní době už to není tak volné jako kdysi. (griph)
Súvisiace novinky
Finále Plzeň láká na exkluzivní premiéry
Filmový festival Finále Plzeň nabídne divákům exkluzivní možnost zhlédnout řadu premiér a předpremiér českých filmů. Od 20. do 25. září se v západočeské metropoli představí snímky, které teprve čeká… (viac)
Jubilejní 50. ročník Letní filmové školy se blíží
50. Letní filmovou školu Uherské Hradiště zahájí ve světové premiéře komediální snímek režiséra Šimona Holého Hello, Welcome o třech herečkách, které se společně vydávají na festival do Karlových… (viac)
MFF Karlovy Vary v číslech ČSFD a očima agentů
V sobotu 6. července skončil 58. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. V rámci slavnostního zakončení byly samozřejmě rozdány festivalové ceny, a jak jsme zde psali, hlavní ocenění… (viac)
Reklama